Vláda národní jednoty? Vláda národní katastrofy. Pustit do hry Zemana je chyba

Martin Schmarcz

15. 11. 2020 • 11:52
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Spekulace o úřednickém kabinetu jsou jedna věc. Když ale něco takového připustí předseda opoziční strany s ambicí stát se premiérem, jde o něco úplně jiného. Řádově nebezpečnějšího. Sestřelit vládu, pustit do hry prezidenta Zemana a zbavit premiéra Babiše zodpovědnosti za epidemii? Děsivá noční můra. Jistě, Petr Fiala (ODS) věří, že s vyslovením nedůvěry neuspěje. Ale neměl to ani říkat.

Že by Miloš Zeman rád této zemi ještě jednou pořádně zavařil a pohrál si s dalším sobě oddaným a nikomu jinému se nezodpovídajícím kabinetem, o tom sotva kdo pochybuje. Jenomže, sám to jaksi nezvládne. V roce 2013 mu s tím pomohli Šlachta s Ištvanem. Kde jsou však naši hrdinní „orlové práva“ teď? První je na penzi a o druhém není neslyšet. A že by se našel někdo jiný, kdo by třeba kvůli dotačním podvodům přepadl Úřad vlády? Sotva. Na další puč to zkrátka nevypadá.

Takže zbývají jen dvě cesty: Buď to Andrej Babiš (ANO) zabalí sám, nebo mu poslanci vysloví nedůvěru. První cesta nezní příliš pravděpodobně. I když je na premiérovi poslední dobou jasně vidět, že se pere s vnitřními běsy a je opravdu na pokraji zejména psychických sil, musí vědět, že dobrovolným odchodem by si podepsal ortel. Ztratil by okamžitě moc. A to bez možnosti návratu, protože tentokrát by nebyl oběť, ale zrádce, který v nejtěžší době opouští své ohrožené voliče.

Prezident by se také mohl domluvit s komunisty, kteří tak jako tak míří do zapomnění, aby mu prokázali poslední službu - a následně se přiživili z prebend, jež by jim poskytla Zemanova druhá úřednická vláda. Otevřená vzpoura proti Babišovi pro ně však není bez rizika. Zato pokud dá ODS skutečně hlasovat o nedůvěře vládě, sama poskytne KSČM a SPD vítanou možnost se po domluvě s Hradem dostat na pár měsíců ke „krájení koláče“. Okamurovci dlouho otevřeně říkají, že chtějí pád vlády, neboť je v ní ČSSD.

Už když ODS přišla s tím, že až odezní druhá vlna covidu-19, dá hlasovat o nedůvěře kabinetu, šlo o mimořádně hloupý nápad. Takové věci buď uděláte hned, nebo o nich nemluvíte. Jste-li přesvědčeni, že setrvání vlády ohrožuje zdraví a životy obyvatel víc než dočasná nestabilita, tak to risknete. Ale takto vlastně občanští demokraté řekli: my to s vámi vydržíme, než se s koronou nějak poperete a sundáme vás až pak. Nelze přece tvrdit, že kabinet musí pryč, protože nezvládá epidemii a přitom čekat, až ji zvládne. V tom je rozpor.

Nyní v rozhovoru pro Seznam Zprávy Petra Fialu tento nedomyšlený návrh dohnal. Na přímou otázku, co by bylo, kdyby se ODS povedlo kabinet sundat, odpověděl: „Já pro úřednické a nepolitické vlády moc nejsem. Ale teď bych si dovedl představit například do jarních předčasných voleb něco takového jako vládu národní jednoty. Dočasný kabinet, který by podpořily na omezenou dobu všechny parlamentní politické strany.“ Tomu ale určitě ani on sám nevěří.

Nového premiéra by jmenoval prezident. A ten už dokázal, že se v této bohulibé činnosti nedá ovlivňovat vůbec ničím: ani ústavou, ani názorem sněmovny. Takže jako první si škrtněme slova „národní jednoty“ a nahraďme je přesnějším výrazem „Miloše Zemana“. Velmi nepravděpodobné je i zkrácení volebního období. Kdy asi by chtěla ODS hlasovat o nedůvěře? Určitě ne letos. Pokud by se mělo opravdu čekat, až se zásadně zlepší epidemiologická situace, mohlo by to přijít na pořad nejdřív v březnu.

Pak se dostáváme do ústavního tlaku. Do řádných voleb by zbývalo sedm měsíců. K tomu je třeba vzít v úvahu, že sněmovnu nelze rozpustit později než tři měsíce před uplynutím volebního období a nové volby se musí vyhlásit nejméně 90 dnů před jejich konáním. To máme dohromady půl roku. Neboli pouhý měsíc rezervy na usnesení poslanců, že si zkrátí mandát a na následné rozhodnutí Miloše Zeman o termínu voleb. Věří někdo tomu, že se to někde „nezasekne“?

Nejde jen o hradní obstrukce. On by pak mohl prezident i logicky říkat, že je absurdní dosadit nouzovou vládu, aby se vypořádala s epidemií a nechat ji v úřadu jen čtvrt roku. A že v naší situaci měnit kabinet třikrát za tři měsíce je nesmysl. Proč hnát lidi v k volbám třeba v červenci a zkazit jim už druhé léto? Tak raději počkáme do října, ne? Není ani jisté, že by se našlo potřebných 120 hlasů pro rozpuštění Sněmovny, protože KSČM, SPD a nakonec i ANO by mohly ze situace profitovat. Toto je ale nakonec v celé té šarádě jen detail.

Podstatné je, že by se stalo přesně to, co si nepřeje vůbec nikdo, ani vláda, ani opozice: osud země by opět závisel na vrtošivých přáních Miloše Zemana. Ten by si vůbec nedal mluvit do toho, koho dosadí do Strakovy akademie. Spekuluje se o přiklepnutí dostavby Dukovan Rusům a kanálu Dunaj-Odra-Labe Číňanům. No, ony jsou ty projekty dost na dlouhé lokte. Po pravdě však nikdo z nás ani v nejhorším snu nesní o tom, co všechno může Miloš Zeman vymyslet a zrealizovat…

Dalším nepříjemným důsledkem by bylo, že by Andrej Babiš opět mohl odejít jako oběť spiknutí. Což by mohl prezentovat tak, že opozice se lekla, že skutečně zachrání tisíce mrtvých… Sice je to právě obráceně, ale už sama nelogičnost jarního hlasování o nedůvěře by poskytla jeho PR to nejdůležitější: důvodnou pochybnost o správnosti a čistotě záměrů opozice. A protože by v takovém případě nepadl v důsledku piklů Miloš Zemana, mohlo by vydržet i jejich strategické spojenectví a po volbách znovu zafungovat.

Zbavit se odpovědnosti za epidemii a ještě se stát mučedníkem? Za to by měl Andrej Babiš poslat Petru Fialovi dárkový koš z Kosteleckých uzenin. A Zeman ho vyznamenat Řádem Bílého lva. Zemanovsko-babišovský režim by v důsledku této neprozřetelnosti z krize vyšel neoslaben, ale naopak posílen. „Vláda národní katastrofy“ by tomu prvnímu pomohla prosadit všechny jeho rozmary a druhému dala naději, že si nakonec neodpyká svá fatální selhání během epidemie a nebude nucen setrvat až do hořkého konce.

Předseda ODS si samozřejmě nic takového nepřeje. Ve zmíněném rozhovoru svůj plán jedním dechem zpochybnil: „Ale bavíme se o něčem, co není reálné… Já nepředpokládám, když se dívám na komunisty a socialisty, co drží Babišovu vládu, že by k něčemu takovému dospěli.“ Nepochybně sází na to, že s vyjádřením nedůvěry vládě neuspěje. No, v to ale Jiří Paroubek v březnu 2009 doufal také. A jak dopadl?

SDÍLET