KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Korespondenční volba ze zahraničí: ano, nebo ne? Až teď se koalice odhodlala navrhnout parlamentu příslušný zákon. Původně šlo o součást nyní již přijatých změn volební legislativy. Vláda se však bála, že opozice, která je ostře proti, by obstruovala a zdržela tak vše. Proč je kolem této (jinde běžné) možnosti hlasování tolik humbuku? Máme se jí opravdu bát? Nebo výtky jsou jen účelové manipulace?
Dá se čekat, že kolem korespondenční volby se strhne stejně lítý boj jako například kolem konsolidačního balíčku, pandemického zákona či střetu zájmů. Navíc současná opozice zvolila nový a velice otravný způsob, kdy se nesnaží jen zastavit příslušnou legislativu ve třetím čtení, ale brání vůbec schválení programu schůze, na níž se má třeba i jen začít projednávat. Nakonec raději koalice předložila korespondenční volbu jako poslanecký návrh prostřednictvím ministra vnitra Víta Rakušana.
Obavy z protahování jednání jsou opravdu velké. Hnutí ANO a SPD už dopředu avizují, že udělají vše, aby se v cizině nemohlo hlasovat poštou. Tvrdí přitom, že hrozí podvody. Nebo dokonce, že motivací vlády je právě ovlivnění výsledků voleb. Jde o absurdní lež. Ale na příznivce Andreje Babiše a Tomio Okamury zabírá. A zjevně nejen na ně. Víra v to, že se při korespondenční volbě padělají hlasy, je silně zakořeněná. Rozeberme si věcně, co je a co není pravda a zda máme či nemáme mít ze změny strach.
Začněme napřed tím, co se u nás rozhodně nestane. Novela umožňující poslat hlas v obálce nepovede k ničemu takovému jako ve Spojených státech, ale ani třeba v Rakousku. Proč? Protože se jedná právě a jen o volby v zahraničí, doma se budou muset lidé i nadále dostavit osobně k urně (nebo jim ji přinesou za nimi pověření úředníci). Někomu se může zdát, že jde jen o kosmetický rozdíl. On je však zcela zásadní.
Rakouský ústavní soud nařídil v roce 2016 opakování druhého kola prezidentských voleb. Ne, že by se přišlo na podvody či „černé duše“. Ale čistě z fomálního důvodu. Komise začaly rozlepovat obálky dříve než v určený čas (což jejich zástupci sami přiznali). U našeho jižního souseda lze za jistých podmínek volit dopisem i z domova. A tehdy se jich sešlo tři čtvrtě milionu. Pro srovnání, u Slovenska, které má tři pětiny počtu obyvatel Rakouska (ale lze volit poštou jen ze zahraničí), šlo letos jen o necelých šedesát tisíc hlasů.
O volby do Národnej rady přitom byl obrovský zájem a z ciziny volilo osmdesát procent zapsaných voličů. Přesto šlo jen o zlomek celkového počtu hlasů, u Rakušanů byl podíl korespondenčních hlasů několikanásobně vyšší. Zjevně si při tom přívalu komise chtěly urychlit práci, protože ověřovat a sčítat je u tohoto způsobu daleko náročnější. V každém případě, tento problém u nás nehrozí, realistické odhady mluví maximálně o dvě stě tisících hlasech.
Nehrozí ani další problém, jaký nastal v amerických prezidentských volbách v roce 2020. Zatímco v Rakousku celkový počet hlasů ve druhém kole voleb nijak nevybočoval z řady, tak ve Spojených státech šlo o hlasování s nejvyšší účastí od roku 1900, tedy za sto dvacet let. Což evidentně způsobila korespondenční volba (přesněji „volba předem“), jíž využilo přes sto milionů občanů. Zatímco o čtyři roky dříve jen třicet milionů. Celkově se pak počet hlasujících zvýšil o dvacet jedna milionů (což je nárůst o patnáct procent).
