Trump má právo ovládnout Nejvyšší soud i těsně před volbami. Lid mu ale za to může dát stopku

Jan Januš

03. 10. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Kdo bude příštím americkým prezidentem, dost možná rozhodne až Nejvyšší soud USA. V jeho řadách už nyní převládají konzervativci, mající logicky blíže k republikánům. Trump, pokud mu to nezkomplikuje onemocnění covidem-19, nejspíše jejich převahu v příštích týdnech ještě zvýší. To když v Senátu prosadí soudkyni Amy Coney Barrettovou, která by obsadila místo uvolněné skonem Ruth Baderové Ginsburgové. Trump na to má plné právo.

Nejvyšší soud USA má devět členů s doživotním mandátem. Po nedávné smrti liberální soudkyně Ruth Baderové Ginsburgové, jmenované ještě demokratickým prezidentem Billem Clintonem, je nyní jedno místo volné. Na dalších pěti působí soudci jmenovaní republikánskými prezidenty (a to včetně předsedy Johna G. Robertse), na třech pak nominanti demokratů. Donald Trump má u Nejvyššího soudu už dva „své“ soudce a v říjnu mu Senát nejspíše umožní jmenovat na volné místo čtyřicátnici Amy Coney Barretovou. Ta, pokud se nestane nic nepředvídaného, může u Nejvyššího soudu působit desítky let, podle některých názorů třeba i po roce 2050.

Demokratům se to logicky nelíbí. Zvláště když republikánští senátoři znemožnili před minulými prezidentskými volbami projednávání návrhu Baracka Obamy, který chtěl taktéž obsadit místo po právě zesnulém soudci Nejvyššího soudu. A to nikoliv v posledních týdnech či dnech svého mandátu, jako nyní Trump, ale v jeho posledních měsících. Svým způsobem by to mohl být precedent, ale na nic takového se v takto vysoké politice už nehraje. Gentlemanství vystřídal přístup „urvi, co můžeš“.

I když, vystřídal… Můžeme se podívat do americké historie. V té najdeme prezidentů, kteří si podrobovali justici nebo se o to alespoň pokoušeli, celou řadu. Třeba Abrahama Lincolna, který vyhrál válku Severu proti Jihu a zrušil otroctví, ale jak mi v jednom starším rozhovoru řekl právní historik Radim Seltenreich, ústavně vzato si nepočínal zrovna v rukavičkách. Nejvyšší soud byl totiž právě v jeho čase podle historikových slov upozaděn a také přišel o část jurisdikce. 

Nebo podle mnohých největší americký prezident všech dob Franklin Delano Roosevelt? „Historicky se nejvíce diskutovalo o Rooseveltově úvaze navýšit počet členů Nejvyššího soudu ve chvíli, kdy ti stávající shazovali opatření Nového údělu. Nakonec ale došlo k tomu, že jeden soudce změnil své rozhodování a tato opatření začal Nejvyšší soud považovat za ústavní. I když byl Roosevelt velmi populární a veřejnost měla spíše zato, že by Nejvyšší soud měl jeho opatření potvrzovat, vyvolal tento jeho pokus nevoli,“ popisoval docent Seltenreich.

Vrátíme-li se k porovnání kroků Baracka Obamy a Donalda Trumpa, dojdeme k tomu, že Obama neprosadil v závěru mandátu svého soudce jen proto, že na to neměl politickou sílu a nebyl schopen získat dostatek hlasů, aby Senát jeho návrh projednal. Trump je v situaci opačné. „My jsme vyhráli volby a volby mají důsledky,“ řekl zcela přesně svému protikandidátovi Joeovi Bidenovi v první prezidentské debatě. Senátní většina je nyní skutečně republikánská, a logicky tak prezidentovi ve svém celku nakloněná. Nutně to ale nemusí znamenat, že Barretová schvalováním projde.

Protože v takto vyhrocené předvolební atmosféře se na ní může objevit spousta špíny. A je úplně jedno, že třeba nemusí mít vůbec žádný reálný základ. Brett Kavanaugh, minulý Trumpův nominant, se o funkci ucházel v daleko klidnějších časech, ale v Senátu se i přesto pořádně zapotil, čelil obvinění ze sexuálního obtěžování či násilí, jehož se měl dopustit ve studentských letech. O Barretové se zatím „jen“ psalo, že svým způsobem i ona posloužila jako předloha seriálu Příběh služebnice, což hojně přebírala rovněž česká média. Jak to celé je, vysvětlil Matyáš Zrno.

Atmosféra, v níž volba soudkyně proběhne, bude ale důležitá i z dalšího důvodu. Jak už naznačil i Radim Seltenreich, Američané jsou na tyto věci hodně citliví. A také je řeší daleko více než Evropané, neřku-li Češi. Viděli jsme to třeba na nejvyšších státních poctách věnovaných Ruth Baderové Ginsburgové, stejně jako na množství titulních stran nejprestižnějších časopisů, které vyšly právě s její fotografií. A u nerozhodnutých voličů může Trumpův přístup k Nejvyššímu soudu a to, co se odehraje kolem jeho kandidátky, sehrát velmi důležitou roli.

Představme si ale, že Trump Barretovou prosadí a ta se stane devátým členem Nejvyššího soudu, šestým zástupcem konzervativců a třetím nominantem současného prezidenta. Trump bude před volbami držet esa v rukávě, možnosti Nejvyššího soudu spojené s posuzováním výsledků jsou totiž obrovské. „Vezměme si například přepočítávání hlasů na Floridě po volbách Bush mladší versus Gore v roce 2000. Toto přepočítávání bylo nakonec zamítnuto v jednom ze zkoumaných bodů právě v poměru 5:4 (ohledně klauzule o stejné ochraně zákona však v poměru 7:2). Bush tehdy na Floridě vyhrál o 537 hlasů, tím pádem bral všechny tamější volitele a vyhrál celé volby,“ připomněl ve zmiňovaném rozhovoru Radim Seltenreich. 

Spíše protrumpovský Nejvyšší soud ale neznamená automatickou jistotu opakování jeho mandátu, zvláště pokud by Trump výrazně prohrál. I přes ten zmíněný politický rozměr zůstává přece jen pořád soudem. Ale minimálně o tom, že je to celé jedna velká politika, nelze pochybovat. 

SDÍLET