Tlak na povolení pomoci při sebevraždě sílí. V Rakousku už nařídil změnu Ústavní soud

Marek Kerles

12. 12. 2020 • 15:00
Rakousko je po Německu už druhou sousední zemí Česka, v nichž bude mít člověk možnost požádat jiného člověka, aby mu pomohl ukončit život. Rozhodl o tom rakouský Ústavní soud. Někteří čeští odborníci však varují před tím, aby si Česko bralo z Německa a Rakouska příklad. Uzákonění práva na asistovanou sebevraždu nadále považují za snadno zneužitelné a vzhledem k dnešním možnostem medicíny i zbytečné.

Rakouští ústavní soudci přitom podobně jako v březnu jejich němečtí kolegové výslovně neřekli, že asistovaná sebevražda by měla být zákonem povolená. Pouze konstatovali, že ne všichni lidé (či firmy), kteří jinému na jeho vlastní svobodnou žádost pomohou zemřít, mohou být kriminalizováni. Podle rozhodnutí rakouského soudu dosavadní právní kvalifikace, která jakoukoliv pomoc při sebevraždě považuje za trestný čin, porušuje „právo na sebeurčení“. A proto příslušný paragraf s účinností začátku roku 2022 v rakouském trestním zákoně zrušil.

Do té doby mají zákonodárci čas na to, aby nalezli zákonný způsob, jak asistovanou sebevraždu povolit, ovšem zároveň zabránit možnému zneužití její legalizace. Způsob, kterým bude možné člověku v Rakousku dovoleno „asistovat“ při sebevraždě tak zatím zůstává neznámý. Jisté ale je, že „asistent“ už nesmí být paušálně kriminalizován.

Soud tak rozhodl na základě ústavní stížnosti čtyř, těžce nemocných žadatelů a jednoho lékaře, kteří de facto žádali v Rakousku o povolení eutanazie. Dožadovali se totiž zrušení trestní odpovědnosti nikoliv jen za „účast na sebevraždě“, ale i „zabití na žádost“. Pokud by jim soud vyhověl, bylo by v Rakousku možné, podobně jako třeba v Nizozemí, zavést „eutanazii“, tedy službu „ukončení života“ člověka, který o to požádá. Tato „služba“ ale zůstala i nadále „trestná“. Soudci vyhověli stěžovatelům pouze v tom, že nelze trestat pomoc při sebevraždě.

„Prakticky je to ale to samé jako eutanazie. Při asistované sebevraždě někdo druhý podá sebevrahovi smrtící prášek, aby si ho dotyčný sám dal do úst. Při eutanazii mu ho vloží do úst lékař. V obou případech se ale jedná o zkrácení života druhého člověka,“ řekl už dříve INFO.CZ Robert Huneš, ředitele Hospice sv. Jana N. Neumanna v Prachaticích a prezident Asociace poskytovatelů hospicové paliativní péče.

Tento odborník je na rozdíl od některých českých politiků dlouhodobých odpůrcem povolení jak asistované sebevraždě, tak eutanazie. Tvrdí, že obě možnosti jsou snadno zneužitelné a zároveň nehumánní. Huneš nesouhlasí ani s tím, že zákaz pomáhat na smrt někomu, kdo o to sám požádá, porušuje ústavní práva. Právě tento argument totiž použili jak němečtí, tak rakouští soudci.

„Právo na svobodné sebeurčení zahrnuje také právo těch, kteří jsou ochotni zemřít, hledat pomoc u třetí strany, která je na to připravena. Zákaz sebevraždy pomocí třetí strany může představovat obzvláště intenzivní zásah do práva jednotlivce na svobodné sebeurčení. Pokud je rozhodnutí o sebevraždě založeno na svobodném sebeurčení dotčené osoby, musí to zákonodárce respektovat,“ konstatoval v pátek rakouský Ústavní soud. 

Huneš však s tímto výkladem nesouhlasí. „Ano, člověk by měl mít právo svobodně se rozhodovat, ovšem to platí pouze, pokud žije. Jakmile zemře, k čemu je mu svoboda? I tímto pohledem je třeba se dívat na eutanazii či asistovanou sebevraždu,“ uvedl. 

Současná medicína je podle Huneše v naprosté většině případů schopna umírajícím lidem pomoci, a to ať už od fyzického utrpení či psychických potíží. „Lidé, kteří žádají o eutanazii, nechtějí podle mých zkušeností umřít, oni jenom volají o pomoc. Potřebujeme zlepšit péči, humanizovat zdravotnictví a nikoliv utrácet nešťastné lidi,“ uvedl Huneš v dřívějším rozhovoru s INFO.CZ.

SDÍLET