Ve druhém díle podcastu Podnikatelka, v němž představujeme úspěšné podnikatelky a manažerky, přivítala Kateřina Haring šperkařku Jitku Kudláčkovou, majitelku rodinné značky JK Jitka Kudláčková Jewels. Kudláčková v podcastu popisuje své šperkařské začátky i práci ve Venezuele, kde získala důležité zkušenosti. „Snažím se na věci dívat jinak a vidět v nich něco dalšího,“ říká Kudláčková. Jaká byla její cesta z garsonky do věhlasného ateliéru? Kde čerpá inspiraci? A jaký vztah má k moderním technologiím? Poslechněte si celý podcast v úvodu článku.
Podobně jako v prvním dílu podcastu Podnikatelka Helena Valtrová, i Jitka Kudláčková hned v úvodu rozhovoru s Kateřinou Haring přiznává, že po kariéře šperkařky neprahla od dětství – chtěla se stát učitelkou v mateřské školce. „Maminka mi řekla, že učitelkou nebudu a budu zlatnicí. Tatínek byl umělecký kovář, ale skončil s tím, než jsem se narodila. Maminku jsem poslechla a pak se to vše nějak potkalo,“ vypráví nynější majitelka úspěšné rodinné šperkařské firmy JK Jitka Kudláčková Jewels. Během studia Kudláčkové dle jejích slov nejvíce pomáhalo, že měla přísné mistry, kteří ještě zažili první republiku a dokázali jí vštípit preciznost, glanc a čistou práci.
Po škole Kudláčková pracovala tři roky v socialistických podnicích, pak přišla sametová revoluce. V roce 1991 nastal zásadní zlom její kariéry, dostala možnost pracovat ve Venezuele. „Byla to shoda náhod, měla jsem lupénku a cítila jsem, že musím odjet kvůli léčení do exotické země. Seznámila jsem se v té době s manželem a ten přišel s tím, že hledají zlatníka do Venezuely. Zní to jako v pohádce, ale ani to tak moc nebylo,“ vzpomíná Kudláčková s tím, že do jihoamerické země odlétala zcela nepřipravená a i španělsky se učila až na místě.
„Venezuelská zkušenost mi ukázala, jak má šperk vypadat a jeho hlubší smysl. Dostala jsem se do země, kde velcí umělci dělali skvosty a dali mi důvěru vytvářet věci, o kterých jsem do té doby neměla ani ponětí,“ popisuje svou zkušenost Kudláčková. „Viděla jsem, jak tam muži přicházeli vybírat ženám šperk, udělali si čas, aby vybrali to nejlepší, a pak jsem viděla ony ženy, co ty šperky s úctou nosí. A to se odráží na naší současné filosofii – vyrábíme šperky pro hluboké vztahy,“ dodává.
Po návratu do Česka byla dle svých slov Kudláčková plná nadšení a touhy vrátit českým ženám glanc, ženskost a eleganci, kterou jim šperk, jenž byl v komunistickém Československu z jejich života vytlačen, dodává. „S manželem jsme začali v garsonce s tisícikorunou, krůček po krůčku. Vyrobila jsem tři prstýnky, ve zlatnictví je prodala, za to si koupila další vybavení a tak dále. Pak jsem si v suterénu pronajala prádelnu, kam už za mnou chodili klienti. Zpětně to zní neuvěřitelně, ale věřila jsem tomu a bavilo mě to,“ říká Kudláčková.
„Někdy se mi o šperku i zdá, někdy mnou projde téma toho šperku. A takto vznikají naše kolekce, nikdy jsem nechtěla, aby to bylo jen krásné a drahé, vždy jsem pod tím chtěla mít i nějaký smysl,“ líčí svůj tvůrčí proces Kudláčková. I proto vytvořila například kolekci s motýlí tématikou, z níž šla část výtěžku na obnovu luk a přispěla tak k návratu motýlí populace. „To jsem prostě já, mám tendenci propojovat věci, aby to nebylo jednostranné,“ uzavírá Kudláčková.
