V politice se odjakživa pohybují „lidé mnoha tváří“. Jako kdysi dávno jistý Antonín Podzimek. Někdejší funkcionář nacistického Kuratoria si po válce nechal „vyrobit“ odbojovou minulost a posléze se vypracoval až na komunistického poslance a ředitele strategického podniku Omnipol. Přestože jej provázely korupční skandály, milostné pletky a podezření ze špionáže pro Američany, dokázal v aparátu totalitní moci přežívat desítky let. Archivy ÚSTR odhalují fascinující příběh oportunisty, který se stal mrazivým symbolem morálního úpadku poválečné politiky.
Dobrodruh, demagog, poslanec…
Letos 26. května to bude 80 let od doby, kdy se v poválečném Československu uskutečnily první (a na dlouhou dobu i poslední) relativně pluralitní volby, kdy odevzdané hlasy měly sílu reálně změnit poměr sil mezi soutěžícími stranami.
Vítězství pro komunistický blok v českých zemích se stalo dalším důležitým milníkem před totálním uchopením moci ve státě. Komunistická strana získala v českých zemích 93 mandátů z celkového počtu 300 parlamentních křesel.
Volbami se do parlamentu dostaly i „osobnosti“, které se na poli morálky a korupce staly pravzorem dalších ambiciózních osob, které svou kariéru spojily s politikou.
Jedním ze zvolených komunistických poslanců byl Antonín Podzimek (1915–1979), pro kterého ani nacionální, ani sovětský socialismus nebyl překážkou na cestě v jeho kariéře.
Dochované archivy jej označují za „pozéra“, frázistu a demagoga, který vše dělal jen „na efekt“. Pocházel z rodiny železničního zřízence a po ukončení čtyřleté měšťanské školy v Praze-Michli nastoupil jako učeň-nástrojař do závodu Jawa v Praze-Nuslích. Jeho matka o něm řekla: „Je velmi tvárný, snadno se přizpůsobí a při jeho politické nestálosti se snadno nechá koupit.“
V roce 1936 se jako jednadvacetiletý stal členem KSČ a později nastoupil vojenskou prezenční službu, kterou ukončila okupace v březnu 1939. Do roku 1940 byl zaměstnán u firmy Elektrotechna a Siemens v Praze jako nástrojař. V protektorátních letech 1940–1944 navštěvoval Vyšší průmyslovou školu v Praze a po jejím absolvování nastoupil jako instruktor učňů v závodě Aktofot (v průmyslovém objektu někdejšího hamru u Hamerského rybníka v Praze-Záběhlicích).
Z Kuratoria do blízkosti gestapa
Archivy dále potvrzují, že se Podzimek v časech okupace aktivně zapojil do činnosti Kuratoria pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě – organizace, jejímž cílem byla ideologická výchova mládeže v duchu loajality k nacistickému Německu.
Měsíc před osvobozením ještě absolvoval školení v Protivíně pro vedoucí kádry, kde se spřátelil s konfidentem Sicherheitsdienstu Jaroslavem Šindlarem – po válce agentem StB.
Kromě známých z Kuratoria měl mít Podzimek kontakt i na proslulého konfidenta a bývalého příslušníka pražského gestapa Jaroslava Nachtmanna. Nachtmann měl na svědomí stovky osob z odboje, „byl rovněž přítomen zatýkání známého odbojového pracovníka plk. Balabána...“ a za své aktivity měl být vyznamenán Heinrichem Himmlerem.
V roce 1945 byl zatčen a odvezen do SSSR, kde jej odsoudili k nuceným pracím. V SSSR jej rovněž využívala sovětská tajná služba.
Podzimek měl v čase svého působení v Moskvě v roce 1958 obdržet od Nachtmanna dopis z Tajšetu (město v Irkutské oblasti Sibiře), ve kterém mu dotyčný děkoval za zaslané peníze. Po návratu do Československa v 60. letech byl Nachtmann odsouzen i domácí justicí a ve Valdicích začal spolupracovat s StB.
Falešní odbojáři a poválečný chaos
Jako bývalí funkcionáři Kuratoria se Podzimek se Šindlarem po válce dohodli, že si budou navzájem potvrzovat neexistující ilegální činnost z doby okupace.
Zapojili i další osoby s pochybnou minulostí a „všichni jmenovaní navzájem zjistili, že prakticky od roku 1942 pracovali v ilegální odbojové organisaci PĚST, tedy že jsou starými ilegálními spolubojovníky. Na základě tohoto zjištění došlo ke sloučení odbojové skupiny Podzimka /jejímž členem byl i JUDr. Šindlar/a Haškovce a z aktivních Kuratoristů se v důsledku toho stali zasloužilí odbojoví pracovníci.“
Po válce se skupina „všemocně snažila o ‚popularisaci‘ své tzv. odbojové činnosti“, nicméně k serióznějšímu prověřování odbojových skupin došlo až po únoru 1948.
Poválečný chaos a revoluční období skupina využila a své služby nabídla „k plnění nezbytně nutných úkolů v Praze a zejména v pohraničí. Představitel této tzv. odbojové skupiny Podzimek navázal úzké styky s politickými představiteli, které obelhal. V důsledku jeho ‚iniciativy‘ a klamání byla celá tato skupina pověřená organizováním prací se zabezpečováním pohraničí. Podzimek a JUDr. Šindlar se stali významnými představiteli Okresní správní komise v Teplicích“ a v roce 1945 se zde s nimi ocitla řada bývalých členů z Kuratoria.
Kšefty s antifašistickými legitimacemi
Podzimek v roli bezpečnostního referenta organizoval odsun Němců a byl členem komise, která vydávala i antifašistické legitimace. Z pozdějších šetření vyplynulo, že on a jeho spolupracovníci vydávali tyto legitimace nacistům za úplatky (zlato, cenné předměty) a o kořist se dělili.
