Velké české podnikatele, jako byl Kellner, potřebujeme. Reprezentují hodnoty a ukazují cestu

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Když odejde člověk, je to hlavně ztráta pro jeho blízké. Pokud jde o někoho společensky významného, pak o něco přijde i celá země. U nás není až tak zvykem litovat skonu podnikatelů. Mělo by. Po každém velkém člověku zůstane prázdno, ať už se jmenuje Václav Havel, Hana Hegerová, nebo Petr Kellner. V posledním případě přicházíme o výsledky práce kreativního byznysmena na vrcholu sil.

Něco, co ještě mohlo být vykonáno, zkrátka nebude. Firma poběží dál, ale z obdobných případů víme, že skutečný úspěch může záviset na jednom člověku. Je to stejné, jako v politice. Václav Havel nás sám dokázal umístit vysoko na mapu světa. Tak vysoko, kam bychom bez něj sotva dosáhli. V podnikání ovšem nemáme nikoho až takto významného a posledním, kdo se ve světě byznysu mohl rovnat věhlasu prvního českého prezidenta, byl asi Tomáš Baťa. Tím citelnější ztrátou je, když zmizí někdo, kdo u nás dnes byl nepochybně ten největší.

Abyste to dotáhli na první příčky v globálním měřítku, musíte kromě vlastních schopností a píle mít také příhodné podmínky a kus štěstí. Petr Kellner se stále snažil zlepšovat, pracovat na sobě. A připravoval tak cestu pro další. „Baví mne přemýšlet a vymýšlet, jak věci udělat líp, jinak. Baví mě učit se a uspět,“ napsal ve výroční zprávě za rok 2019. Kellner byl jedním z mála lidí, kteří zužitkovali příležitost, kterou na počátku 90. let přinesla privatizace. Mnozí jiní získané firmy přivedli ke krachu, či je vytunelovali. On se naopak stal s náskokem největším českým byznysmenem. 

Nejsme u nás zvyklí na to, že úspěšní podnikatelé hrají významnou společenskou roli. Za komunismu jsme neměli nikoho. Dění v 90. letech, které otevřelo možnosti pro růst nových Baťů, si dnes mnozí oškliví, a proto mají sklon apriorně odsuzovat i Petra Kellnera. K negativnímu hodnocení bohatých lidí významně přispěly zlé zkušenosti s těmi, kteří z byznysu pronikli do politiky. Od té si ovšem zakladatel skupiny PPF držel odstup. Odmítal veřejné angažmá, což já považuji za velkou škodu.

Petr Kellner dělal svou práci neokázale, ale s o to větší energií. Vybudoval impérium sahající přes tři kontinenty a přinejmenším evropského významu. Podporoval charitu, investoval do vývoje léků. Jednou bude jeho význam zhodnocen. V této chvíli však platí, že lidé o něm vědí málo a pod vlivem předsudečných mediálních hodnocení na něj zřejmě nemají nejlepší názor. Což je škoda pro nás všechny. Po padesáti letech totality i po zkušenosti s momentálním premiérem potřebujeme velké podnikatelské vzory.

Že Petr Kellner dával přednost životu mimo světla ramp samozřejmě bylo jeho svobodným rozhodnutím. My ovšem máme málo tak úspěšných lidí a jejich hlas nám obecně ve veřejném prostoru chybí. Lidé jako Steve Jobs, Bill Gates, Warren Buffet svým vlivem na společnost zdaleka přesahují škatulku „vydělávání peněz“. Vedle politiků, akademiků a novinářů jsou tvůrci společenské atmosféry a postojů. Připomínají nám, že kapitalismus a s ním spojená podnikavost, pracovitost a tvořivost je jedním z pilířů naší svobody.

Češi nejsou zvyklí na bohaté lidi. Mají sklon jim spíše nedůvěřovat, což je v příkrém rozporu se situací v zemích s nepřerušenou demokratickou tradicí. Tam vědí, jaké mají zásluhy o svobodu a prosperitu, a váží si jejich úspěchu, neboť ve společnosti řádu a práva za ním vždy stojí tvrdá práce. Jistě, pokud nevěříme v právní stát a férové podmínky pro podnikání, máme sklon nevážit si ani velkých podnikatelů. Pokud má dojít ke zlepšení – a to jak atmosféry, tak reálně – neobejde se to bez účasti byznysmenů ve veřejném prostoru.

Pořád v nás přežívá rovnostářská mentalita a nenávist ke každému, kdo „přečuhuje“. Potřebujeme elity – včetně podnikatelských. Lidé, kteří to dotáhli vysoko, za sebou táhnou další, ale to nestačí. Takto vyniknou jedinci – asi jako když kolem špičkového sportovce, který se vypracoval sám, vznikne skupinka následovníků. Musíme mít lepší podnikatelský ekosystém, aby se velcí byznysmeni neobjevovali náhodou, ale zákonitě a my jednou měli i firmy světového významu

Petr Kellner by se coby investor určitě podílel na pocovidové obnově. Citujme opět onu poslední výroční zprávu: „Pro člověka, který tak jako já miluje tvořit a stavět, je nejhorší vidět úpadek a destrukci… Víme, že každá krize je zároveň příležitost a že problémy jsou od toho, abychom je řešili a překonávali…“ Nevíme, kam by se jeho podnikání ubíralo dále. Možná by se pustil do fondů rizikového kapitálu, díky nimž by nadějné české start-upy získaly první prostředky na rozjezd a šanci stát se třeba globálními společnostmi. 

Kellner chtěl dle svých slov dokázat, že Češi obstojí ve světové špičce, a zároveň připomněl, že PPF by se to nepovedlo bez českých kořenů. Takto si přestavuji vlastenectví: ne vymezování se vůči světu, ale snahu v něm vítězit. Jeden člověk však mnoho nezmění, i kdyby byl sebeúspěšnější. Potřebujeme celou třídu podnikavých lidí, kteří pomohou změnit společenské klima, „dělníky kapitalismu“, kteří reprezentují a aktivně obhajují proti nepřátelům svobody hodnoty, jež stvořily západní civilizaci a bez nichž padne.

Petr Kellner nevystupoval veřejně, ale známe jeho postoje. Ve výroční zprávě za rok 2018 je zmínil: „Pro moji generaci jsou svoboda, pracovitost, podnikavost a úcta k tradicím základními principy, na nichž jsme formovali své názory a postoje… Dnešní západní společnost, a zejména Evropa, je ale stále více ovládána ideologií individuální nárokovosti, rovnostářstvím a relativizováním tradičních hodnot. Novodobé ideologie mají tendenci omezovat svobodu, kreativitu a kritické myšlení. Věřím ale, že česká společnost, která tradičně stojí především na umu a pracovitosti zdejších lidí, v takovém světě obstojí. V PPF k tomu chceme přispět.“ 

Nepochybně tyto názory sdílí řada jiných podnikatelů. Bylo by dobré, aby si je alespoň někteří z nich nenechávali pro sebe a šli s nimi ven. Naše civilizace stojí na těchto hodnotách a jakmile se přetrhne pouto mezi výkonem a spotřebou, slova začnou vážit více než činy a přerozdělování převládne nad produkcí, je konec. Kellnerovými slovy: Život spočívá v tom, co skutečně děláme. Co naše práce přináší druhým. To skutečné, hmatatelné, co je vidět za námi, ve skutečnosti naznačuje, co bude před námi.  

Západ je tak bohatý, že si sami neuvědomujeme, na čem stojí náš blahobyt. Že je za ním práce stovek generací předků, kteří s ohromným úsilím postupně vytvářeli předpoklady pro to, aby vyprodukovali více, než okamžitě snědí. Pokud i my nebudeme dál rozšiřovat naše možnosti, pokud začneme projídat budoucnost místo abychom do ní investovali, tak po čase spotřebujeme naše dědictví a nastane úpadek. Velcí lidé – státníci, vědci i podnikatelé – nám ukazují cestu vpřed. To je základní hodnota druhu homo sapiens.

sinfin.digital