Schmarcz: Kdo zvedne moc z chodníku? Vakuum napravo od středu hrozí výbuchem | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Kdo zvedne moc z chodníku? Vakuum napravo od středu hrozí výbuchem

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Poptávka po změně roste. V ostrém protikladu k tomu nerostou preference žádné ze středopravých stran. Podivná situace. Moc doslova leží na zemi a nikdo ji nedokáže zvednout. Ať už sám, či v koalici. Nashromážděná energie vytváří tlak, nenachází však politickou mašinu, kterou by popohnala vpřed. Naráží na prázdnotu, čímž hrozí výbuch směrem dovnitř, čili imploze. 

Je to opravdu neuvěřitelné. Když v polovině 90. let začala růst nespokojenost levicových voličů s pravicovou vládou, byl zde Miloš Zeman se sociální demokracií, aby kanalizoval onu naštvanost (jíž sám vydatně napomáhal). Když o deset let později příznivci pravice měli dost socialistů, byl zde Mirek Topolánek s ODS, aby jim nabídl satisfakci. Za další necelou dekádu, když krachoval celý politický systém a důvěra občanů v něj klesla k bodu mrazu, dokázal moc z ulice zvednout Andrej Babiš. Co se děje teď? Nic.

Stagnace?

Preference ANO se drží kolem 30 % a analytici prorokují, že je neporazitelné. Tím se však nenechme mást. V roce 1996 šla ODS do voleb se sebejistým heslem „Dokázali jsme, že to dokážeme“. Tak velký měla náskok. Nakonec zvítězila velmi těsně a nebyla ani schopna sestavit vládní většinu. V roce 2013 se ještě těsně před hlasováním zdálo, že ČSSD jasně zvítězí, nakonec ji od druhého ANO dělila necelá dvě procenta.

Není tedy úplně nutné hned vyhrát. Stačí zůstat těsně v závěsu a přitom shromáždit a sešikovat příznivce pro druhou zteč. Jak Zeman v roce 1996, tak Babiš v roce 2013 jen zahájili (pro mnohé překvapivý) útok na vrchol. Nedosáhli ho, ale nečekaný úspěch jim umožnil vystoupit na něj z tohoto základního tábora v dalších volbách. Právě díky tomu, že měli drajv a vezli se na vlně voličských sympatií. Topolánek dokázal na špičku skočit napoprvé, ten však nešel z tak nízké základny, či z nuly, jako dva jmenovaní.

Vysoká a stabilní podpora ANO je jen jedním z faktorů. Za situace, kdy jsou ČSSD a KSČM velmi slabé a Andrej Babiš tak jasně dominuje levici a navíc na pravici nemá silného soupeře, je 30 % skvělé, ale ne omračující číslo. Zato roste občanská nespokojenost mezi těmi, kteří ANO nevolí, nevolili a už nejsou rezignovaní, ale dávají svůj nesouhlas najevo. Co více si může opozice přát? Tuto centrálu energie dostává zdarma, bez vlastního přičinění. Jenže ji nějak neumí uvést do provozu.

Za normální situace už by některá z opozičních stran také sahala po třiceti procentech, či dokonce i více. Tradiční partaje jsou však demoralizované a nejsilnější z nich – ODS – sotva poráží Piráty, kteří si své relativně vysoké preference zasloužili prostě tím, že tu jsou a že nikdy nebyli ve vládě. Pravicová opozice by potřebovala buď najít silného lídra, nebo se dokázat nějak sjednotit. Nejlépe obojí. Zatím se však nerýsuje ani jedno.

Vůdce?

Petr Fiala za šest let ODS stabilizoval, zlepšil její pověst a vrátil ji alespoň na druhé místo. Ale má potenciál dovést za rok a půl svou stranu přes 20 %, když to zatím dotáhl sotva na 15 %? Že je to relativní úspěch není podstatné, v politice záleží jen na absolutních výsledcích. Je tedy legitimní se na to ptát.

Lidovci se nikdy sami nedostali přes 10 %. Za Pavla Bělobrádka vstali z mrtvých a rovněž dosáhli velkého relativního úspěchu. Ale prokletí malé strany se jim zlomit nepodařilo. Po jeho odchodu od voleb mírně ztrácejí a nejsou důvody myslet si, že kdokoli z nabízené trojice kandidátů tvrdohlavého zvěrolékaře překoná. A STAN a TOP 09? Ty budou bojovat o záchranu.

Zázraky se sice dějí, ale stejně tak je třeba mít na paměti slova Alberta Einsteina: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky“. Bez nové tváře typu Sebastiana Kurze to nevypadá na nějakou opravdu velkou ránu.

Stále zde zůstává potenciál cca 40 % středopravých voličů jako v roce 2006. Tehdy se o něj ovšem dělily jen ODS a KDU-ČSL. Přičemž ta druhá doplatila na silného Topolánka, zatímco občanští demokraté v roce 2010 na to, že poučený Kalousek místo sebe angažoval Schwarzenberga, čímž ODS vyluxoval a lidovce poslal mimo sněmovnu. V roce 2021 ovšem o tyto středostavovské voliče budou bojovat ODS, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 a navíc Piráti, kteří zde úspěšně loupí, byť vůbec nejde o jejich vody.

V zásadě jsou tři možné scénáře. První, že se Fialova ODS přeci jen vzchopí a stane se jedinou alternativou pro ty, kteří chodí demonstrovat proti vládě. Takto rázně a sebevědomě by to řešila před deseti lety a jasně by si o tyto hlasy řekla. Ale nic takového se na víkendovém kongresu neudálo. Což snad potvrdí každý, kdo zažil vítěznou atmosféru v letech 2004 a 2005. Jistě, Fiala má ještě ten druhý, opět nevolební kongres v lednu 2021 v zásobě. Ale to je opravdu poslední možnost…

Integrace?

Druhá možnost je integrace. Jenomže ta se jeví být stále více teoretickou. Pokud se týká STAN a TOP 09, ty se dost zásadně rozhádaly u sestavování krajských kandidátek. Starostové odmítli rovnocennou spolupráci a nabídli pouze účast na svých kandidátkách. Tím horší to bude ve volbách do sněmovny, kde pro koalici dvou stran platí desetiprocentní uzavírací klauzule a evidentně by TOP 09 musela přistoupit na model: „STAN s podporou TOPky“. Možná to tak půjde, ale silně narušená důvěra bude působit zlou krev.

Největší (nebo spíše jediný skutečný) potenciál má předvolební koalice ODS a KDU-ČSL. Ta by se nemusela bát desetiprocetního kvóra a obě tradiční strany by si tak mohly uchovat své značky. To by ji však Petr Fiala musel na sjezdu lidovců otevřeně nabídnout jako možnost, o které je ODS připravena jednat. Záleží i na tom, kdo se stane lidoveckým předsedou. Marian Jurečka de facto společnou kandidátku vylučuje a jeho vztahy s ODS jsou špatné už od doby, kdy zastával post ministra zemědělství ve vládě s ČSSD a ANO.

Na druhou stranu Jurečka nevyloučil vládní spolupráci s ANO. Uvidíme, co řeknou Jan Bartošek a Tomáš Zdechovský. Přičemž pro ně platí to samé, co pro Fialu: nelze se schovávat za slova o povolební spolupráci. Pak bude jako vždy jednat každý sám za sebe. Navíc samostatně obě strany získají v součtu méně mandátů než společně. Na tradiční lidovecké „možná“ nezbývá moc prostoru. Spíše by to chtělo biblické „ano, ano, ne, ne“. Nebo v tomto případě „ANO, ANO, ODS, ODS“, aby bylo jasné, z jakých možností se volí.

Jako mrtvá se jeví možnost spolupráce všech čtyř. Nejen kvůli vysokému dvacetiprocentnímu kvóru, ale i kvůli rozdílnosti stran a jejich voličů. Starostové coby nová a silně liberální strana míří k Pirátům a vypadá to, že k nim mají blíž než k bývalým spojencům z TOP 09. A příznivci obou formací nemají rádi staré strany, ODS a KDU-ČSL. Suma sumárum, rok před zahájením kampaně ke sněmovním volbám to na velkou slučovací hitparádu nevypadá. Ani na malou…

Debakl?

Politika se ovšem vyvíjí v čase a co se dnes zdá jako zhola nemožné, může být zítra realitou. Osobní antipatie a nekompatibilita stran a jejich elektorátu se za jistých okolností mohou stát malichernými. To v případě, že budou platit dvě věci. Za prvé: že společně čtyři středopravé strany opravdu zvítězí, protože voliči překonají své předsudky a preference a nebude jim už záležet na ničem jiném než na porážce ANO. Za druhé: Že bez integrace bude evidentní, že pravici čeká strašlivý masakr.

Vskutku jen vidina katastrofy sdílená partajními sekretariáty i voliči je schopná vykonat slučovací zázrak. Věnujme se raději realitě. V ní hrozbou pro pravici není „jen“ ANO, ale Piráti. Ti s ní navíc soupeří o stejné voliče, zatímco Andrej Babiš bere hlasy ČSSD a KSČM, takže jen dobře dělá svou práci na levici. Někdo by měl stejně dobře udělat tu svou na pravici a sebrat hlasy, které leží na ulici a není jich méně, než jich má ANO. Jinak dojde na třetí možnost: těch 40 % voličů zůstane rozdrobených a pravice utrpí (zase) debakl.

Moc nesnáší vakuum. Vláda nikdy nezůstane ležet na chodníku. V současné době ale jen dvě strany ukazují vůli a sebevědomí ji zvednout: ANO a Piráti. Najde se na pravici někdo, kdo se vztyčí a se vší vehemencí a vítěznou sebejistotou se postaví Babišovi a Bartošovi?

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud