Ústava funguje. Vláda si ani v krizi nemohla dělat, co chtěla, říká právník Preuss

Jan Januš

25. 07. 2020 • 07:00
Kvůli koronavirové krizi došlo rovněž k rozsáhlému omezení našich dříve nezpochybnitelných práv. Nesměli jsme zbytečně vycházet, cestovat a ani třeba nakupovat tak, jak bychom chtěli. Vznikly také stohy nových zákonů, nařízení a opatření, které budou české soudy řešit ještě léta. I když nám chtěla vláda Andreje Babiše (ANO) někdy diktovat až příliš, parlamentní i justiční kontrola zafungovala. V rozhovoru pro magazín I, z něhož přinášíme ukázku, to říká alespoň Ondřej Preuss, odborník na ústavní právo z Právnické fakulty Univerzity Karlovy a rovněž zakladatel advokátního e-shopu Dostupný advokát, který na pandemii zareagoval nabídkou bezplatných právních rad.

Co vás jako právníka napadne první v souvislosti s koronavirovou krizí?

Že i právníky zaskočila. Ale i my jsme ve chvíli, kdy jsme se vzpamatovali z prvního šoku, hledali cestu, jak bychom se mohli zapojit. Chtěli jsme pomoci konkrétním lidem v konkrétních věcech, a proto jsme v našem advokátním e-shopu Dostupný advokát spustili program Pomoc COVID-19. Obecněji s touto krizí pak souvisí otázka stability společnosti a právního státu. Právníci by nyní měli přispívat komentáři a podněty a upozorňovat na to, co třeba nemusí být v jednání vlády v pořádku. Zvýšenou roli sehrají soudy, což už vidíme i v konkrétních kauzách, které již koronavirus a s ním související opatření vyvolaly. V první chvíli bylo dobře, že se téměř všichni semkli za vládou a dalšími výkonnými orgány, které měly nejvíce informací a řešily celou situaci. 

Jako právníci bychom ale měli upozorňovat i na to, že nouzový stav má také svoji právní stránku a mantinely. A že je k těmto věcem třeba přistupovat promyšleně a s důrazem na práva všech, to znamená občanů, podnikatelů, zaměstnanců a dalších. Proč vůbec formalizujeme nouzový stav? Ne proto abychom mohli řešit mimořádné situace. Objektivní nutnost donutí vládu, aby situaci vyřešila, prostředky se vždy najdou. Nouzový stav naopak slouží jako omezení i pro takovéto situace. Aby vydávaná opatření měla ústavněprávní zdůvodnění a legitimitu.

Nouzový stav tedy dává vládě další pravomoci, ale zároveň ji omezuje?

Přesně tak, umožňuje i v těchto situacích kontrolu vlády a výkonné moci, a to zejména Poslaneckou sněmovnou, která musí s případným prodloužením nouzového stavu souhlasit. A ta se bude vždy opírat o expertní hlasy, mezi nimiž budou právě právníci.

Můžeme si tedy po zkušenostech s koronavirovou krizí říci, že Ústava ČR v tomto funguje?

Myslím, že ano. Vláda je pod tlakem veřejnosti, opozice, ale i soudní moci. Nemám pocit, že by úplně diktovala podmínky, bylo to vidět i při jednání o nouzovém stavu, který nikdy nebyl prodloužen na tak dlouhou dobu, jak chtěla vláda. Musíme vyzdvihnout rovněž rozhodnutí Městského soudu v Praze, který v dubnu zrušil čtyři opatření ministerstva zdravotnictví. Ohlídal mantinely, zároveň ale nerozporoval učiněná konkrétní opatření. Soud se tedy vůbec nevyjadřoval ke konkrétním opatřením z věcného hlediska. Přesto se taková kritika konkrétních opatření samozřejmě objevuje. 

Největším přešlapem bylo z mého pohledu opatření paušálně zakazující opuštění republiky, zejména v pokračující fázi celé pandemie. Důležité totiž je, že opatření musíme právním testům podrobovat neustále. To, co obstojí v prvních dnech krize, totiž už třeba v dalších týdnech obstát nemusí. Tato kritika navíc měla smysl a opatření se racionalizovalo. Obecně lze uznat, že vládní opatření v boji přímo s pandemií zafungovala. Ale u některých dalších opatřeních vlády, která už nesloužila k přímému boji s nemocí, ale spíše s následnou hospodářskou krizí, lze mluvit o velkém chaosu a určité nepromyšlenosti. Různé podpůrné programy vznikaly velmi překotně, a to v situaci, kdy již bylo možné se třeba inspirovat některými jinými státy.

SDÍLET