Ve druhém pololetí roku 1998 uzavřela Česká republika první kapitoly vstupních rozhovorů; jednání dospělo do stádia, kdy se začínalo rokovat o nejnáročnějších tématech, zejména zemědělství a volném pohybu zboží. Josef Kreuter líčí meandry těchto rozhovorů na pozadí politických změn v Česku a v samotné unii. Otevřeně sdílí svou skepsi vůči nové vládě sociální demokracie; jeho popis jednání a chování premiéra Miloše Zemana je nemilosrdný. O mnoho lépe nedopadají ani Jan Kavan či Ivo Svoboda; některé ministry naopak chválí či aspoň uznává jejich připravenost nebo tah na branku – příkladem je ministr zemědělství Fencl.
První pravidelná zpráva Evropské komise hodnotící připravenost kandidátských zemí na členství v EU dopadla pro ČR velmi špatně a představitelé nové vlády ještě přilévali olej do ohně, což diplomata Kreutera rozčilovalo, protože to považoval za velmi netaktické. Na straně EU neustále hrozilo nebezpečí, že se jednání s kandidáty zaseknou na citlivostech kolem Kypru. Nová německá vláda Gerharda Schrödera začala avizovat, že bude po nových členech chtít přechodné období pro volný pohyb osob. Po letech úsilí se konečně podařilo koupit pro české zastoupení při EU důstojné sídlo v bruselské „evropské čtvrti“. Vyprávění Kreuter jako obvykle pepří neznámými nebo zapomenutými historkami – tentokrát například o tom, jak se česká delegace v čele se Zemanem ztratila při vídeňském summitu EU v podzemních útrobách Hofburgu.
