Pokud chce být Rychetský prezidentem, má teď šanci

 FOTO: ČTK

Jan Januš

06. 08. 2020 • 07:00
KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Pavel Rychetský dnes slaví významné pracovní výročí - předsedou Ústavního soudu je už 17 let. Rovněž to znamená, že mu ve funkci zbývají poslední tři roky. Rychetský má skvělé renomé, podle průzkumů dlouhodobě patří z hlediska veřejného mínění k nejdůvěryhodnějším ústavním činitelům. Těší se rovněž všeobecnému respektu, například Senát navrhl na konci července prezidentovi, aby jej u příležitosti státního svátku vyznamenal Řádem T. G. Masaryka. Rychetský by tak měl, v případě vlastního zájmu, rovněž značný volební kapitál a je otázkou, zda se jej přece jen nerozhodne ještě nějak využít. Dříve totiž minimálně před svými blízkými neskrýval jasné prezidentské ambice a kdyby do příštích prezidentských voleb šel, nebyl by bez šancí. Jeho hlavní nevýhodou je blížící se osmdesátka, důležitější ale může být, že by se proti němu nejspíše nevymezoval současný prezident Miloš Zeman.

Pavel Rychetský je výborným předsedou Ústavního soudu a důvěra v něj je zcela zasloužená. Ústavní soud skutečně funguje jako pojistka všech obecných proklamací v Ústavě, drží Českou republiku tam, kam patří, a zejména v poslední době bedlivě hlídá, aby si vláda nepřisvojovala více moci, než jí náleží.

Rychetský je navíc v posledních letech stále vstřícnější, vysvětluje své postoje a silně ubral rovněž ze svého chvilkového aktivismu, kdy měl například v souvislosti s výměnou předsedy Nejvyššího správního soudu až zarážející snahu vstupovat za každou cenu rovněž do věcí, které mu nenáleží.

Rychetský je vedle své formální pozice předsedy Ústavního soudu rovněž neformálním reprezentantem celého justičního stavu, společně s předsedy obou nejvyšších soudů Petrem Angyalossym a Michalem Mazancem. I v tomto trojlístku předseda Ústavního soudu, jinak také dřívější zasloužilý disident, zkušený politický harcovník a významný místopředseda vlády, značně vyčnívá. Šéf Nejvyššího soudu se bude ještě dlouho vypořádávat s habaďurou, kterou kolem jeho výběru sehrál prezident Miloš Zeman, a předseda Nejvyššího správního soudu je pro běžnou veřejnost prakticky neviditelný, navíc mu už příští rok skončí mandát.

Justice tak důvěryhodného Rychetského, zdá se, potřebuje, ale poměrně brzy si stejně bude muset poradit i bez něj. Zbývající tři roky jsou relativně krátká doba, a i když není vyloučené, že by předseda Ústavního soudu dostal v případě vlastního zájmu ještě jeden mandát, i z hlediska standardních manažerských a politologických pouček bude lepší, když se tak už nestane. 

Rychetský by měl ale ve veřejném životě i po svém odchodu od Ústavního soudu zůstat, a to rovněž v odpovídající funkci. Proč by tedy, pokud by byl i přes blížící se osmdesátku stále v kondici (a připomeňme, že na začátku roku v rozhovoru pro Hospodářské noviny v tomto ohledu mluvil o „přírodním zázraku“), nemohl být českým prezidentem? Sám o to podle kuloárních informací dříve velmi stál a nyní má největší potenciál a největší šance na úspěch. 

Prezidentská kandidatura by mu velmi slušela. Pokud by se mu do ní nechtělo, nabízí se také jeho možný návrat do Senátu. Předpokládejme, že Rychetskému se, jako člověku politickému, určitě nebude chtít do penze.

Vzpomeňme také velmi důležitá slova prezidenta Miloše Zemana při přípitku u příležitosti únorového jmenování Pavla Šámala ústavním soudcem: „Pavle, na usmíření.“ Ani po půl roce se nezdá, že by spolu měli – na rozdíl od dřívějších let - prezident a předseda Ústavního soudu problém. A to může být v dalších mocenských posunech rovněž velmi důležité.

SDÍLET