Schmarcz: Zaženou nás ekoteroristi kvůli záchraně klimatu zpět do jeskyní? | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Zaženou nás ekoteroristi kvůli záchraně klimatu zpět do jeskyní?

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Podle šéfky Evropské komise Ursuly von der Leyenové je boj s klimatickými změnami pro EU existenční záležitost. Obávám se, že ten výrok je pravdivější, než jak ho asi německá politička myslela. Pošetilá válka se sodovkovým plynem by mohla zničit naši svobodu i bezpečí a srazit nás v globální soutěži ke dnu. Máme se snad kvůli „záchraně klimatu“ vrátit do jeskyní?

Lepší zítřky v rudé jsme už zažili. Krásný nový svět v zelené se nám chystá. A pokud hodně rychle nepřehodíme výhybku, čeká nás opět utrpení, bída a tyranie. Lenin se pletl i do matematiky. Zelení neomarxisté pro změnu neumějí trojčlenku. Jejich snahy o rychlé zavedení uhlíkové neutrality naráží na realitu energetických potřeb moderní společnosti.

Už deset let se nás ekologisté, kteří ovládli evropskou politiku, snaží přesvědčit, že je třeba masivně zavádět obnovitelné zdroje bez ohledu na náklady a oběti. Pomníky této války jsou mimo jiné bilionové finanční a nezměřitelné morální náklady na české solární barony či hromady mrtvých ptáků rozsekaných německými větrníky. Buďme však shovívaví – každá nová myšlenka se prosazuje těžce a neobejde se to bez chyb. Jenomže ono to celé jaksi nevychází ani matematicky.

Za pár bilionů to zvládneme…

Němci jako velký a výjimečně výkonný národ zvyklý zatnout zuby a poslouchat příkazy se se svou energiewende dostali docela daleko. Možná, že se jim přes potíže a krvavé investice nakonec podaří dosáhnout do roku 2030 vysněného 65procentního podílu obnovitelných zdrojů (OZE). Otázka je, zda to unese evropská přenosová soustava. Už dnes hrozí kvůli nestálému výkonu slunečních a větrných elektráren masivní blackouty. Dobře dimenzovaná česká síť zatím zvládá, ale například ta italská ne.

Ale dobře, investujme vedle OZE další stamiliardy euro i do přenosových sítí a „zvládneme to“. Díky masivní podpoře jsou navíc obnovitelné zdroje perspektivním odvětvím pro investory a vědce. Lze tak čekat, že nové objevy a inovace je učiní levnějšími a efektivnějšími. 

Zkusme si představit, že do roku 2050 budeme opravdu v EU veškerou elektrickou energii získávat z obnovitelných zdrojů. Jak se říká „všechno jde, když se chce“. A unijní politici chtějí opravdu moc. Takže jsme učinili několik velmi optimistických, až utopických předpokladů a uvěřili jsme, že v roce 2050 nebude v EU stát jediná uhelná elektrárna. Možná ani jaderná, protože jádro je také fuj, byť jde o čistý zdroj.

V tu chvíli nastane co? Zelený ráj na zemi? Ani náhodou. I za této ideální situace naše emise CO2 klesnou maximálně o nějakých třicet procent. Jak je to možné? Jednoduše. Sedmdesát procent našich energetických potřeb nezajišťuje elektřina, ale přímé spalování fosilních paliv. A o těch zatím nebyla řeč.

… ale pořád nám zbude 70 % problému

Celková potřeba energie se obvykle převádí na takzvaný ropný ekvivalent. V České republice ročně spotřebujeme energii odpovídající spálení zhruba třiceti milionů tun ropy. Jen asi třicet procent z toho tvoří elektřina. Zbytek jde na vrub užití uhlí, ropy a plynu, případně dalších fosilních paliv v dopravě, průmyslu a domácnostech.

Teprve teď nastává ta pravá legrace. Podíl OZE na spotřebě energie je u nás nějakých 15 %, do roku 2030 máme splnit cíl 22,5 %. Jistě se do té doby podaří snížit energetickou náročnost průmyslu a ušetřit tak část fosilních paliv. Ale například doprava spotřebuje tolik energie, kolik jí vyrobí uhelné a plynové elektrárny a teplárny, přičemž podíl obnovitelných zdrojů je zde nyní na pouhých šesti procentech. Lépe je na tom topení a chlazení, kde jde o dvacet procent.

Nadšenci, kteří se těší, až se bude jezdit jen na elektřinu, jaksi neřeší, z čeho se ta elektřina vyrobí. Pokud bychom opravdu chtěli do roku 2050 nahradit uhelné elektrárny obnovitelnými zdroji, musela by jejich produkce stoupnout na patnáctinásobek. A kdyby měly nahradit ještě fosilní zdroje v dopravě, tak na neuvěřitelný třicetinásobek. Kdyby i vše ostatní, tak na šedesátinásobek… Jistě, můžeme postavit nové jaderné bloky. U těch by stačilo zvýšit výrobu na 1,5 násobek, respektive trojnásobek či šestinásobek.

Úspory elektřiny? Jen iluze

Jenomže zelení fanatici odmítají zařadit jádro mezi čisté zdroje a tak se na něj vztahují restrikce stejně jako na uhlí a ropu. Financování stavby velkých bloků se proto stává riskantním projektem. Mohli bychom mít malé modulární elektrárny. Ty jsou jednak daleko levnější na jednotku instalovaného výkonu, jednak se dají stavět rychle a s menšími náklady, protože nejde o stovky a tisíce, ale jen o desítky megawattů. Američané již mají takovou elektrárnu v certifikačním procesu a čeští výzkumníci z Řeže se k němu blíží.

Otázka je, zda zelená lobby nějakým způsobem nezaútočí i na malé jaderné elektrárny, aby dosáhla toho, že nebudou dostatečně rentabilní. V každém případě, dokud nebude na světě termojaderná fúze, žádný jiný čistý a silný zdroj se stabilní produkcí elektřiny schopný ukončit fosilní éru nyní pro naši zemi neexistuje. A i kdybychom zastavěli ohromnou plochu dalšími slunečníky a větrníky, abychom dosáhli požadované výroby, budeme stejně potřebovat záložní zdroje na dobu, kdy nefouká vítr a nesvítí slunce.

Ekofanatici pořád skloňují slovo úspory. Jenomže to je iluze. Spotřeba elektřiny poroste, jak poroste životní úroveň. Přesto, že naše technologie budou stále úspornější. Stroje totiž budou vykonávat stále více lidské práce. Továrny budoucnosti spotřebují ohromné množství elektřiny nejen na 3D tisk výrobků, ale dokonce i na internet, jímž se bude průmysl 4.0 řídit. A byť snad brzy budeme mít jen pasivní domy, nové technologie a možnosti přinesou větší hlad po elektřině.

Život je otázkou priorit. Prioritou moderního člověka je pohodlný život. A mezi pohodlím a spotřebou elektřiny existuje přímá úměra. Česko spotřebovává přes 6000 kWh elektřiny na obyvatele za rok. Bohaté Norsko, které se chlubí ekologickým přístupem, dokonce čtyřikrát tolik. A to pořád mluvíme jen o té třetině energie spotřebovávané ve formě elektřiny. Pokud chceme nahradit zbytek, musíme její produkci více než ztrojnásobit. Takže se bavme o nových zdrojích. O mnoha nových zdrojích, nikoli jen o dvou jaderných blocích.

Když nebudeme mít jádro a zakážeme uhlí i ropu, zbude nám jen plyn. Ten by se musel stát novým páteřním zdrojem, protože obnovitelné zdroje jím v našich podmínkách nebudou. Když pomineme, že není právě levný, pak je tu ta drobnost, že tento pro ekoteroristy „čistý“ zdroj stále produkuje čtyřicet procent emisí CO2 co uhlí. To je sice méně než polovina, ale rozhodně to není nula. Problém se tedy využitím plynu zmenší, ale nevyřeší.

Ušli jsme sotva dvacetinu cesty

Když si to shrneme, výroba elektřiny tvoří jen 30 % problému. A my zatím dokážeme OZE krýt jen 15 % její spotřeby. Snad i zelení umějí trojčlenku a dokáží si spočítat, že s obrovskými náklady a úsilím jsme urazili jen zhruba 4,5 % cesty k bezuhlíkové ekonomice. Můžeme výrazně pokročit díky plynu. Ale to je jen drahý mezikrok. Chceme ho učinit?

Jak už INFO.CZ psalo, čeká nás náročná a dlouhá debata o naší energetické budoucnosti. Úplně na začátku bychom si měli nalít čistého vína. Říci si, kolik elektřiny budeme v příštích 50 letech potřebovat, jaký chceme mít mix zdrojů a kolik jsme ochotni zaplatit za naši energetickou bezpečnost a snižování emisí CO2. Jde o složitý problém. Ale stačí používat aspoň trojčlenku a posuneme se v jeho řešení o světelné roky kupředu oproti dnešnímu iracionálnímu a pokryteckému stavu.

Co máme udělat? Měli bychom mít ambici, aby naše obce a menší firmy byly zcela energeticky soběstačné. Pro jednotlivé domy a ostrovní systémy jsou obnovitelné zdroje ideální, vyplatí se většinou i bez dotací, a touto cestou jsme měli jít rovnou, ne cálovat stamiliardy solárním baronům. Nové budovy by měly být pasivní, nebo ještě lépe aktivní (nízkoenergetické nestačí). Velké obnovitelné zdroje nezálohujme plynovými elektrárnami, ale z přebytků vyrábějme vodík pro využití v dopravě i v domácnostech.

Využijme zkrátka maximálně potenciál úspor a obnovitelných zdrojů. A pak si řekněme, jak vyrobíme ono ohromné množství elektřiny, kterou stále budeme pro čistou ekonomiku potřebovat a jež bude několikanásobkem současné potřeby. Plyn, velké jaderné bloky, modulární elektrárny. Když vyřadíme uhlí a ropu, tak více možností se nám zatím nenabízí.

Hlavně ale nelžeme lidem, že problém vyřeší snížení spotřeby elektřiny. Chce snad někdo uvrhnout obyvatele do energetické chudoby? Staří by ještě možná život poustevníků v jeskyních nějak zvládli. Ale dnešní mladá generace je první, která využívá naprosto vše na elektřinu. A bez ní nefungují ani sociální sítě, takže by se modernímu pohodlí a technologiím uvyklá mládež neměla jak svolat na demonstraci za klima…

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud