Začal Navalnyj fandit Trumpovi? Úder sociálních sítí na prezidenta může mít netušené důsledky

KOMENTÁŘ KARLA SVOBODY | Že zrovna Donald Trump není vysněným politikem ruského opozičníka Alexeje Navalného, je více než zřejmé. Americký prezident se o ruskou domácí politiku nijak nezajímá a ta zahraniční ho přitahovala, jen dokud se týkala amerických zájmů a nákladů s tím spojených. Mohlo tedy být překvapivé, když se právě Navalnyj vyjádřil proti blokaci a následnému zrušení twitterového účtu amerického prezidenta.

I vcelku povrchnímu čtenáři je při přečtení celého vlákna jasné, že Navalnému nejde ani tak o Trumpa, ale o to, jak se situací naloží ruské úřady. Ty se dlouhodobě snaží nepohodlného kritika poměrů zablokovat, popřípadě sledovat další představitele opozice. 

Optikou a rétorikou ruských úřadů se jedná o vcelku logickou obranu proti „nebezpečnému“ a „podvratnému“ jednání. Roli v tomto případě hraje fakt, že o umlčení Trumpa rozhodla soukromá společnost, nikoli stát. Jak Navalnyj připomíná, stejná soukromá firma, která poskytuje platformu pro vyjadřování třeba Nicholasi Madurovi či Vladimiru Putinovi, zatímco nijak nepostihuje účty těch, kdo opozičníkovi posílají výhrůžky smrtí. 

Pro ruskou opozici to může znamenat obrovské problémy. Dá se očekávat lavina „kremelských“ argumentů, které Navalného či další opoziční představitele budou přirovnávat právě k Trumpovi, respektive udělají z prezidenta modelový případ, kterým budou argumentovat v neprospěch Putinových oponentů. Srovnání, pokud už se přímo neobjevilo, bude více než jednoduché – jak Donald Trump, tak ruská opozice neuznávají výsledky voleb a chtějí je změnit násilím. Přirovnání k Majdanu na sebe nenechají dlouho čekat.

Oficiální ruská místa už delší dobu označují kohokoli, kdo jen projeví nesouhlas s Kremlem, za extremisty. Fakt, že Donald Trump hlásal svoje názory o zfalšovaných volbách bez jakýchkoli důkazů, zatímco v Rusku se po každých volbách objeví nespočet jasných důkazů, nehraje roli. Ostatně, stačí se podívat například na anexi Krymu, kdy přirovnávání ke kosovské krizi bylo jedním z nejoblíbenějších argumentů. Podobné tvrzení má silnou manipulativní moc, vyvracet jej s odpovídající silou je ale prakticky nemožné.  

Není tak těžké odhadnout, jakým směrem argumentace proti Navalnému půjde: Twitter (podobně jako Facebook) na základě svého výsostného rozhodnutí smazal účty člověka vyzývajícího k protestům, zatímco v případě jiného člověka vyzývajícího k protestům nic takového neudělal. Sociální síť bude stát před dilematem: Pokud nebude chtít otevřeně říct, že Navalnyj, který kritizuje korupci na nejvyšších ruských místech a ruské volby nazývá podvodem, má pravdu, popřípadě pokud se bude chtít vyhnout blokaci jako síť, která v Rusku (Číně, Venezuele atd.) podporuje extremismus, bude muset účty vypínat. V opačném případě bude čelit nařčení z dvojích standardů či podpory extremismu, což nese důsledky. Jak už se ukázalo třeba v Číně, sociální sítě si takové obvinění hodně rozmyslí a se státními orgány nakonec spolupracují vcelku ochotně. 

Představitelé Twitteru přijali v případě Trumpa vysoce politické rozhodnutí, které v důsledku přímo ovlivní i ruské opoziční síly. Ty už dávno nemají přístup k televiznímu vysílání (jediná televize Dožď vysílá pouze na internetu, navíc je placená. Pokud by přišly i o prostor sociálních sítí, šlo by prakticky o konec jakékoli opoziční činnosti. Vedle takových omezení, jako jsou zákazy publikovat jakékoli údaje o poměrně vágně specifikované skupině představitelů silových složek (včetně například údajů o jejich majetku), se jedná o další ztížení existence veřejné kontroly korupce v Rusku, ale šířeji i možnosti otevřené debaty.

Zajímavé je, že se do amerických technologických gigantů opřela i další známá postava ruského internetu (jak už je typické, žijící mimo Rusko) Pavel Durov, zakladatel v Rusku populární sítě VKontaktě a Telegramu. Ten pro změnu reagoval na tažení proti síti Parler, kam se přesunula velká část Trumpových příznivců a kterou teď Google, Apple a Amazon ze dne na den v podstatě zlikvidovaly. Durov nekritizoval Apple poprvé. V říjnu se proti americkému gigantu postavil, když ten blokoval posty, respektive celé účty, které v Bělorusku zveřejňovaly osobní údaje představitelů tamních silových složek.  

I tento případ ukazuje na obrovskou sílu médií, potažmo sociálních sítí. Ruský stát už s nimi nějakou dobu bojuje například i požadavkem, aby skladovaly veškerá svá data na území Ruska (nedávno uveřejněné vyšetřování skupiny Bellingcat ohledně otravy Navalného mělo za zdroj zřejmě právě takový typ dat). Je to snaha omezit moc sociálních médií, která v důsledku nesměřuje k ochraně svobody, ale k jejímu potlačení.

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital