Mnoho humbuku pro imunitu. Vláda si kvůli Babišovi a Okamurovi zadělala na megaprůšvih

Imunita je prastará privilej. Jejím původním účelem bylo zabránit králi, aby nechal vytáhnout poslance přímo z parlamentu (a třeba ho pak i dal popravit). Když už ale byla zavedena, nadále se rozšiřovala, a nakonec u nás vše dospělo k tomu, že se týkala nikoli jen řečnění u pultíku, ale úplně všech zločinů spáchaných kdekoli – a pokud členové příslušné komory svého kolegu nevydali k trestnímu stíhání, bylo vyloučeno navždy.

Pod palbou kritiky poslanci a senátoři v roce 2013 změnili ústavu a nyní platí imunita jen pro dané volební období. Hned pak na scénu nastoupil Andrej Babiš, jehož vydávání se stalo evergreenem pro každou další Sněmovnu. Zatím se tak stalo třikrát, počtvrté to zřejmě už neprojde. Tomio Okamura je v tomto oboru nováčkem (byť jiní z jeho strany již tuto zkušenost zažili). Jemu se nejspíše povede zachovat si imunitu hned napoprvé.

Mnozí si myslí, že se tento institut přežil a v demokratickém právním státě není třeba chránit zákonodárce před šikanou represivní moci a maximálně by se měla vztahovat na projevy v jednacím sále. Nesdílím tento názor, ale to je na jinou – a docela dlouhou – debatu. Držme se aktuálního tématu. Proč takřka jistě nebudou předsedové ANO a SPD vydáni a proč je to chyba?

Ať si kdokoli myslí cokoli, stále platí univerzální imunita pro všechny zločiny a o jejím zbavení rozhoduje komora, jíž je dotyčný členem. Jde tedy o politickou úvahu poslanců, případně senátorů. A ti v rovné třetině případů (v 15 ze 45) žádost orgánů činných v trestním řízení odmítli. Což je docela dost a nelze se tvářit, že Babiš s Okamurou jsou výjimkou. Jde spíše o okolnosti, kdy se zachování imunity stalo jedním z hlavních tmelů „koalice nevydaných“.

Tuhle nálepku už nikdo této vládě neodpáře. V minulosti přitom Sněmovna třeba zachránila pravicové ministry před stíháním kvůli zneužití pravomocí, ale později vydala Vlastu Parkanovou, která se stala obětí obludné šikany a deset let čelila bezdůvodnému a účelovému stíhání. Imunita naopak zůstala Miloslavu Roznerovi a Karle Maříkové z SPD za výroky proti Romům a migrantům. A Petr Wolf z ČSSD dostal pět let za kauzu typu Čapího hnízda.

Příliš pestrá směsice, příliš protichůdná rozhodnutí na to, abychom se mohli „spravedlivé pohoršit“ právě a jen nad současným premiérem a předsedou dolní komory. Ve svém vlastním zájmu by tak především neměla činit stávající opozice, jinak jí její oponenti snadno vmetou do tváře rozhodování stranických předchůdců (nebo někdy i jich samých).

Na samotná obvinění lze mít různé názory. Padesátimilionová dotace je hodně stará věc, ale Wolf ji dostal ještě dřív, špatně ji pak vykázal, byl vydán a dostal pálku… „Chirurgové z dovozu“ se podobají „pseudo koncentráku v Letech“ či přirovnání migrantů k „invazním druhům“, kdy poslance z SPD komora nevydala. Rozhodování o zbavení imunity je zkrátka ryze politické. Ostatně zákonodárci nenahrazují a nesmějí nahrazovat policii a soudy.

Motivace je tím, co se nyní u Babiše a Okamury zkoumá. A zde je to zcela jasné: příkaz zní nevydat, jinak nebude vláda. Tohle je věc, kterou všichni kritizují. Právem. V politice jde o symboly a tenhle je hodně výmluvný. Většina občanů si ho vyloží tak, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější – a byť není pravda, že jde o „beztrestnost“ (stíhání už není vyloučeno navždy), mnozí to tak chápou.

Myslím, že i pro samotnou koalici by bylo lepší své lídry vydat. Co se týká Okamury, jeho stíhání stojí na vodě. I kdyby ho snad býval soud pravomocně odsoudil, byl by za hrdinu. Minimálně ve svých kruzích, ale na jeho stranu by se postavili také mnozí zásadoví obránci občanských práv. Extenzivní stíhání verbálních trestných činů je nezdravý trend, který jednak omezuje svobodu jako takovou, jednak relativizuje skutečně nebezpečnou nenávist.

U Andreje Babiše pak platí, že pokud by opravdu dostal za Čapí hnízdo trest (nejspíše podmíněný), v zásadě by splnil podmínky pro udělení prezidentské milosti, a to kvůli době skoro 20 let, která uběhla od spáchání skutku. Není jisté, zda by mu Petr Pavel trest skutečně zahladil, ale kdyby premiér jednal takto férově a se smyslem pro zachování pravidel právního státu, třeba ano… Podstatné je, že by proces měl závěr a nebyl uměle přerušen.

Naopak nejsem pro abolici, tedy zastavení stíhání prezidentem. Ta by byla horší než nevydání. Rovněž by znamenala, že proces nedoběhne, a to dokonce už nikdy, takže by šlo o invalidizaci vlády zákona. Především by si ji však musel předseda vlády (či jím pověřený jiný ministr) spolupodepsat sám. Což je daleko větší papalášství než hlasování Sněmovny. Sám Babiš už právě z těchto důvodů odmítl takovou nabídku od prezidenta Miloše Zemana.

Ztráty ze všemi očekávaného výsledku hlasování koalice jsou pro ni větší než zisky, protože tohle jí budou všichni otírat o ústa po celou dobu jejího mandátu. Za současné situace by prostě bylo nejlepší nechat se vydat. Evidentně ovšem platí, že Tomio Okamura se nehodlá stát hrdinou a Andrej Babiš omilostněným. Nechtějí nic riskovat a řídí se heslem, „co je doma to se počítá“. V tomto případě imunita (nejméně) do příštích voleb.

Řekne si koalice o nezáviděníhodný titul „vláda beztrestných“? Vše tomu nasvědčuje. Může tisíckrát namítat, že to tak není, že je to nespravedlivé, že i jiní nebyli zbaveni imunity, nebo že premiér a předseda Sněmovny vlastně nic neprovedli. Některé její argumenty mohou být pravdivé. Ale nepomůže si tím. Zejména ne děsivou a pro právní stát destruktivní propagandistickou figurou, kdy tvrdí, že soudcům nelze věřit a rozhodují prý na politickou objednávku.

„My vyhráli jsme a teď jsme nad zákon!,“ jako by znělo z vládních lavic. Ale stará moudrost praví: „Pýcha předchází pád.“ Možná ne hned, dopady však v čase spíše porostou, než aby se na něco takového zapomnělo.

Babiš, Okamura, ANO a SPD budou mít tuhle chybu už navždy vepsanou tučným písmem ve svém politickém životopise.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.