Audioverze
Češi jsou mistři světa, především ve sportech, které skoro nikdo jiný na světě nehraje. Můžeme jmenovat například hokej, o kterém v Asii, Africe a Jižní Americe, ostatně ani v některých zemích Evropy, nikdo nikdy neslyšel. Vynikáme také v nohejbalu, české házené, soutěžích dobrovolných hasičů nebo v biatlonu. A netrpělivě vyhlížíme první světovou medaili v curlingu.
Ano, je to trochu ironické, ale kromě několika mimořádných záseků ve fotbalu, tenise a atletice Češi dlouhodobě vynikají jen v menšinových sportech. A nejvíce vynikli v tvrdém, absolutně chlapském a brutálně kontaktním sportu – v přeslavné kolové.
Slavné proto, že
v 70. a 80. letech minulého století tomuto světovému sportu
– který tehdy hráli jen Čechoslováci, západní i východní
Němci, Švýcaři, Belgičané, Rakušané a Francouzi – naprosto
dominantním způsobem kralovali Moraváci. Bratři Jan a Jindřich
Pospíšilové z Brna totiž vyhráli 20x (slovy dvacetkrát!).
Dodnes je to naprostý a nepřekonaný rekord v jakémkoliv
sportu.
Historik Martin Kovář a publicisté Ladislav Nagy a Pavel Vondráček v dalším díle podcastu HVĚZDNÉ VTEŘINY SPORTU rozebírají tento fenomén nikoliv ze sportovního hlediska, ale z kulturního a společenského.
V době, kdy
vyrůstala generace boomerů a také generace X, představovali
bratři Pospíšilové sportovní jistotu a „úběžný bod“
celého roku, vedle zimního televizního Mrazíka a podzimního
vysílání filmu Sedm statečných.
Byla to jistota
ambivalentní, protože kdyby bratři Jan a Jindřich nezískali
každoroční titul, komunismus by padl možná i dříve než v roce
1989. Pospíšilové tak nechtěně udržovali status quo a
zajišťovali sledovanost Československé televize. Oba skvělí
sportsmani byli nesmírně sympatičtí, skromní a každoroční
vítězství přijímali s typickou brněnskou pokorou (jako by
to byla náhoda), hraničící se samozřejmostí.
Až Pospíšilové skončí, padne bolševik
Když v německém Münsteru vyhráli po desáté, cosi se změnilo. Logika sportu říká, že už půjdou jen dolů ke konci kariéry. Jenže Jan s Jindřichem šli nahoru, jak je ostatně u lidí z Brna zvykem.
Takže když v roce 1977 vyhráli – tentokrát v Brně – po jedenácté, začal národ odpočítávat. Začalo se říkat, že až Pospíšilové skončí, padne bolševik. A oni vyhrávali a vyhrávali. Když vyhráli po patnácté, bylo už logické, že zkusí i dvacítku. Ta přišla v osmdesátém osmém v Ludwigshafenu a bratři skončili.
Následně se odehrály dvě zásadní události. Za prvé o rok později vyhráli mistrovství světa v kolové další Češi, Berger s Kratochvílem – což byla ponižující facka zbylým zemím, v nichž se kolová hraje – a za druhé, padl bolševik.
Kolová se samozřejmě hraje i dnes, Češi už v ní ale nehrají zásadní roli. Česká televize pod vedením sportovního šéfa Jiřího Ponikelského na ni doslova kašle a její popularita se přesunula do jihovýchodní Asie. Zánik kolového světa včerejška má ještě jeden důsledek – nárůst nostalgie po časech, v nichž události a věci byly stálé, neměnily se každý den a svět „lajků“ neovlivňoval všední den člověka.
Autoři podcastu rozeberou i interiér obýváku bratrů Pospíšilových, výplň míče na kolovou ze srnčích chlupů a osobní vzpomínky všech tří moderátorských boomerů na čas jejich dospívání.
