KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Debakl, ostuda, trapnost. Víkendové setkání Čechů a Němců přineslo trpkou prohru vládní koalici, který vsadila na ideologii zášti. V Brně to určitě nebyla nuda. Viděli jsme srovnání dvou světů. Na jedné straně dobří evropští sousedé, na druhé nacionalističtí nenávistníci, kteří však jen ukázali vlastní malost a ponížili sami sebe.
Chtěli být zlí a sklízet politické body z cynického rozeštvávání společnosti, ale ukázali se jako slabí a směšní. Pokud kabinet doufal, že se mu povede zopakovat kousek Miloše Zemana, který v roce 2013 vyhrál prezidentskou volbu vytažením „sudetské karty“, hrubě se přepočítal. Situace se za tu dobu změnila (i díky tomu, že se bývalí krajané vzdali všech nároků na majetek) a snaha vyvolat nové tsunami strachu, rozhořčení a vzteku narazila do zdi.
Nenávistníků přišlo málo a nedokázali nic
Nejsem asi sám, kdo se bál, že zdivočelá komanda dezolátů, posílená protiněmeckým usnesením Sněmovny, způsobí velký výbuch násilí. Naštěstí jich však přišlo málo a zkrátka neměli sílu dokázat cokoli jiného, jen poněkud zasmradit a otrávit atmosféru jedem revanšismu. Ani se jim v dané situaci nepovedlo vyvolat pořádný střet…
Ano, zatímco Češi a Němci se v klidu bavili u dlouhých stolů, rozčilená lůza vedle nich působila zaskočeně a vlastně nepatřičně. Zmohla se jen sem tam na nějaký sprostý pokřik. Působila jako horda dezorientovaných skřetů, kteří bez Sauronova velení ani nevědí, jak a kudy vést úder. Tak se „pomstili“ alespoň tím, že počmárali svastikami památník obětí divokého odsunu. Tímhle hanebným činem pouze podtrhli, že nemají žádnou čest.
Nechme však už prosté žoldáky zášti být a podívejme se na ty, kteří je do té ztracené bitvy poštvali, leč opustili je. Protože nebýt SPD, která rozněcovala vášně několik měsíců a nakonec celé koalice, jež na Okamurův nátlak přijala nehorázné usnesení útočící nejen na nejužší pudy, ale i na svobodu shromažďovací, nesešly by se v Brně ani tři stovky pohrobků studené války.
Nejen morální, ale i politický výprask
Opravdu vládě nedošlo, že vyvolává válku, která neodvratně skončí jejím výpraskem? Koalice ANO, SPD a Motoristů postavila svou propagandu na vnitřně hluboce rozporné tezi: „My jsme s vámi dávno smíření, tak nám sem nejezděte!“ A zbytek vypadal podle toho. Ať si vláda slibovala od svého zpozdilého boje se „sudeťáky“ cokoli, nakonec to pro ni byla katastrofa na všech možných úrovních - na morální, politické diplomatické i mocenské.
Nelze asi čekat, že by politiky Babišovy vlády trápily mravní konsekvence jejich konání. Nikdy si nepřiznají a nepřipustí vinu za ony hákové kříže, jimiž jejich sympatizanti zneuctili památku zavražděných brněnských Němců. Ani si nesáhnou do svědomí kvůli tomu, že zatímco bavorský parlament odmítl rezoluci navrženou AfD vyzývající ke zrušení Benešových dekretů, oni naopak prosadili ono vůči sousedům nepřátelské usnesení Sněmovny.
Na slušnosti této garnituře nesejde, ovšem další rány jsou pro ni citelnější. Politicky na celé čáře selhal pokus poštvat proti brněnské akci davy odpůrců. Zastánci dobrého evropského sousedství je výrazně převýšili nejen etikou, ale i počtem. Proponovaná oslava antiněmeckého šovinismu dopadla rozpačitě a vyzněla do prázdna. Z demonstrace síly zbyly jen pocity trapnosti a směšnosti.
Diplomaticky se vláda úplně ztrapnila
Diplomaticky to pro koalici skončilo rovněž výpraskem. Andreji Babišovi se nepodařilo přimět německé politiky, aby zrušili ohlášenou návštěvu na sjezdu Sudetoneměckého krajanského sdružení (SdL). Což je jeho osobní porážka. Kdyby chtěli něčemu takovému zabránit Václav Klaus, či Miloš Zeman, jistě by uspěli. Jenže oni by se postavili proti hned. Současný premiér napřed se vším souhlasil a otočil až na poslední chvíli. To bylo samozřejmě pozdě.
Nikdo z politiků u našich sousedů za této situace nebral lavírujícího předsedu české vlády vážně. Rozuměli by asi tomu, kdyby Babiš jednal konzistentně. Veřejně se o sjezdu v Brně vědělo od loňského listopadu, kdy přišlo pozvání od Meeting Brno. Kdyby tehdy vítěz voleb diskrétně vzkázal do Bavorska, že účast zemského premiéra nepovažuje za vhodnou, Söder by nebyl nadšený, ale jako zkušený politik by to pochopil.
Avšak ve skutečnosti ještě v únoru Babiš dal na návštěvu „přítele Markuse“ štempl, když s ním měl v Mnichově oficiální jednání. Sám celou akci označil za občanskou aktivitu, k níž vláda nemá potřebu se vyjadřovat. Názor změnil až když viděl, že SPD mobilizuje i voliče ANO seniory proti sjezdu. Pak přišlo to šílené usnesení a s ním pozdní snaha přesvědčit německé státníky aby zůstali doma. To už nemohli. Udělali by ze sebe šašky, kteří nedrží slovo.
Prezident Pavel koalici totálně zastínil
Nakonec, ale ne v poslední řadě, utrpěla koalice domácí mocenskou porážku. Zatímco její členové se raději nikde neukazovali, prezident zachraňoval situaci. Přijal Södera a ještě předtím vydal společné prohlášení s německým protějškem Frankem-Walterem Steinmeierem podporující smíření, a to i prostřednictvím sjezdu SdL v Česku. Což má o to větší cenu, že jde o sociálního demokrata, tedy nikoli „ochránce sudeťáků“ z CSU.
Prezident vládu zastínil a spasil pověst Česka. Není slušné si sem pozvat vysoké německé činitele (což de facto Babiš před třemi měsíci učinil) a když přijedou, totálně je ignorovat a ani jim neříci dobrý den. Tohle je protokolární facka a k ní sáhnete pouze tehdy, když se od zahraničních politiků chcete distancovat (třeba jako když se předseda polského Sejmu vyhnul předsedovi slovenského kabinetu Robertu Ficovi).
Paradoxní je, že Babišova vláda se takhle chová ve chvíli, kdy vede s hlavou státu rozhořčený souboj o to, kdo má reprezentovat zemi navenek. Nyní našemu významnému spojenci ukázala, že když už její členové netrucují, tak nedodrží sliby, protože se klepou strachy z pár šiřitelů starých předsudků. Tímto si před summitem NATO český kabinet určitě nepomohl… Zahraniční politika musí být stálá, koherentní a předvídatelná.
Koalice si přivodila strašnou porážku
Tohle koalice nezvládla. Nejen, že naštvala ty, kteří odmítají nechat se třicet sedm let po pádu totality manipulovat bolševickou „antisudeťáckou" propagandou“. Navíc se před svými vlastními příznivci ukázala jako slabá, až politováníhodná. Nezabránila ani sjezdu ani návštěvě německých politiků, ačkoli se o obojí snažila. Nedokázala mobilizovat mocnou vlnu nenávisti. Nechala se převálcovat prezidentem. Neprobouzí již strach, ale smích.
„Ať mě nenávidí, jen když se mně bojí,“ prohlásil tyran Caligula. Avšak ani tomuto pokleslému mocenskému imperativu Babišova koalice nedostála. Kdo naopak stoprocentně obstál, jsou organizátoři Meeting Brno. Dlouhodobě pracovali na smíření, uspěli a letošní pouť i sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení za účasti významných německých politiků korunují dílo. Kabinet se mohl přihrát v lesku této akce, ale zvolil hanbu a osamění.
Vskutku, po třiceti letech od Česko-německé deklarace jde o nejvýznamnější milník ve vzájemných vztazích. Ovšem naše vláda je někde zalezlá. Což jen dokresluje, že se v Evropě dostává na vedlejší kolej a směřuje do izolace. Asi chtěla ukázat svaly, ale je pouze legrační. Nikdo ji nebere vážně.
Kabinet stihl trest za to, že se místo hájení národních zájmů snažil zalíbit studeno válečnickým štváčům. V Rusku sklidil pochvalu, ale to je Babišovi platné jako politické mrtvole Leninovo mauzoleum… A nakonec hnutí ANO ustoupilo SPD zbytečně, protože ta kromě silných řečí nepřevedla vůbec nic.
Český premiér mohl mít z Brna selfíčko, jak si připíjí s bavorským protějškem. Ještě by byl za hrdinu. Teď má co a je kým? Takto vypadá prohra…
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
