Za naleštěnou fasádou značky Barum, kterou komunistická propaganda prezentovala jako zářný úspěch socialistického průmyslu, se skrývala realita, o níž se v Rudém právu nepsalo. Zatímco se pneumatiky z Otrokovic skutečně prosazovaly na světových trzích, v zákulisí bojovaly podniky s vědomě vyráběnými zmetky, přetíženými stroji a fatálním nedostatkem náhradních dílů. Archivní dokumenty StB odhalují fascinující příběh průmyslové špionáže, při níž rozvědka „dodávala“ receptury ze Západu, i absurdní každodennost dělníků, kteří na nočních směnách raději spali, zatímco vedení si zařizovalo kanceláře luxusním nábytkem.
Po únoru 1948 prošel znárodněný průmysl v Československu šokovou proměnou. Historik Karel Kaplan uvádí, že „změny ekonomické struktury byly takového rozsahu a hloubky, že vytvořily novou strukturu, která měla dlouhodobě negativní důsledky.“
Zrod gumárenského giganta
V lednu 1966 vznikl v Gottwaldově Oborový podnik Československé závody gumárenské a plastikářské (ČZGP), který pod jednu střechu sjednotil do té doby roztříštěné závody s ambicí zvýšit efektivitu, specializaci a konkurenceschopnost. Nová struktura měla být „nejvyšší organizační článek chozrasčotní sféry oboru“ a pod dohledem ministerstva chemického průmyslu se profilovala jako strategické exportní odvětví – pro východní blok i západní trhy.
Podnik řídil 18 výrobních závodů a 3 účelové organizace: výzkumný ústav, Odbytové sdružení Barum a Projekčně inženýrskou kancelář. Celkem odvětví zaměstnávalo 29 tisíc lidí, zatímco samotné oborové ředitelství mělo 240 pracovníků.
Made in Rudý říjen: Světová špička „na koleně“
Těžiště výroby pneumatik leželo v národním podniku Rudý říjen (RŘ) Otrokovice, ale významné kapacity měly i další podniky (Mitas – znárodněná továrna Michelin v Praze-Záběhlicích, Rubena, Púchov – znárodněný Matador aj.). Sortiment sahal od osobních plášťů až po speciální letecké a vojenské pneumatiky; postupně přibyly moderní bezdušové pláště a technologicky náročnější radiální konstrukce.
Produkce osobních plášťů v ČSSR mezi lety 1968–1970 vzrostla z 1,25 mil. na 1,58 mil. kusů a průměrná mzda dělníka v oboru se v roce 1970 pohybovala v rozmezí 1 600 až 2 200 Kčs. (Čili kolem tehdejšího průměru, k přepočtu na nominální současnost vynásobte cca dvaceti – pozn. ed.)
Situaci v podnicích, jako byl Rudý říjen anebo JZD Slušovice, monitorovalo oddělení StB v Gottwaldově prostřednictvím sítě tajných spolupracovníků. Například od roku 1970 vyvíjel podnik polyuretanové řemínky s širokým využitím – do psacích strojů, vysavačů či šicích strojů. V roce 1977 byl vývoj úspěšně dokončen a Československo se zařadilo jako čtvrtý stát světa, který tuto složitou výrobu zvládl.
Jenže jak zachytila StB: „V n. p. RŘ Otrokovice však na to, že se technikům podařilo tuto výrobu zvládnout, nejsou vůbec hrdi, jelikož doposud nebylo nic uděláno pro to, aby tyto řemínky mohly být vyráběny moderním způsobem. Jsou tedy i nadále vyráběny tzv. ‚na koleně‘.“
O výrobek projevil enormní zájem SSSR a opakovaně požadoval větší než sjednané množství. V květnu 1977 přijeli do podniku osobně zástupci obchodního oddělení sovětského velvyslanectví – ředitel je však nepřijal, „jelikož s nimi nemá o čem hovořit.“ Sovětská strana si sice stěžovala, ale pravý důvod vedení pečlivě skrývalo: „O tomto se nesmí v podniku hovořit, … Jedná se o výrobu, která nevynáší tolik, jako výroba např. traktorových pneumatik.“
341 receptů z „kapitalistické ciziny“
Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let probíhala modernizace a v roce 1971 byl zahájen provoz nové pneumatikárny v Otrokovicích. Do modernizace „zasáhla“ i špionáž a československá vědecko-technická rozvědka (VTR) z kapitalistické ciziny v tichosti doručila „341 receptur hlavních materiálů pro výrobu pneumatik, duší, ochranných vložek i pomocných materiálů – impregnačních roztoků, laků atd.)“, které „umožní československým výrobcům vyrovnat se světové konkurenci.“ Poklady byly hodnoceny jako velmi cenné a „úspory dosáhly cca 200 milionů Kčs“.
Využití a distribuci získané dokumentace zajišťovalo (po přepracování) i do ostatních podniků Generální ředitelství Závodů gumárenských a plastikářských v Gottwaldově. Generální ředitel Ing. Rudolf Mačák a vedoucí oddělení technického rozvoje výroby Břetislav Vondreje uvedli, že:
„... získané poznatky pomohly významnou měrou k urychlení vlastních znalostí a zkušeností a k ověřování závěrů získaných vlastním výzkumem a vývojem. I v současné době představují rozsáhlý zdroj informací i přesto, že vývoj ve světě jde rychle dopředu. Umožnil upevnit pozice značky Barum na světových trzích, kde roční trendy vývozu neustále stoupají. V roce 1973 představoval vývoz pneumatik částku 240 mil. Kčs a export např. do Švédska, USA a jiných průmyslově vyspělých zemí.
Pneumatiky značky Barum představují světovou špičku v oblasti motoplasia, osobních, radiálních s traktorových plášťů. Vývoz na r. 1974 stoupl o 25%... Souhrnně z toho co bylo uvedeno lze vyvodit dosažení přímých úspor za dobu 3 let v hodnotě 130 100 000 Kčs včetně úspor na investičních nákladech, umožnění zvýšení výroby z titulu míchacích kapacit v hodnotě 66 000 000 Kčs. V souladu a trendem vývoje kvality pneu předpokládáme využitelnost, jak již bylo uvedeno, na 6 let. Uvedené částky se tedy do roku 1976 zdvojnásobí.“
