Audioverze
Říká se, že tři jsou trend. Uvidíme tedy, jak dopadne Petr Pavel, až jednoho dne přestane vykonávat funkci prezidenta. Stáhne se z aktivního politického života, nebo bude kopírovat bizarní, až komické postfunkční scénáře svých předchůdců Miloše Zemana a Václava Klause?
Tito dva politici, které vynesla na politický vrchol spontánně kvasící devadesátá léta, postupně opustili své rodné a také podstatné a etablované strany a závěr svého myšlenkového života spojili s až obskurními mimoparlamentními partajemi. Miloš Zeman byl duchovní otec Strany Práv Občanů ZEMANOVCI a Václav Klaus dnes koketuje se stranou s legračním názvem Motoristé sobě.
Když nějaký zahraniční pozorovatel popisuje českou politickou scénu, často nechápavě kroutí hlavou, proč bývalí prezidenti nepodporují strany, z nichž vzešli, nejsou jejich emeritními ideologickými vůdci, nepomáhají jim v kampaních a nefungují jako tmel kontinuity. Naopak se chovají jako zhrzené milenky, které rozeštvávají své bývalé spolustraníky, mateřským stranám okopávají kotníky a živí se jejich případnými chybami.
Toto nedůstojné chování rozebírám v podcastu ČESKÁ JÍZDA se svým bratrem Davidem Vondráčkem, režisérem a dokumentaristou, který se již od devadesátých let zabývá politickými extrémy a také hledá prapůvodní prameny, které dnes napájejí ideologii těchto stran.
Výhodou mého bratra je, že zachovává duševní hygienu a nemá tedy účet na žádné sociální síti. Proto když jsme nedávno natočili v podcastu ČESKÁ JÍZDA díl o zákulisí obskurního Spolku Svatopluk a jeho nepokrytě verbalizovaných útocích na systém ústavní demokracie, netušil, jaký splav nenávistných komentářů se ze „socek“ na nás oba vyřinul.
Bratr neotvírá poklop hněvu hrdinů klávesnic, protože ho nemá kde otevřít. To je jeho výhoda, na rozdíl od „zavedených“ politických komentátorů v mnoha médiích, kteří své názory korigují podle toho, odkud fouká „hlas lidu – hlas ďábla.“ Nemusí brát ohled na případný „shitstorm“ a popisuje události bez příkras.
To je i případ tohoto dílu, protože málokterá česká politická strana má tak oddané, převážně mužské příznivce, jako jsou Motoristé sobě, jejichž nejproslulejší tváře představují sebestřední jedinci Filip Turek a Václav Klaus, jimž sekunduje loajální úředník Petr Macinka.
Sarkastická bratrova paralela mezi homoerotickým vztahem Adolfa Hitlera a Alberta Speera a obdivnými pohledy Klause k Turkovi a naopak je tedy přesná a na místě. Ostatně dusivé erotično je přítomné v celé nejen vizuální podobě této dosud neparlamentní (a pravděpodobně tomu bude stále) strany – uhlazení jedinci, drahé módní doplňky, masivní prsteny, vůdcovské tváře, patetické věty, silná auta a ženy často jenom jako nutná stafáž.
Specifická politická kultura Motoristů sobě má blíže k byzantské tradici Balkánu a Ruska více než k profesionalitě a kultivovanosti tradičních stran v podobně velkých společnostech – v Bavorsku, Dánsku, Švédsku nebo Rakousku. Je možné, že ideologické kořeny Motoristů mají své vlásečnice právě tam, jak připomíná David Vondráček a poukazuje na zprvu skrytou, ale dnes již sílící podivnou lásku Václava Klause k onomu ruskému dubisku tam na východě.
Zatímco já se domnívám, že Klausovo rusofilství pramení z toho, že bývalého českého prezidenta, stejně jako kdysi Miloše Zemana, odvrhla „západoevropská intelektuální kavárna“, a proto se obrátil tam, kde jej pragmaticky vítají s otevřenou náručí (totalitní režimy v Rusku a Číně), bratr si myslí, že Václav Klaus navazuje na mnohem hlubší proruskou tradici až z 19. století. Tzv. prozápadní identitu Čechů považuje za krátkodobý přelud a je v otázce budoucnosti Česka jako součásti integrovanější Evropy pesimističtější než já.
V podcastu rozebíráme nejen motoerotické vystupování Filipa Turka a jeho mediální obraz (natáčeli jsme před zveřejněním textu Apoleny Rychlíkové o jeho násilném chování), vliv Václava Klause na mladší politiky, ale rovněž kdo jsou potenciální voliči Motoristů, proč je u nich tak málo žen, hroší kůži českých voličů vůči chování svých politických oblíbenců a také, proč se nikdy Motoristé nestanou relevantní a seriózní politickou stranou.
A není škoda, že většina diskuze se dnes odehrává na sociálních sítích, které bratr nemá, a tak se může v klidu připravit na další díl, který budeme věnovat ideologické neuchopitelnosti hnutí Tomia Okamury.
