KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Vládní neschopnost napravit veřejné finance přesahuje takřka všechny meze. Kabinetu chybí jasný celkový pohled i smysl pro detail. Uniká pochopení jak velkých, tak malých čísel. Neumí si rozvrhnout poměr mezi úsporami a růstem příjmů. Chová se asociálně a zároveň ztrácí vlastní pravicový étos. Je nezodpovědný, ale neumí být ani populistický. To vše rámováno katastrofální komunikací. A čas, aby nás přesvědčil o opaku, rychle ubývá.
Poslední návrh (či úvaha) z dílny ministra financí Zbyňka Stanjury, o němž v pondělí informovala ČT, vyrazil dech i otrlým harcovníkům. V těžké situaci a při nedostatku lepších nápadů se chytáte ledasčeho, ale přijít v čase vysoké inflace a hrozícího sociálního střetu s tím, že značně zvýšíte daně z přidané hodnoty a zdražíte lidem mimo jiné léky, dopravu, jídlo v restauraci, vodu a teplo, tedy samé citlivé položky? Čemu tím pomůžete?
Můžete mít radost z nějakých 24 miliard navíc. Na spravení rozpočtu je to žalostně málo, na vyvolání extrémních nálad ve společnosti víc než dost.
Reforma DPH
Zbyněk Stanjura podle ČT připravil největší reformu DPH za posledních osm let. Plánuje dvě sazby namísto současných tří. Základní zůstane 21%, snížená by se sjednotila na 14 %. Řada položek by se ale mohla přesunout do vyšší sazby: např. vodné a stočné, pivo, vstupenky na kulturu. Návrh ještě není ve finální podobě.
Dodejme, že jde o pracovní verzi, kterou ještě neprojednala koalice a o konkrétní podobu reformy daní by se tak ještě vedl politický souboj. „Finální návrhy (...) na téma snížení schodku státního rozpočtu sdělím jménem vlády osobně zhruba za měsíc,“ uvedl v reakci na mediální bouři, kterou pondělní zpráva vyvolala, premiér Petr Fiala.
Mnozí ekonomové již teď upozorňují v první řadě na to, že prostřednictvím vyšších sazeb DPH vláda opět nastartuje inflaci, která je přitom naším největším problémem. Zdraží se totiž hromada zboží a služeb. Navíc tohle primárně zasáhne chudší, kteří jsou na tom už tak špatně. Přitom ODS stále obhajuje zrušení superhrubé mzdy, jímž spolu s ANO a SPD vyřízla ze státního rozpočtu přes sto miliard korun, které zůstaly v kapsách lépe placených zaměstnanců.
Tohle názorně ilustruje, s čím má kabinet problémy. Velká a malá čísla: mávnutím ruky přijde o sto miliard a pak se horko těžko snaží jinde vybrat aspoň čtvrtinu té sumy. A uniká mu přitom celek i detail. Lidé se mzdou nad padesát tisíc přežijí, když jim pár procent ubude, ale zdvojnásobení daně u vody a topení může jiné lidi, kteří se potácejí „nad propastí“, doslova dorazit.
Máme snad ostře pravicový a k chudším lidem necitlivý kabinet? Ne, ani tohle neplatí. Vláda se neumí zbavit ani části z půlmilionové armády zaměstnanců státu, kteří nás přijdou už na 265 miliard ročně. Naopak ji dál rozšiřuje. Ke zpomalení růstu penzí sáhla pozdě, až v nejvyšší nouzi. A vůbec, šetření jí zatím jde jako psovi pastva. Nemůže se dohodnout, není právě invenční, a když už jí něco navrhne její ekonomická rada nebo „staří pardálové“ Topolánek s Kalouskem, nechá to ležet.
