Schmarcz: Šmarda udělal to nejlepší, co mohl. Pro ČSSD i pro stát | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Šmarda udělal to nejlepší, co mohl. Pro ČSSD i pro stát

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Michal Šmarda vzdal nominaci na ministra kultury. Pro mnohé možná nečekaně. Ale z hlediska politické logiky naprosto správně. Toto řešení umožní zachovat Janu Hamáčkovi tvář a zároveň zabrání katastrofě, jíž by byla rekonstrukce kabinetu pod kuratelou Hradu. Když jste jediný, kdo může něco udělat, tak to prostě udělat musíte. Místopředsedovi ČSSD slouží ke cti, že jednal podle toho.

Poté, co prezident dal zřetelně najevo, že Michala Šmardu ministrem kultury nejmenuje, bylo jasné, že míč je na straně ČSSD. Měla v zásadě tři možnosti: špatnou, ještě horší a pak takovou, ze které mají oba vládní partneři nefalšovanou hrůzu.

Tou obávanou volbou bylo, že by obě vládní strany podpořily ústavní žalobu na prezidenta. V jejím důsledku by s velkou pravděpodobností zmizel z Hradu Miloš Zeman a s ním i problém. Jenomže jak ANO, tak ČSSD mají s prezidentem společné voliče. Ti většinou, na rozdíl od voličů pravice, nevidí na jednání hlavy státu nic špatného a podání ústavní žaloby na něj by je nejspíš dost namíchlo.

Nejhorší možností by byl odchod z vlády. Sociální demokraté by se dočkali potlesku lidí, kteří je nevolí a nikdy volit nebudou, a několika pochvalných komentářů v liberálních médiích. A pak… už nic. Odchod do zapomnění, ztráta možnosti prosadit program a zkusit ANO přetáhnout levicové voliče. Třeba díky Janě Maláčové, která je v honu na tradiční voliče ČSSD - seniory, rodiny s dětmi, zaměstnance - doslova brutální.

Spolu s Janem Hamáčkem a Tomášem Petříčkem by pak zmizely záruky obrany právního státu a zahraničně politické orientace země. Do hry by se naopak dostal Miloš Zeman a jeho poradci. Hrad by obsadil uvolněné ministerské posty svými lidmi, pro něž by “nic nebylo nemožné”. Prosazování hradních mocenských a byznysových zájmů by bylo opravdu vysokou cenou za “hrdý odchod”, k němuž mnozí ČSSD vyzývali.

Změna nominanta na ministerstvo kultury samozřejmě není dobrým řešením. Je to ústupek, je to prohra, je to svým způsobem ponížení. A není to spravedlivé. Jenomže v politice se nehraje ani na spravedlnost, ani na dobré úmysly. V politice se počítá jen to, co prosadíte, případě čemu zabráníte.

Sociální demokracie sice neprosadí původního kandidáta. Ale dosáhla odvolání Antonína Staňka a bude mít na kultuře svého člověka. V opačném případě by přišla o všech pět ministerstev a prohrála totálně. Hlavně se však nyní může soustředit na bitvu o rozpočet a ochranu zájmů tradičních sociálně demokratických voličů. Což by v opozici nemohla a levicoví voliči by tak všichni zůstali ANO.

Tím, že zůstanou ve vládě, sociální demokraté rovněž zabrání mnohem horšímu pošlapání Ústavy, než je prezidentovo odmítnutí jmenovat jednoho ministra. Rekonstruovaný kabinet, který byl doslova na spadnutí (noví ministři už prošli jednáním na Hradě), by de facto obcházel volby do sněmovny i pravidla parlamentní republiky. Zásadní slovo by v něm totiž měl do parlamentu nevolený prezident. A hlava státu by v rozporu s konstitucí přímo zasahovala do vládnutí, jako je tomu v prezidentských či poloprezidentských systémech.

Členové předsednictva, či předseda samozřejmě při vědomí všech zlých věcí, které hrozily ČSSD a České republice, mohli tento pátek sami navrhnout jiné jméno. Jenomže po tom, kolik energie a emocí sociální demokraté a osobně Jan Hamáček vložili do podpory Šmardovy kandidatury, by hrozila ztráta tváře. Tím, že rozhodnutí učinil on sám, toto břímě z vedení sejmul. Za to si zaslouží úctu. Lze věřit, že tato velkorysost a nadhled se mu v dobrém vrátí v jeho další politické kariéře.

Lze čekat, že nyní se strhne smršť kritik, které budou sociální demokraty vinit ze zbabělosti a vysmívat se, že zase ustoupili. Jenomže slova jsou opravdu k ničemu, stejně jako trucovité trvání na něčem, co se jistě nesplní. Důležité jsou výsledky. Zachování ČSSD coby tradiční demokratické strany ve vládě a stopka polohradnímu kabinetu za ten ústupek bohatě stojí. Na tuto epizodu se brzo zapomene. Ale jsem si jist, že na to, co všechno by rekonstruovaný kabinet pod hradní knutou v České republice i v zahraniční politice navyváděl, bychom nezapomněli nikdy. Za mě Michal Šmarda palec nahoru.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud