V úvodní etapě technologických závodů po druhé světové válce brali Sověti prvenství: měli první družici na oběžné dráze, vyslali první zvíře i člověka do vesmíru nebo průzkumné bezpilotní stroje na Měsíc a Venuši. Proč tedy nakonec Východ tak zoufale prohrál technologický závod se Západem, přestože na obou stranách pracovali špičkoví vědci a inženýři?
Odpověď je v ochromujícím systému plánovaného hospodářství a všudypřítomné kontrole komunistické strany.
Následující příběh, který vychází z odtajněných spisů StB, ukazuje na konkrétním případu obchodu s embargovanými součástkami, jak zoufalá byla snaha SSSR a jeho satelitů včetně Československa „držet krok“. A proč byla předem odsouzena k neúspěchu.
Závod o technologickou nadvládu
V první polovině šedesátých let Sovětský svaz ještě dokázal držet krok se Spojenými státy v oblasti elektroprůmyslu a ve vývoji důležitých vojenských technologií. Vyráběl výkonné rakety a impozantní zásobu jaderných zbraní, tanků, letadel, děl a tak podobně.
Nicméně hrubou sílu a „hloupé“ technologie postupně střídal sofistikovanější počítačový mozek. Synonymem americké „křemíkové“ revoluce ze Silicon Valley = zrodu industrializace a masové výroby integrovaných obvodů, je společnost Fairchild Semiconductor, založená v roce 1957, na kterou vzápětí navázaly další (Texas Instruments, Intel, IBM...).
Plánované zaostávání
Sovětský svaz a země RVHP dokázaly v oblasti vědeckotechnické špionáže vybudovat unikátní systém krádeží vyspělých technologií a naučily se reprodukovat technologické postupy a vyrábět kopie méně složitých součástek. Um a znalosti socialistickým inženýrům sice nechyběly, nicméně reverzním inženýrstvím a improvizací nemohly komunistické země soupeřit s USA.
Systémový problém centrálně plánované ekonomiky a průmyslu dusila ohromná chobotnice stranického aparátu. Koncem osmdesátých let se ČSSR stala v řadě technologií systémově a strategicky závislá na Západu. V roce 1987 byla hodnota oficiálně dovezených strojů a zařízení z nesocialistických zemí do průmyslových podniků Severočeského kraje téměř jedna a půl miliardy korun (k představě o dnešní hodnotě vynásobte cca 10krát).
Československá vědeckotechnická rozvědka (VTR) byla pravděpodobně nejefektivnější součástí předlistopadového ministerstva vnitra a v oblasti elektroniky plnila určené úkoly i pro „přátele“ v SSSR. Nedostatečnost sovětské výroby čipů nutila konstruktéry zbraní omezovat používání složité elektroniky, kdykoli to bylo možné.
Na začátku 60. let USA do raket Minuteman II instalovaly naváděcí počítač s čipy od firmy Texas Instruments, na druhé straně první sovětský naváděcí počítač pro rakety využívající integrované obvody byl testován až o deset let později.
Nespolehlivá ruská elektronika nutila konstruktéry a vědce zadávat do navigačních systémů jednodušší matematické výpočty, aby se minimalizovalo zatížení palubního počítače. Sovětským raketám byla obecně předprogramovaná letová dráha k cíli a navigační počítač jen korigoval výchylky při letu.
V silném kontrastu byly americké rakety, které si dráhu k cíli vypočítaly samostatně a byly v porovnání se sovětským ekvivalentem třikrát přesnější, což byla klíčová vlastnost v případě útoku na jaderný arzenál protivníka.
Maršál Ogarkov a „hrozba z přesnosti“
Maršál Nikolaj Ogarkov, v letech 1977 až 1984 náčelník generálního štábu sovětské armády, situaci intenzivně vnímal. Kvalita postupně začala převyšovat kvantitu a Ogarkov si uvědomoval, že množství zbraní všeho druhu, kterým SSSR převyšoval západní země, dlouhodobě neobstojí.
Vrásky na čele mu dělaly nové americké zbraně schopné na tisíce kilometrů zasáhnout přesně určený cíl. Obavy sovětského vojenského vedení se netýkaly pouze jaderné války, ale rovněž války konvenční. Přesvědčení, že početní převaha SSSR v tancích a vojácích by v konvenčním konfliktu zajistila rozhodující výhodu, rychle ztrácelo platnost. Americká armáda nasadila novou generaci přesně naváděných zbraní.
Již během války ve Vietnamu byla v roce 1968 poprvé použita laserem naváděná bomba Paveway. Střely Tomahawk získaly schopnost zasahovat cíle hluboko na území Sovětského svazu a měnily rovnováhu sil i bez použití jaderných zbraní.
