Československo by nevzniklo bez Anežky Hrůzové a kluků z Vršovic převlečených za černé Senegalce

Audioverze

Historici nemají rádi slova „možná“ a „kdyby“. To ale neznamená, že si s těmito termíny nemohou hrát a bavit se o nich. Protože „kdyby“ na nádraží v Košicích v říjnu 1919 nevystoupili černí senegalští vojáci, „možná“ by Československo vzniklo, ale bez oblastí obývaných maďarským obyvatelstvem. A kdyby Anežka Hrůzová do lesa Březina u Polné vstoupila o chvíli později, možná by Tomáš Garrigue Masaryk byl jen jedním z mnoha vysokoškolských profesorů a ne prvním prezidentem nového státu.

Existují totiž velké dějiny a vedle nich desítky a stovky malých dějin a je otázka, kdo průběh historie ovlivňuje více. Vidíme to dnes v přímém přenosu, kdy nejmocnější muž planety Země, americký prezident Donald Trump rozhoduje zcela chaoticky, emočně a kdy z jeho chování mizí zbytky racionality. 

I jeho bytostní podporovatelé často zdůrazňují, že rozhodování ovlivňují „malé“ drobnosti, jako je golf, oblečení protivníka, míra servility, chaotické vzpomínky z minulosti nebo náhodné události předchozích hodin.

V Česku se ale stále na školách vyučují především ty „velké“ dějiny, jejichž hlavními postavami jsou králové, prezidenti, diktátoři, kdy se důraz klade na politické a historické dějiny. Proto se novinář Pavel Vondráček, překladatel Ladislav Nagy a historik Martin Kovář rozhodli, že další díl podcastu HVĚZDNÉ HODINY LIDSTVA budou věnovat dvěma zdánlivým drobnostem, které ale mohly sehrát zásadní roli při vzniku samostatného Československa. 

Ostatně tento postup není nic nového, už více než sto let se francouzská historická škola Annales zabývá dějinami každodennosti, historickou geografií, analýzou jednotlivých národních mentalit, důvody vzniku ideologií, ale také vlivem životního prostředí na společnost a samozřejmě rovněž historickými pohyby vnímání času, čarodějnictvím, vývojem cen, proměnám stereotypů rasismu, antisemitismu apod.

Kovář, Nagy a Vondráček proto připomínají, že za vznikem Československa nestojí jen velké události jako porážka Centrálních mocností ve Velké (první světové) válce, neobliba Habsburků mezi českým národem a emigrace Masaryka do ciziny, ale také stovky dalších „nepolitických“ událostí, jako bylo zavraždění české švadleny Anežky Hrůzové v roce 1899 a následná vlna antisemitismu. Nebo bitva o Zvolen, v níž český důstojník Josef Šnejdárek ve dnech 10. až 13. října 1919 porazil maďarská vojska.

Zatímco v prvním případě pomohla Tomáši Garrigue Masarykovi obhajoba údajného vraha Anežky Hrůzové, občana Polné židovského původu Leopolda Hilsnera, k větší známosti v židovských kruzích ve Francii, Británii a USA, tudíž následně i k tomu, aby se dostal snáz k „podstatným“ politikům, v druhém případě sehrála významnou roli jasná, a dnes již nepřípustně nekorektní a rasistická dezinformace. 

V rámci bitvy o Zvolen byla totiž provedena „rozkošná“ akce, kdy pozdější generál Šnejdárek nechal stovku mladých vojáků z pražských Vršovic obléct do plátěných uniforem, na hlavu jim přikázal uvázat turbany a začernit si tváře a ruce, nasednout do vlaku a na trase mezi Žilinou a Košicemi vystupovat na nádražích a na peronech mluvit „senegalštinou“, tedy „hatmatilsky“. 

Předpokládal správně, že maďarští agenti tuto scénu zachytí, nafouknou ji a do vrchního velení maďarské armády v Budapešti se pak „tichou poštou“ dostane informace, že Franchet d'Espèrey, vrchní velitel spojenecké armády na Balkáně, poslal Šnejdárkovi přes Rumunsko jako zálohu dva pluky Senegalců (asi 6000 vojáků). Z Pešti se poté dezinformace dostala na frontu, kde řada maďarských vojáků nechtěla padnout do zajetí a vrhala se do řeky ze strachu před lidožrouty.

Jak to vlastně bylo a zda tyto drobné události skutečně mohou pomoci při vytváření velkých dějinných zvratů, jakým byl např. vznik Československa, to se dozvíte při poslechu krátkého dílu podcastu HVĚZDNÉ HODINY LIDSTVA.

sinfin.digital