KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Miloš Zeman je znám ostrými a šokujícími výroky. Snad toho nejkontroverznějšího se však dopustil až v samém závěru své politické kariéry. V posledním rozhovoru v roli hlavy státu pro Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News prohlásil, že se snažil parlamentní republiku posunout směrem k prezidentskému systému. De facto se tak přiznal k ústavnímu puči. Co my teď s tím?
Když v roce 2013 čerstvě zvolený prezident obešel Poslaneckou sněmovnu a dosadil si vlastní vládu bez důvěry, byl jsem zřejmě první, kdo tento krok označil jako puč. Mnozí to tak ale neviděli, možná i proto, že padlý premiér Nečas nebyl populární. Nicméně Zeman nyní dost jasně sdělil, že si opravdu chtěl záměrně uzurpovat více pravomocí, než dle Ústavy náleží hlavě státu, a změnit tím demokratickou dělbu moci a rovnováhu sil. To je na pováženou. Stejně zarážející je, že mu v tom zbytek politické scény nedokázal zabránit.
Pamatuji si, že když Zeman ohlašoval, že nejmenuje Miroslavu Němcovou premiérkou, jak ho žádala „stojedničková“ většina poslanců, tak na obrazovku ve sněmovním bufetu nevěřícně zírali zákonodárci sociální demokracie. Místo, aby se radovali, že se přiblížila doba, kdy se budou moci chopit vlády, ve tváři se jim zračil strach. A připouštěli, že po ODS bude ČSSD „další na řadě“. Toto temné proroctví se později stoprocentně naplnilo. Zrodil se suverén, který další léta ohýbal Ústavu a manipuloval politikou ve svůj prospěch.
Miloš Zeman začal razit „doslovnou“ interpretaci konstituce a tvrdil, že když v ní stojí, že jmenuje a odvolává předsedu vlády a ministry, tak to prostě závisí jen a pouze na jeho vůli. Otázka samozřejmě zní, proč se tehdy demokraté nespojili a okamžitě nepodali ústavní žalobu. Možná mohli voluntaristickou hlavu státu zarazit už v počátku. Jakmile se však Zeman rozjel, už to bylo proveditelné jen velmi obtížně, a také se to za celou dobu jeho mandátu nepovedlo. Možná až na konci se lekl výhrůžky, že ho parlament dočasně zbaví pravomocí.
