Audioverze
„Je to středověký James Bond i Sherlock Holmes dohromady,“ říká historik Martin Kovář o hlavní postavě kultovního románu Jméno růže. Podle překladatele Ladislava Nagye ale existuje ještě zásadnější dílo. Které to je a proč ho překládal z angličtiny? V podcastu se dozvíte jak o okolnostech vzniku této knihy, tak o autorově fascinaci Prahou – a také o málo známém, ale fascinujícím předchůdci z dob Protektorátu.
V roce 1985, tedy před čtyřiceti lety, vyšel český překlad románu Jméno růže italského sémiologa, medievisty, estetika, filosofa a spisovatele Umberta Eca. První vydání jednoho z nejúspěšnějších děl literatury 20. století bylo ale v tehdejším Československu cenzurováno.
Překladatel Zdeněk Frýbort tehdy přeložil celou knihu, ale komunističtí cenzoři z první kapitoly nechali vyškrtnout pasáže o tom, jak Umberto Eco 21. srpna 1968 v Praze nakupuje v antikvariátu staré listiny a je přitom svědkem invaze okupačních vojsk Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Tato pasáž se objevuje až v pozdějších českých vydáních.
Román, který se i dnes čte jedním dechem, vyšel poprvé v roce 1980 – okamžitě se stal kultovním a protrhl díru v pytli se středověkými romány. A tento zájem dosud trvá.
„Bylo to zjevení. Kniha se trefila do společenské nálady tehdejší rozdělené Evropy, kde východní blok představoval cosi tajemného a ukrývajícího. Možná také proto Umberto Eco odstartuje děj románu v tehdejším Československu,“ myslí si spoluautoři podcastu Hvězdné hodiny lidstva, historik Martin Kovář a literární vědec a překladatel Ladislav Nagy.
V podcastu připomenou před devíti lety zesnulého Umberta Eca, přiblíží okolnosti vzniku nejen Jména růže a dotknou se také fenoménu italských spisovatelů, kteří byli fascinováni dějinami střední Evropy – kromě Eca se k nim řadí Claudio Magris a Angelo Maria Ripellino.
Proč Eco román napsal, kde jsou skutečné předobrazy románových lokací nebo jak se liší filmové zpracování od psaného originálu – to vše se dozvíte při poslechu nebo sledování video podcastu.
Ladislav Nagy také popíše své zkušenosti z překladu dalších Ecových děl a proč je překládal z angličtiny. Podle něj je Jméno růže bezesporu skvělý román, ale převyšuje ho další kniha, Tajemný plamen královny Loany, zatímco román Ostrov včerejšího dne je mnohem slabší.
Zároveň se Martin Kovář i Láďa Nagy vyznají z obdivu k českému ekvivalentu Jména růže – románu Zločin na Zlenicích hradě L. P. 1318 od Radovana Šimáčka, který vyšel v době Protektorátu v roce 1940.
„Jméno růže by si měl přečíst každý. Je to středověký James Bond i Sherlock Holmes dohromady, opravdu je to zlatá kniha,“ dodává historik Martin Kovář.
