Finsko se stalo první zemí na světě, kde mají podle odborníků ženy a muži úplně stejné šance a postavení jak v rodinném, tak v profesním životě. Dosažení absolutní genderové rovnosti ale kalí fakt, že ve Finsku i dalších severských zemích zároveň v nadprůměrné míře bují domácí násilí. Souvisí nějak snaha o rovnost pohlaví s násilím v rodinách? Finský příklad dokazuje naléhavost tohoto dotazu.
Nejprve si musíme položit otázku, čeho vlastně jako společnost dosažením absolutní rovnosti mezi muži a ženami chceme dosáhnout. Odpověď je zdánlivě jednoduchá: V moderní společnosti by měl mít každý stejné právo na vlastní štěstí. A je přitom úplně jedno, zda se narodil jako muž, žena, anebo někdo, kdo se necítí být příslušníkem ani jedné z kategorií.
Jinými slovy: pohlaví ani sexuální orientace nesmí být důvodem k tomu, aby byl kdokoliv diskriminován na úkor druhého. Otázkou genderové rovnosti lze ale položit ještě trochu jinak. Budou muži i ženy šťastnější, když mezi nimi bude platit absolutní genderová rovnost? A právě o to ve finském případu jde.
Finsko totiž podle každoročního žebříčku Global Gender Gap Report 2022 dosáhlo takové úrovně rovnosti pohlaví, kterou lze už jen těžko překonat. Jde prakticky o rovnost absolutní.
Dokládá ji mimo jiné fakt, že 11 z 19 ministerských křesel (58 %) v současné vládě premiérky Sanny Marinové je obsazeno ženami. Ženy zároveň zasedají takřka v polovině poslaneckých lavic (47 %) a tvoří 39 % obecních zastupitelů.
Finsko dává svůj úspěch ve snaze zajistit genderovou rovnost najevo i tím, že každý druhý finský velvyslanec (48 %) je ženského pohlaví, celkově ve finské zahraniční službě pracuje 68 % žen.
Podobně vysoký je i podíl žen v ekonomice. V představenstvech státních společností jsou ženy zastoupeny ze 40 %, v soukromých ze třetiny. Třetinu také tvoří ženy mezi finskými podnikateli.
Stát pomáhá s péčí o děti
Finsko genderové rovnosti dosáhlo údajně zejména takzvanou pozitivní diskriminací žen ve státní a veřejné správě (rovnost pohlaví je zakotvená v ústavě), jednak významnou podporou péče o děti nebo, lépe řečeno, pomocí státu s touto péčí.
Ve Finsku je rozšířená síť jeslí a školek, přičemž jsou tyto služby finančně dostupné. Stát podporuje i možnost, aby se rodiče vystřídali při takzvané rodičovské dovolené, tedy aby část z ní byl s dětmi doma otec, část matka. A ve Finsku je střídavá „rodičovská“ hojně využívaná. Programů, které podporují péči o děti a zároveň vyšší zapojení žen do společenského a ekonomického života, ale existuje celá řada.
Jenže je tu jeden problém. Přes veškerou péči státní pomoc zůstává stále základem státu rodina, tvořená (obvykle) mužem, ženou a dětmi.
Jedna věc jsou možnosti uplatnění obou pohlaví mimo rodinu a druhá, jak se tato genderová rovnost projevuje ve vyšší kvalitě rodinného života, tedy řekněme v porozumění mezi partnery. A tady si odborníci všímají jednoho rozporu. Zatímco severské státy v čele s Finskem vedou všechny žebříčky rovnosti pohlaví, stejně tak jsou v popředí evropských i světových tabulek v míře domácího násilí.
