KOMENTÁŘ KARLA HAVLÍČKA | Událostmi uplynulého týdne je to konečně definitivně potvrzeno! Ministerstvem zdravotnictví zformulovaný, vládou posvěcený a s blekotavými výhradami opozice v podstatě akceptovaný systém PES byl záhy po přijetí týmiž subjekty rozcupován. Ukázalo se, jak jsem tu před týdnem napsal, že se jako právo vskutku jen tvářil, a přitom nebyl právem, nýbrž dystopickým paraprávem. Že to není vážně míněný závazný dokument, dokonce ani orientační plán, jak se dojemně snažil nabídnout resortní ministr, nýbrž paskvil. Navrhuji nově pojem PESkvil. Definice: cestovní mapa, podle které nelze dorazit k cíli, protože na každé křižovatce fouká vítr a směrovky se točí jako vrtule obnovitelných zdrojů.
Česko má zase jednou primát a na rozdíl od Prokopa Diviše nás žádný Franklin o prvenství nepřipraví. Oba základní euroatlantické právní systémy – kontinentální a anglosaský (a s nimi i ten americký hybrid, aby si v Bílém domě nevyskakovali) – byly zrušeny. To se ovšem nestalo včera, Euroatlantida na tom usilovně pracuje už několik dekád a my jsme se přičinlivě přidali. A daří se!
Současné právo je jako banjo, jehož čtyři struny – struna vlády práva, struna základních práv člověka a občana i basové struny právní přiměřenosti a přijatelnosti práva – byly dlouhá léta laděny prostě tak, že je nahluchlý ladič jen a jen napínal. Přepínáním strun akord samozřejmě nevyladíte. Nanejvýš můžete čekat, kdy přijde ten okamžik a ony prasknou.
Aktuální český příspěvek k tomuto nevídanému experimentu na první pohled není světodějný. Ale znáte to. Alexander Fleming toho pověstného rána při pohledu na zapatlanou Petriho misku také hned netelefonoval k Nobelům a nedožadoval se ceny (ostatně – kdo se toho Fleminga prosil o penicilín proti bakteriím, když my evidentně potřebujeme něco proti virům?). Buďme skromní.
