Okamura, štafle a ukrajinská vlajka: 14 vteřin ostudy, které ztrapnily Česko

V kampani se Tomio Okamura vyjadřoval na adresu Ukrajinců s fanatickým odporem. Nejvyšší správní soud přirovnal volební propagandu SPD k nacistické a komunistické, tak silná z ní dle něj kapala nenávist. Zřejmě tohle divadlo nekončí ani po hlasování. Nový šéf Sněmovny nepočkal ani den a ihned po zvolení se jal osobně „vykonat pomstu“ na vlajce přepadené země.

Žádný příkaz úředníkům ke svěšení, který vykoná někdo jiný, jak by se dalo čekat od vysokého ústavního činitele. Okamura se na „místo činu“ vypravil sám. Co nám celý tento absurdní příběh říká (nejen) o něm?

Nová moc obvykle ukazuje svůj charakter rychle po svém nástupu. Někdo chce působit státnicky, někdo lidově, někdo tvrdě, někdo prostě jen ukazuje „terazky som vládcom“. Na předsedu SPD nejlépe sedí to poslední. Ale stejně jako major Terazky u toho nepůsobí rázně. Spíše legračně. Odteď už bude kromě mnoha jiných svých přízvisek „tím, který drží štafle“.

Celé se to dělo pokradmu, během pouhých 14 vteřin, ani u toho nebyla nastoupená klaka. Tohle je modus operandi disidentů, lidí bez moci, kteří svá gesta musejí dělat tak trochu pokoutně, nemohou hledět a ani nehledí na elementární důstojnost. Není však hodno třetího nevyššího ústavního činitele, aby přidržoval schůdky během tak banálního aktu. To za prvé.

Za druhé se ukazuje, že ani po volbách a po nástupu k moci se Okamura nehodlá vzdát proruských narativů, jejichž leitmotivem je nenávidět vše ukrajinské. Iracionálně, nesmyslně a bez toho, aby tím dosáhl skutečného efektu. Vlajka na Sněmovně je „jen“ symbol, sice viditelný, avšak její sundání nemůže samo o sobě nijak změnit vztah České republiky k ruské agresi.

Za třetí si tímto hloupým činem Okamura nijak nepomohl. Nejen, že si vysloužil posměch, navíc se v odpověď okamžitě na budově objevily vlajky vyvěšené z oken poslaneckých klubů, takže nakonec jich je více než původní jedna. Pokud to měla být ukázka síly, tak vůbec nevyšla, naopak se opět potvrdilo, že většina u nás stojí za Ukrajinou a ne za Ruskem.

Za čtvrté, pokud snad Andrej Babiš doufal, že „uklizením“ Okamury do Sněmovny, a tedy mimo vládu nebude novému kabinetu kazit reputaci, tak nyní vidí, že jeho spojenec dokáže udělat ostudu na každém postu. Jako by nestačilo, že o jeho zvolení všechny světové agentury referovaly coby o nástupu extremistů k moci.

Konečně za páté se můžeme právem ptát: Pokud vše začíná takto, jaké bude pokračování? Po volbě předsedy jsem vyjádřil přání, aby Tomio Okamura byl kultivován mocí. No, tak se mi to tedy vůbec neplní, přinejmenším prozatím. Pořád jede v módu, že Ukrajinci jsou zlo, které je třeba vymýtit.

Bleskové svěšení zástavy země, na niž zaútočilo agresivní Rusko a která svým statečným odporem brání i naše bezpečí a svobody, vypovídá o těžko pochopitelné nenávisti. Sami víme, co znamená být vydáni napospas Moskvě. A Ukrajinci se dobře integrují, pracují a my z nich máme vysoký ekonomický profit. Kromě toho samotné provedení svědčí o jisté infantilitě.

Takže čeho jsme vlastně pozorovateli? Ukázky nenávisti? Dětinskosti? Dětinské nenávisti? Nenávistné dětinskosti? Pojmenování onoho groteskního počinu nakonec není důležité. Jisté je jedno: Okamurovo „štaflování“ je strašná ostuda. Doufejme, že taková nebude celá nová vláda.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.