KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Další zbytečná schůzka? Andrej Babiš opět nepřišel na Hrad s žádným návrhem, jak se zachová v případě konfliktu zájmů, do něhož by se dostal, kdyby jako majitel Agrofertu usedl v čele kabinetu. O tom problému se přitom ví osm let a prezident už před volbami jasně říkal, že jeho vyřešení bude jednou z podmínek ke jmenování premiéra. Stojí vůbec lídr ANO o tu funkci?
Jde o vážnou věc. Kdybychom (už podruhé) měli předsedu vlády s masivním střetem zájmů, Evropská komise nám nejspíše zastaví financování. Už minule její audit ukázal, že Babiš uložením Agrofertu do svěřenských fondů problém neodstranil. Soud pak rozhodl o vrácení dotací.
Chce snad tuhle blamáž absolvovat znovu? Proč nedělá vůbec nic? Proč odmítá legitimní požadavek prezidenta, aby veřejně vysvětlil, jak naloží se svým holdingem?
Vlastnictví Agrofertu JE překážkou ke jmenování
Předseda ANO, celé hnutí i politologové a lidé v médiích, kteří stojí na jeho straně, rozčileně mávají rukou. To neřešte, říkají, tohle bude rázem smeteno se stolu, jakmile Petr Pavel udělá z Andreje Babiše premiéra. A pak je čas třicet dní, tak co se staráte? Podle nich to není překážka ke jmenování. Ale je. A pořádná. Dosavadní postup, chování a vystupování lídra vítězného hnutí totiž vyvolávají vážné pochyby, že se konfliktu zájmů opravdu zbaví.
V onom tvrzení, že prezident vlastně nemá do jmenování premiéra co mluvit, natož si klást podmínky, se zračí nejen pýcha a ignorance těch, kteří tohle říkají, ale rovněž jejich neznalost ústavy a buď neuvěřitelná naivita, nebo prolhanost. Proberme to všechno popořadě.
Pýcha a ignorance „Babiš fans“
Zdá se, že ono Česko, které vyhrálo, buď nechápe, nebo nechce chápat podstatu konstituční demokracie – nebo ústavní republiky, chcete-li. V ní je moc omezena pravidly a vítěz nezískává zemi v plen, pouze si vydobude právo ji nějakou dobu spravovat, a to jen v té míře a za podmínek, jež stanovuje platný řád. Což kromě mnoha jiných věcí (na něž možná ještě narazíme) znamená, že se nesmí prostě chopit vlády „právem silnějšího“.
Kabinet má navrch, když jeho členové pevně sedí v židlích. Ale do doby, než prezident jmenuje premiéra, je pánem situace on. Na sestavení vlády má dva pokusy a je pouze na jeho suverénním uvážení, jak je použije. Rozdíl mezi ním a francouzskou hlavou státu je jen v tom, že ta smí jmenovat a odvolávat hlavu exekutivy opakovaně, nikoli pouze dvakrát. Takže žádné „dej sem dekret a nepřekážej“, jak si snad opravdu myslí zastánci diktatury většiny.
