Audioverze
V dalším díle podcastu Hvězdné hodiny lidstva historik Martin Kovář, anglista a překladatel Ladislav Nagy a novinář Pavel Vondráček rozebírají, jak se na tuto událost po válce dívali nejen Němci, ale i Britové a Američané, zda ji lze přirovnat k bombardování japonských měst a jak se odrazila ve světové literatuře i v životě obyčejných lidí.
Dnes, přesně před osmdesáti lety, necelé tři měsíce před koncem války, ve 22.13 v noci začalo jedno z nejhorších bombardování v dějinách. Během čtyř leteckých útoků bylo srovnáno se zemí historické centrum saských Drážďan a také jeho širší okolí.
769 těžkých bombardérů britské RAF a 527 strojů americké USAAF shodilo tisíce tun výbušných a napalmových pum na jedno z nejkrásnějších a do té doby nejzachovalejších německých měst. Bombardování „Florencie na Labi“, jak se Drážďanům přezdívalo, probíhalo v noci ze 13. na 14. února a skončilo v poledne 15. února 1945.
Hned při druhé vlně útoků bylo zničeno také vybavení hasičů, a tím bylo zabráněno jakýmkoliv hasebním akcím. Jednotlivé požáry se tak spojily v jeden gigantický požár, v proslulou drážďanskou ohnivou bouři. V extrémním žáru se tavilo sklo i kov a oheň, který spotřebovával nezměrné množství kyslíku, vytvořil tak silný sací efekt, že do sebe vtahoval ty, kteří se nedostali do krytů. Desítky tisíc lidí uhořely, udusily se, zahynuly pod sutinami nebo se utopily v Labi.
Otřesy byly cítit až 70 km daleko a odraz hořícího města viděli piloti dalších útočných vln až ze vzdálenosti 320 km.
Přestože byly vybombardovány stovky německých měst, žádný nálet nevzbudil tak velký ohlas jako právě ten „dnešní“ na Drážďany. Osm let po válce byla publikována zpráva amerického letectva, ve které se tato událost obhajuje jako oprávněné bombardování vojenského a průmyslového centra, důležitého železničního uzlu, města s desítkami továren a desítkami tisíc dělníků pracujících ve prospěch nacistického Německa.
Mnoho amerických i německých autorů ale namítá, že se jednalo spíše o gesto, o akt pomsty, protože primárně nebyly cíleně bombardovány továrny a komunikační uzly, ale plošně historické město, kulturní centrum nejen Saska, ale i celého Německa.
U Čechů vyvolávaly vybombardované Drážďany obzvláště silný dojem. Nejen proto, že při samotném útoku zahynulo mnoho Čechů a českých Židů a další jej přežili a vyprávěli o něm (např. slavný loutkař Josef Skupa – otec Spejbla a Hurvínka), ale rovněž proto, že Drážďany byly v poválečných desetiletích oblíbeným turistickým cílem a Češi tak mohli na vlastní oči vidět zničující důsledky války v plné monumentalitě trosek, na rozdíl od relativně neponičených českých a moravských měst.
