Snad žádný jiný politik, respektive politička od legendárního Winstona Churchilla, který stál v čele britských vlád v letech 1940–1945 a 1951–1955, se do dějin ostrovního státu nezapsal/a tak výrazně jako Margaret Thatcherová. Už jen fakt, že byla první ženou v čele britské vlády, stojí za připomenutí, jakkoli se v jejím případě jednalo o – fakticky vzato – nepodstatnou záležitost; málokterý muž vedl kabinet tak rázně jako ona. To platilo jak o domácí, tak o zahraniční britské politice, včetně té evropské, o níž měla premiérka jasnou, nesmlouvanou představu. Tak se na to pojďme podívat podrobněji.
Thatcherismus
Vítězství konzervativců (toryů), vedených bezprecedentně ženou, Margaret Thatcherovou, v parlamentních volbách v roce 1979, nebylo velkým překvapením, „zlomem“ v moderních dějinách Velké Británie ale ano.
Voliči se po čtyřiatřiceti letech odhodlali k zásadní změně sociálně-ekonomického statu quo, který nastavily Attleeho labouristické vlády v letech 1945–1951 a na kterém se navzdory skutečnosti, že v letech 1951–1964 a 1970–1974 byli u moci konzervativci, mnoho nezměnilo.
Důraz na to:
- že sociální stát (Welfare State) by měl sloužit pouze těm skutečně potřebným
- že na prvním místě musí fungovat rodina a komunální a charitativní sociální péče
- že nelze neomezeně utrácet na úkor budoucích generací, a zadlužovat tak nezodpovědně stát
- že státní vlastnictví nemusí být nutně zárukou správného spravování velkých firem
- že je třeba chránit národní zájmy...
Zkrátka všechno, co vešlo do dějin pod názvem thatcherismus, si získalo sympatie prakticky ve všech vrstvách britské společnosti a stalo se fenoménem, jímž se historikové, politologové, ekonomové i další tzv. professionals zabývají dodnes.
Politická kariéra doma…
Margaret Hilda Robertsová, po sňatku známá jako Thatcherová, budoucí baronka z Kestevenu (1925–2013), ministerská předsedkyně v letech 1979–1990, pocházela z relativně skromných poměrů, což bylo pro její politickou dráhu velmi důležité.
Po studiích chemie a práv na Oxfordu se naplno vrhla do politiky, v roce 1959 byla poprvé zvolena do parlamentu a roku 1970 se stala ministryní školství ve vládě Edwarda Heathe.
V roce 1975 pro mnohé překvapivě uspěla ve volbě předsedkyně strany, roku 1979 přivedla torye k vítězství v parlamentních volbách a stala se, jak jsem již řekl, první premiérkou v dějinách země.
Ve volbách v letech 1983 a 1987 zvítězila rovněž, což jí umožnilo zlomit během své vlády moc odborářských centrál a provést úspěšnou privatizaci. Se stejnou razancí postupovala proti severoirským teroristům a v roce 1982 porazila Velká Británie, v jejímž čele stála, Argentinu ve válce o Falklandy.
