Z Babišova štábu: SPD zneškodněna. Teď co s těmi Motoristy?

Tomio Okamura se poprvé snažil dostat k moci již v roce 2013, kdy se probojoval do sněmovny s hnutím Úsvit přímé demokracie. V dalším volebním období mu to zase nevyšlo, protože Andrej Babiš dal přednost menšinovému kabinetu s ČSSD namísto prezidentem Milošem Zemanem prosazované otevřené koalice ANO, KSČM, SPD. 

Nyní se tedy dočkal. Ale je to pro něj výhra? Nebo spíše předzvěst definitivního konce? Obecně platí, že jakmile se extrémní strana dostane k moci, ztrácí „drajv“, protože přechází na stranu mainstreamu, takže její radikálnější voliči začnou hledat někoho jiného a ti umírněnější přejdou k většímu koaličnímu partnerovi. 

To je vcelku logický důsledek ztráty identity. Ti, co chtějí nadále protestovat se poohlédnou pro kovanějších extremistech. Zbytek uvidí, že mezi ANO a SPD není až takový rozdíl a vyberou si toho silnějšího. Jinými slovy: i kdyby Okamura poslal do kabinetu své ministry a povedlo se mu prosadit více z předvolebního programu, začal by ztrácet prostě tím, že pro jedny by byl moc „měkký“, pro druhé jen menší a více křičící verze Babiše. 

Ono je to však ve skutečnosti daleko horší. Spíše než vstup do Strakovy akademie vidíme totální kapitulaci a opuštění zbytku důstojnosti ve prospěch zisku alespoň nějakých prebend.

Předně je čím dál jasnější, že ministři zemědělství, dopravy a obrany jsou Babišovi, nikoli Okamurovi. Zástupci hnutí ANO hned zpočátku říkali, že si je vyberou sami. Což potvrzují některé až tragikomické příhody. Znovu zvolená poslankyně SPD Marie Pošarová v televizi mimoděk prokázala, že jména nových ministrů jim byla sdělena a ona si je ani pořádně nepamatuje. Lídr ANO v uniklém rozhovoru z letiště prohlásil, že espéďáci jsou „neškodní“.

Okamura si zjevně uvědomuje, že přichází o cenný „rebelský pel“. Když dostal od Babiše stopku co se týká vystupování z euroatlantických institucí, okamžitě vzpurně prohlásil, že bychom mohli opustit alespoň Světovou zdravotnickou organizaci (WHO). Prý kvůli vakcínám.

Zde má ale rovněž smůlu. Pravděpodobný příští ministr zdravotnictví Adam Vojtěch není žádný antivaxer, jako řada příznivců SPD, takže z boje proti očkování nebude nic.

Vidíme rozklad radikálů v přímém přenosu? Kateřina Konečná má jasno. Podle ní Tomio Okamura „zradil“ své ideály a vyměnil je za funkci předsedy Sněmovny. Měla tím na mysli vystupování z NATO a z Evropské unie, což Andrej Babiš rázně zatrhl. Na druhé straně buďme rádi, že volby dopadly, jak dopadly, protože lídryně hnutí Stačilo! by se „nezakecala“ a narozdíl od předsedy SPD by Rusku a jeho zájmům zůstala věrná.

Takže co z SPD zůstalo? Její ministři jsou naoktrojovaní Babišem. Skutečný stav věcí potvrdil i Karel Havlíček – ten bez obalu řekl, že když nesplní úkol, premiér je okamžitě vyhodí. Takže žádné svolení koaličního partnera zjevně nebude potřeba, právo nominovat i odvolávat náleží pouze předsedovi ANO. Z programu zůstalo pár zmínek typu identifikace neziskovek, které přijímají peníze ze zahraničí.

V koaliční smlouvě bychom našli více takových „vět útěchy“. Ale nemá cenu je vyjmenovávat. Mají stejný význam jako poznámky na okraj závěrů Evropské rady, které si prezidenti a premiéři jednotlivých zemí prosadí, aby měli doma čím mávat, avšak nejsou závazné a do definitivní legislativy se často vůbec nepromítnou. Důležité je to, co je „upečeno“ předem. V Bruselu takto rozhodovala Angela Merkelová, v Praze aktuálně Andrej Babiš.

Nakonec asi opravdu budeme mít vládu Made in Chodov. Pro zemi a její občany je to jednoznačně lepší. Jen je škoda reputačních problémů jež SPD – a Motoristé – působí a zjevně budou dále působit.

Pokud ale Babiš odešle své partnery do patřičných mezí, čímž garantuje pokračování zahraničně politické a bezpečnostní orientace, nezávislost médií, justice a bezpečnostních složek, dodržování ústavních principů a hodnot, nebude tak špatně.

Zato může být zle pro SPD a její budoucnost. No řekněte – volíte ji, aby se konečně prosadily zájmy Ruska, ona se skutečně dostane k moci, ale pak z toho není nic? To by se jeden dezolát vzteknul… 

Nicméně je tu pro ni jistá naděje: Tomio Okamura a spol. mohou více než ANO tlačit na boj proti Green Dealu a migraci. Zde jde o legitimní hájení národních zájmů i dobrý způsob, jak se profilovat, protože česká vláda určitě v Bruselu nevyhraje deset k nule.

A co Motoristé? Ti zřejmě pořád ještě nepolkli hořkou pilulku jíž je nemožnost, aby se jejich čestný prezident stal ministrem zahraničí. Byť nejspíše ji nakonec nebude ordinovat doktor Babiš, ale primář Pavel. Rovněž neuspěli se zrušením inkluze ve školství. Tady narazili na další silnou postavu minulého kabinetu vedeného ANO, totiž na Roberta Plagu. Takže tento program se upraví, ale nezruší.

Vůbec největší ránu však pro Motoristy představuje nutnost zapomenout na jejich ústřední postulát, totiž vyrovnaný rozpočet. Měl to pro ně být doslova svatý grál, potvrzení jejich chvástání, že jsou pravicovější, než ODS. Už nyní je jasné, že budou naopak asistovat u zvyšování rozpočtových schodků. V koaliční smlouvě stojí udržení deficitu veřejných schodku pod 3 % HDP, což je skoro o procento více, než je současný stav. A dle ekonomů bude hůř.

Koaliční prohlášení zohledňuje pouze priority vítězného hnutí. Ty přinášejí o několik set miliard vyšší výdaje a o desítky miliard nižší výběr daní. Jak chtějí Motoristé s takovýmto parametry snižovat schodky? Experti se shodnou, že se ani nepovede udržet deficit pod Maastrichtem požadovanými třemi procenty hrubého domácího produktu. Osekání maximálně několika jednotek miliard pro „politické“ neziskovky státní kasu opravdu nezachrání.

Takže jak to vypadá celkově s espéďáky a Motoristy? Ti první získají post předsedy Sněmovny – a pak už vlastně nic. Přičemž samotná volba může být ještě zajímavá, když si ji lídři vznikající koalice chtějí „pojistit“ podpisy všech sto osmi poslanců (nicméně je tajná). 

Ti druzí dostanou docela silné resorty, avšak přijdou o svou „ikonu“ a budou se muset (obrazně) pokořit před ODS, že nedokázali udělat pro zdravé veřejné finance ani zdaleka tolik co ona.

Tohle bude ještě velká jízda. Nelze asi čekat, že SPD a Motoristé přijmou svůj osud trpně. Podívejme se, jak Petra Fialu „trolili“ Piráti, ať už ve vládě či mimo ni, a ani Starostové často nebyli loajálními spojenci. 

Co udělají Okamura a spol., aby překryli kapitulaci při sestavování vlády a jejího programu? Jak se zachová Macinka, až mu zavetují Turka? A bude se jemu a celé partaji chtít „svítit“ u dalšího roztáčení deficitní spirály?

Nyní se zdá, že na bitevním poli zůstal vztyčený jediný generál. Andrej Babiš má jak personální, tak programovou převahu, a to drtivou. Svým způsobem se oklikou vrací ke své vizi jednobarevného kabinetu hnutí ANO. Přičemž SPD je poražena na hlavu a nemá co nabídnout svým voličům, Motoristé jsou v beznadějném obklíčení, v pozici „potravy pro děla“.

Mohou se SPD a Motoristé „vzepřít“ svému politickému osudu? Sotva. Babiš je nepotřebuje. Maximálně za začátku kdy třeba půjde o to prosadit nějaké zákony. Později jim v případě pokusu o rebelii může říci: „Nelíbí se vám v MOJÍ vládě? Můžete jít, támhle jsou dveře.“ Dobře ví, že žádný jiný kabinet bez ANO nemůže vzniknout. A předčasné volby? Kdo může předvídat výsledek tak riskantní operace?

Možná se nakonec tím nejlepším na Babišově vládě stane likvidace SPD a Motoristů a poskytnutí empirického důkazu, že přes radikály cesta k lepší budoucnosti Česka nevede. Což bude šance pro návrat hodnotové pravice.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.