Namaloval jsem na sklo modrou barvou Josefa Středulu. Hlavičku, dvě křivé ručičky a dvě křivé nožičky. A taky očičko a nos, jen na pusu jsem zapomněl. To ale nevadí, protože odborářského předáka Středulu bude v těchto dnech plno v médiích a bude dokola vysvětlovat, proč ho vyloučili z odborů.
Ekonomická analytička Lenka Zlámalová sice v mé kresbě Josefa Středulu nepoznala, ale umí dobře vysvětlit, co jsou vlastně odbory zač. Odborně i ironicky. A ironicky také okomentovala příběh o tom, jak jsme v bývalé redakci časopisu Maxim (vydavatelství Burda Media) založili odbory, proč to způsobilo u německých majitelů pozdvižení, proč zrovna Němci tak rádi kolektivně vyjednávají a proč nám velký majitel vydavatelství Hubert Burda poslal vstřícnou zdravici, v níž poznamenal, že redaktoři dole i on nahoře mají společného protivníka, jímž jsou manažeři ve středu.
Lenka Zlámalová také vysvětlí, čím se liší německý model odborů od toho francouzského nebo skandinávského a také proč počet členů odborů ubývá nebo proč ve Francii odboráři křičí na ulici a jinde se dělá kabinetní odborářská politika. Upozorní také na paradoxní fakt, že zaměstnanecké organizace jsou velmi silné v digitálních gigantech jako Meta, Apple nebo Google, tedy tam, kde bychom odbory nečekali.
Poslechněte si další díl „micro video podcastu“ ZLÁMALOVÁ VYSVĚTLUJE a dozvíte se také, proč drzost je někdy lepší než síla odborů, proč se z odborů stávají ikoničtí senátoři, proč jsou u nás odbory propojeni s politikou více než v jiných zemích a jak se stalo, že někdo dostane při odchodu třináct platů a někdo zase nic.
