Svoboda: Jak populární je Vladimir Putin?

HalfPageAd-1

Karel Svoboda

09. 06. 2020 • 08:00

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Cynik by mohl říci, že tak, jak bude potřebovat. Nicméně pro blížící se hlasování o změnách v ústavě bude o něco přesnější odpověď pro Kreml důležitá. Podle toho, jak dopadnou průzkumy o popularitě Vladimira Putina, se určí, jaká opatření bude nutné přijmout, aby výsledek hlasování působil důvěryhodně. Podle aktuálních čísel podpora ruského prezidenta mezi obyvateli strmě klesá. 

Mobile-rectangle-3

Není to tak dávno, co vypukl spor mezi ruskými představiteli a americkou agenturou Bloomberg. Ve zkratce se stalo to, že agentura citovala jednu z ruských sociologických agentur, jmenovitě zpravidla naprosto loajální VCIOM, ohledně popularity Vladimira Putina. Uvedených 27 procent vzbudilo vášnivou reakci z ruské strany. Vjačeslav Volodin, který dříve zastával klíčovou funkci prvního zástupce šéfa prezidentské administrace a nyní sedí v čele Státní dumy, viděl v článku Bloombergu spiknutí proti Rusku. Podobně se vyslovili i další poslanci s tím, že reálný rating je 69 procent. Zpochybňování vysokých čísel podpory prezidenta je opravdu vnímáno jako útok na samotný systém. A částečně oprávněně.    

Zjednodušeně lze říci, že v této situaci nelže ani jedna strana. Jen každá prostě používá jinou metodologii. Zatímco vyšší výsledek vychází ze situace, kdy je dotazovaným předložen seznam politiků a oni si mají vybrat, kterému z nich důvěřují (někdy mohou vybrat i více možností), nižší výsledek vychází z metody, kdy respondenti mají sami jmenovat politiky, kterým důvěřují a které by volili. Pominout nelze ani prostý fakt, že se otázky liší. Jedná se o zásadní rozdíl, na druhou stranu ani tak to neznamená, že by byl výsledek pro současný Kreml bůhvíjak skvělý. Právě naopak.

Výsledky, které ostatně potvrdilo i Levada Centrum (jeho ukazatele jsou ještě o něco nižší, tedy 25 a 59 procent) ukazují na silný pokles popularity Vladimira Putina v souvislosti s koronakrizí. Ukazatele jsou dokonce nižší, než byly na začátku roku 2014, tedy před anexí Krymu. Vladimir Putin z velké části přehodil opatření na gubernátory a premiéra Michaila Mišustina. Sám zůstával v ústraní, jeho jediný výraznější pokus o aktivnější roli, pokud nepočítáme poměrně řídké projevy k ruské populaci, skončil fiaskem. Hlavní lékař nemocnice, se kterým se Putin zdravil bez jakýchkoli ochranných prostředků, následně oznámil, že je nakažený koronavirem. Symbolem se tak ze všeho nejvíc stal žlutý „skafandr“, ve kterém se Putin po nemocnici procházel.

Rusové také nemohou nevnímat, že se sice oficiální místa chlubí nevídanými úspěchy v boji proti pandemii, ale v době sociálních sítí je pro ně stále těžší bránit přílivu zpráv o nedostatečném vybavení lékařů, frontách sanitek před nemocnicemi či prostě pochybnostem o reportovaných číslech. Neméně důležitým faktorem, který nepřispívá ke zvrácení trendu v klesající popularitě, je ekonomická situace, která se dlouhodobě nelepší.    

Popularitu Vladimira Putina nelze nijak srovnávat s popularitou vůdců v zemích se zavedeným demokratickým režimem. Případná nedůvěra v prezidenta znamená nedůvěru celému systému, protože celý státní mechanismus funguje jako jeho podpora. Vladimir Putin je tak vypodobňován jako jediná možnost, kterou Rusko má. Ostatně, i tam směřuje logika vynulování prezidentských termínů, kterou, kromě jiného, změny v ústavě také obsahují.

Svým způsobem ukazují na slabost právě tam, kde by měly zdůrazňovat jeho sílu. Pokud odchod jednoho člověka znamená pád do nejistoty, kdy není ani zdaleka zřejmé, co se se zemí stane, stěží ji lze považovat za silnou. V Česku se sice po zvolení Miloše Zemana prezidentem ozývaly hlasy lidí, kteří chtěli emigrovat a obdobně by tomu nejspíš bylo i v případě vítězství Jiřího Drahoše, velmi reálně se ale zhroucení systému obával málokdo. V tom je rozdíl oproti Rusku, kde by bez Vladimira Putina systém prožil minimálně boje o moc. A nízká čísla podpory ukazují na to, že existuje významná a rostoucí část obyvatelstva, které by to zase až tolik nevadilo. Putin už se okoukal, pro část populace je prostě unavený.

Pochopitelně, pro výsledky hlasování jsou nálady obyvatelstva jen postranním ukazatelem. Navíc fakt, že někdo preferuje Michaila Mišustina oproti Vladimiru Putinovi, ani zdaleka neznamená, že bude hlasovat proti změnám v ústavě. Základním cílem je zajistit dostatečnou účast. Podle zpráv ruských médií prezidentská administrace označila za práh 60% podporu. Nižší než 55% účast bude hodnocena jako neúspěch, přičemž regiony, kde nebude úspěchu dosaženo, mohou čekat sankce. Zvýšení účasti má pomoci hned několik opatření, vojenskou přehlídkou počínaje, hlasováním doma či mohutnou agitací konče.

Ze všeho řečeného by nicméně neměl vzniknout dojem, že je Vladimir Putin jakýmsi primitivním diktátorem, kterého Rusové davově nenávidí, a on jen musí falšovat údaje. Pro významnou část populace, která zdůrazňuje především jistoty, je stále preferovanou volbou. Nejde jim ani tak o to, že by mělo být lépe, spíše se bojí toho, že by mohlo být hůře. Na ni zatím působí mýtus devadesátých let, ohrožení Západem či tolik vzývaná stabilita. Nicméně bude nutné ji přesvědčit, že Putin je schopen stabilitu ochraňovat i nadále a že pod vlivem okolností Rusko nebude klesat stále níže.     

SDÍLET

Billboard-bottom-1