Schmarcz: Přelévání ešusy problém migrace neřeší. Je třeba ucpat díry, kterými teče do lodi | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Přelévání ešusy problém migrace neřeší. Je třeba ucpat díry, kterými teče do lodi

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Na světě je x-tý plán, jak co „nejspravedlivěji“ přerozdělit migranty mířící do Evropy mezi jednotlivé země Unie. Němci chtějí, aby se už při jejich vstupu na území EU rozhodlo, který stát si koho přebere a povede s ním azylovou proceduru. Což někomu přijde rozumné a někomu, zejména V4, nikoli. To ale není až tak podstatné, protože to neřeší podstatu. Dokud Evropa nezíská zpět kontrolu nad tím, koho pustí na své území, nepomůže sebegeniálnější azylový systém.

Země Visegrádské skupiny zřejmě budou opět v roli kverulantů a sobců, kteří odmítají vzít si byť jediného migranta. Upřímně řečeno, kus pravdy na tom je – jihoevropské země, které migrace logicky zatěžuje zdaleka nejvíc, v tom jaksi necháváme plavat. Jenomže tím, že odmítáme přistoupit na nový systém tzv. kvót, především upozorňujeme na něco daleko zásadnějšího: Za prvé, že se mají dodržovat sliby – po krachu prvního pokusu o povinné přerozdělování migrantů nám bylo slíbeno, že se nic podobného nebude opakovat. Za druhé i pro migraci má platit základní poučka Rakouské ekonomické školy: rozhodující je nabídka, nikoli poptávka.

Zkrátka a dobře, Evropa musí dát jasně najevo, že nikdo, kdo nemá nárok na azyl dle Ženevských konvencí, se do ní nedostane bez pozvání. Přes veškeré proklamace totiž vše dosud funguje tak, že když se migrant jakkoli dostane do Evropské unie, má velkou šanci v ní už zůstat, i když pro něj azylové řízení skončí negativně. To samozřejmě v aspirantech na „lepší život“ vzbuzuje pocit, že přes značná rizika má smysl doma všechno prodat, sbalit se a vyrazit na cestu.

Migraci nikdy zcela nezastavíme. Války, špatné despotické vlády, sucho či humanitární krize vždy budou mnohé vyhánět z jejich domovů. A my těm opravdu nejvíce ohroženým nepochybně máme pomáhat. Měli bychom ale zároveň udělat vše, abychom odradili co nejvíce lidí, kteří sice doma nebudou existovat tak pohodlně jako v Evropě, ale žít tam mohou. Těch je stále velká většina. Sítem azylového řízení neprojde až 90 % uchazečů.

Problém je, že v Evropě nefunguje návratová politika. Zpět domů se podaří dostat jen malé procento těch, kteří se žádostí o azyl neuspěli. Je třeba, aby tito neúspěšní pokud možno vůbec nedorazili na území Evropské unie. Musejí vědět, že na život zde není žádný automatický nárok a že si budeme sami vybírat, koho tu chceme. Svým způsobem by se mohli leknout i aktuálního německého azylového návrhu, kdy už by si nemohli vybírat cílovou zemi a místo vysněného Německa či Švédska by mohli skončit (alespoň pro začátek) v Maďarsku nebo Česku.

Toto je však vedlejší efekt, ne systémové řešení. Tím by například bylo dlouho slibované „vysunutí“ imigrační politiky mimo Evropu. Přímo na některém vyslanectví země EU by se rozhodlo, kdo má nárok na azyl a kdo nikoli. Jediná další cesta do EU by vedla přes pracovní vízum. Pracovníky vymírající starý kontinent potřebuje, ale musí jít primárně o naši nabídku, ne poptávku migrantů.

Musíme říci jasně: do EU jen skuteční uprchlíci, nebo ti, o které sami stojíme. Zní to možná tvrdě, ale je to jediná rozumná a navíc humánní cesta. Nekontrolovaná nelegální migrace nejen že nadměrně zatěžuje cílové země, dosavadní benevolece navíc vede k tomu, že tisíce lidí zbytečně umírají na moři. Kdyby věděli, že v Evropě stejně žít nemohou, ušetřili by si náklady a hlavně život. Bohužel tuto ruskou ruletu roztáčí i idealistická snaha mnoha aktivistů vylovit a dovézt do Evropy co nejvíce migrantů, jež jim dává falešnou naději.

Stará křesťanská zásada říká, že máme pomáhat, ale tak, abychom se sami nezničili, protože pak už nepomůžeme nikomu, ani sami sobě. Musíme tedy kombinovat nástroje akutní záchrany, tedy azylu pro opravdu potřebné, s prozíravou imigrační politikou a prevencí, která spočívá v podmínění rozvojové pomoci skutečným pokrokem ve zlepšení života. Čímž se myslí nejen ekonomický růst, ale hlavně lidská práva a vláda zákona.

Evropská unie umí být velmi silná a efektivní ve vynucování lepší správy země. Platilo to i v našem případě během přístupového procesu. Je třeba tyto podmínky uplatnit i vůči státům, které nesměřují do EU, ale potřebují evropské peníze. Jako největší poskytovatel rozvojové pomoci ve světě má Evropa páky, jak přivést vlády k lepší starosti o své občany. Tak, aby chtěli zůstat doma.

Evropská unie jde na problém ze špatného konce, když se neustále vrací ke snaze nějak si migranty rovnoměrně rozdělit, místo aby se v první řadě snažila dostat migraci pod maximální kontrolu. Chová se tedy jako pošetilý kapitán, který ve chvíli, kdy mu řadou děr teče do lodi, nezavelí otvory rychle ucpat, ale vydá mužstvu rozkaz vzít ešusy a přelévat vodu mezi přepážkami, aby jí bylo všude stejně. Německý návrh není nic jiného, než nový, možná o něco hezčí ešus.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud