Pamatujeme si Sputnik, chudinku voříška Lajku, původně Kudrjavku, song „Celý svět slyšel tu zprávu TASSu“ o dobrém dni majora Gagarina. Vlastenci i Vladimíra Remka. Fascinuje nás „malý krok pro člověka, ale velký skok pro lidstvo“ Neila Armstronga, vozítka Curiosity a Perseverance na Marsu. Obdivujeme snahu Elona Muska letět s vesmírnou lodí Starship na Mars. Vesmír nás lákal a také děsil. Po tisíciletí. Tajemný, nekonečný, čarovný. V noci koukáme zasněně na hvězdy, pokud nejsou zasviněné světelnými emisemi, hledáme známá souhvězdí a matně vzpomínáme, že jsme na to balili holky. Podívej, Máňo, to je Velký vůz, Kasiopeja, Orion, Plejády. Někteří u toho i vyjeme.
My bychom vzhůru k nebesům, a jsme zde Zemí spjatí. Výš, dále, rychleji! To je nám vlastní. První bariérou v rozvoji lidstva jsou tak mantry o udržitelnosti a předběžné opatrnosti, které popírají základní lidskou přirozenost a touhu po objevování a zkoumání, které brání využití šedé kůry mozkové a díky dotační korupci přesměrovávají oblasti zkoumání řízeně na slepou kolej. Věda potřebuje svobodu, kritické myšlení a právo na omyl, ne podvolení se ideologii a předem daný výsledek. Vyžaduje hledání a nalézání, invenci a sny. Třeba o cestě na Mars. Prvním klíčovým slovem je tedy sen, chcete-li vize.
Nicméně platí, že jestliže jsme dříve více sledovali, kdo kam letí, dnes s obavami zjišťujeme odkud a co letí. Kosmický výzkum byl totiž vždy součástí geopolitické a velmocenské agendy a vyhrát „hvězdné války“ se stalo vlhkým snem všech ambiciózních lídrů rozděleného světa. Na druhé straně tato soutěž přinesla neskutečný technologický pokrok. Byla motorem a tahounem základního výzkumu a rozvoje společnosti. Celá řada vědeckých objevů v mnoha oblastech zkoumání byla výsledkem kosmického, tedy zároveň vojenského výzkumu. Přestože dnešní woke ideologie pokrok zpochybňuje, většina chápe, že je to právě věda, výzkum, schopnost aplikace, inovace a úroveň vzdělanosti, co nás limituje nebo by naopak mohlo „vystřelit na Mars“. A taky prachy. Dalším klíčovým slovem je tedy soutěž, chcete-li konkurence. Ano, mluvím o nenáviděném trhu, o penězích a správné alokaci. Ne o solidaritě, sociálních jistotách a vyšší míře přerozdělování. Bohatství společnosti totiž vyrůstá ze schopností a práce jednotlivců, ne naopak.
