Sushi se učil připravovat od japonského mistra a připravoval ho napříč kontinenty – od Kostariky přes Česko po Saúdskou Arábii. Šéfkuchař Lukáš Želechovský upozorňuje na to, že opravdové japonské sushi je nesrovnatelné s tím, na co jsou lidé u nás, ale i jinde mimo Japonsko zvyklí. „Dává se větší prostor surovinám na zvýraznění chuti ryb, tu my naopak záměrně přebíjíme omáčkami nebo majonézami. Pro nás je syrová ryba nic moc, ale Japonci si to dovedou vychutnat. A nesrovnatelné je to i cenově,“ vysvětluje Želechovský.
Ač chtěl být
automechanikem, osud Lukáše Želechovského po vzoru jeho otce
nakonec poslal do kuchyně. Po vyučení a následné maturitě se
Želechovský stal jedním z mála Čechů, kteří se přípravě
sushi učili od pravého japonského mistra. „Japonská škola je
jiná – tvrdší. Snaží se navíc využít surovinu celou, ne že
z ryby udělají filátko a zbytek zahodí. Umí to zdělat celé a
je to úplně geniální. Ale lítaly i pohlavky,“ vzpomíná s
úsměvem Želechovský, který nakonec zakotvil v pražském
Buddha-Baru, kde se po čase stráveném v Kostarice stal i
šéfkuchařem v pouhých čtyřiadvaceti letech. „Říkal jsem o
sobě, že jsem mladý talentovaný šéfkuchař. Teď ve třiatřiceti
už jsem jen šéfkuchař,“ vtipkuje Želechovský.
Jak
se Želechovskému vařilo v Kostarice, kde volný čas trávil
surfováním a jak v o poznání konzervativnější Saúdské
Arábii, kde dostal možnost vybudovat restauraci od nuly? Co ho baví
na práci šéfkuchaře a proč dává přednost klasickým
restauracím před těmi hotelovými? Dozvíte se v dalším díle podcastu Chef Arena.
