Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Amerického studenta nejspíš nemučili, soudruzi udělali chybu, říká Češka zadržená v KLDR

Amerického studenta nejspíš nemučili, soudruzi udělali chybu, říká Češka zadržená v KLDR

Minulý týden byl do Spojených států propuštěn americký student Otto Warmbier, který byl v Severní Koreji odsouzen k 15 letům těžkých prací za krádež plakátu. Do vlasti se vrátil díky diplomatickým jednáním po roce a půl, avšak v kómatu a s vážně poškozeným mozkem. Po necelém týdnu stráveném doma zemřel. Přestože se může zdát, že jde o klukovskou nerozvážnost, podle koreanistky Niny Špitálníkové, která byla sama vyslýchána severokorejskou tajnou policií, to tak ale KLDR nebere. „V případě Otto Warmbriera hrála roli i jeho národnost. Mezi KLDR a USA stále probíhá studená válka a uvěznění Američané jsou vždy cenným prostředkem k vyjednávání,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Co se podle ní mohlo americkému studentovi v KLDR stát a jaké jsou její zkušenosti z výslechů?

Amerického studenta Otto Warmbriera Severní Korea loni odsoudila za pokus ukrást plakát s politickou tématikou z hotelu v Pchjongjangu k trestu 15 let těžkých prací za protistátní činnost. Jak moc přísně jsou v KLDR hodnocené podobné prohřešky? Je případ amerického mladíka výjimka?

Tresty jsou v Severní Koreji velmi přísné, vždyť je zde uzákoněn i trest absolutní – trest smrti. Podle severokorejského trestního práva „bude trestem smrti a celkovou konfiskací majetku postižen ten, kdo se za účelem šíření protirevoluční nálady a myšlenek zapojí do činnosti, jako jsou: kritika politiky strany a státu prostřednictvím projevů, akcí, vlastnění či šíření reakčních publikací nebo psaní reakční korespondence“.

Pokud se cizinec chová podle pravidel, nemělo by se mu nic stát. Když ale tuto hranici překročí, může se dostat do velkých problémů. Na cizince se sice nevztahují tak přísné tresty, ale stále patří mezi ty nejtvrdší na světě. Severokorejské myšlení je v tomto ohledu diametrálně odlišné od zbytku světa. Oni to nevnímají tak, že se Otto Warmbrier dopustil jen klukovské nerozvážnosti. Pro ně je to partyzánská válka. A člověk, který dělá protistátní činnost, není nevinný. V případě Otto Warmbriera hrála roli i jeho národnost. Mezi KLDR a USA stále probíhá studená válka a uvěznění Američané jsou vždy cenným prostředkem k vyjednávání.

Co se americkému studentovi mohlo podle vašich zkušeností stát? Je stav, ve kterém byl převezen do USA, a jeho následná smrt výsledkem týrání a mučení?

Zadržení Otto Warmbiera se odehrávalo podle jednoduchého a známého scénáře: zatknout zápaďáka, ideálně Američana, poté ho v rámci pečlivě připraveného soudního procesu odsoudit na několik let těžkých prací a za pár měsíců nabídnout Američanům propuštění jejich občana výměnou za návštěvu vysokého amerického představitele a ideálně i nějakou tu humanitární pomoc. Jimmy Carter i Bill Clinton na tuto hru přistoupili a odjeli vyjednávat do KLDR. Zprávy o těchto návštěvách se hned dostaly na první stránky severokorejských novin a režim je hned využil k budování místní propagandy.

720p 360p
Krutá KLDR

S Otto Warmbierem chtěli Severokorejci znovu hrát stejnou hru, ale někde soudruzi udělali chybu. Jen pár Severokorejců může vědět, co se v případě Otto Warmbriera stalo. Osobně si nemyslím, že by ho týrali či mučili. Myslím, že na vině může být i špatná zdravotní péče. Severokorejské zdravotnictví se nachází v totálně kritickém stavu. V KLDR je nedostatek základních léků, antibiotika jsou zde ceněna na několik set dolarů, analgetika jsou jen pro nejvyšší třídu.  Porušují se zde základní hygienické předpisy, chybí jednorázové zdravotnické rukavice, jehly se nesterilizují. Velmi nízkou úroveň zdravotní potvrzuje i Světová zdravotnická organizace, podle které vynakládá Pchjongjang na zdravotní péči v průměru 20 korun na osobu za rok. Neposkytnutí zdravotní péče může mít mnohdy fatální důsledky.

Jak je v Severní Koreji zacházeno se zahraničními vězni?

Severokorejský režim si vždycky dával záležet na dobrém zacházení s americkými vězni, a to z čistého pragmatismu. Nebylo by dobré, kdyby propuštění vězni začali prodávat svůj příběh o utrpení a mučení, protože takové promo by mohlo poškodit mezinárodní postavení Severní Koreje. Většinou všichni shodně tvrdí, že pracovní doba byla dlouhá, zdravotní péče žádná, ale na zacházení, „ubytovací” i stravovací podmínky si nemohli stěžovat.

Vy sama jste byla během dvou studijních pobytů zatčena a vyslýchána tajnou policií. Kvůli čemu jste se dostala do hledáčku severokorejských úřadů?

Byla to moje chyba. Porušila jsem základní pravidla a severokorejský režim mi to dal hned najevo. Cizinci nemají povoleno cestovat metrem mimo určené zastávky. Severokorejci se tímto zákazem snaží omezit kontakt místních obyvatel s cizinci. Nemohla jsem se osobně smířit, že bych se během mého pobytu metrem neprojela. Během pár dní v KLDR zjistíte, jak skvěle tu funguje podplácení. Pokusila jsem se tuto zkušenost aplikovat i v případě cesty metrem. A úspěšně. Paní, která prodávala lístky, jsem okýnkem prostrčila srolovanou desetieurovku a dostala za ní čtyři lístky na metro. Později jsem se dozvěděla, že jsem zaplatila cestu pro několik tisíc lidí. Cesta metrem stojí 20 wonů, přičemž za 10 euro můžete na černém trhu získat až 90 000 wonů. Hned po několika minutách naší cesty nás zpozorovala tajná policie a upozornila, že bychom měly opustit vagon. Udělali jsme to.

V tu chvíli mi došlo, že jsme se dostaly do velkého průšvihu a musíme jednat. Začala jsem soudruhy přesvědčovat o naší nevině, recitovala jsem básně Kim Čong-ila, které jsem se naučila den předtím.

Tento pocit malého vítězství nám vlil krev do žil a my jsme rozhodly navštívit vedlejší uličky, které nám byly také zakázány. Severokorejské tajné policii došla trpělivost a zadržela nás na ulici. „Přijeďte si pro ně,” telefonoval soudruh, který nás zadržel. V tu chvíli mi došlo, že jsme se dostaly do velkého průšvihu a musíme jednat. Začala jsem soudruhy přesvědčovat o naší nevině, recitovala jsem básně Kim Čong-ila, které jsem se naučila den předtím. Po pár minutách, kdy se okolo nás začal shromažďovat dav čumilů, nás elegán v černém kvádru doprovodil do našich kolejí. Myslela jsem, že máme vyhráno. Ihned po vstupu na koleje, kdy jsme se dostaly z dosahu veřejnosti, se elegán změnil ve člena tajné policie a začal na nás mluvit tím nejnižším zdvořilostním stupněm. Poté nás odvedl do zvláštní místnosti. Tam začal výslech.

Jaké jsou vaše zkušenosti s policií KLDR? Jak se k vám během výslechu chovala?

Během výslechu se ani neptali na situaci, která se stala. Ptali se jen na moje přechozí studia v Soulu, ale i na můj budoucí pobyt v Korejské republice. Tato otázka mě zarazila, jelikož o tomto pobytu nikdo nevěděl. V tu chvíli mi bylo jasné, že mají informace z mé emailové komunikace a nemá smysl cokoliv zapírat. Mluvili se mnou, jak bych byla nějaký špion najatý korejskou vládou, která má za cíl protistátní činnost.

Zažila jste během výslechů například i fyzické násilí?

Ne. Severokorejci by si toto nikdy nedovolili. Zvlášť, když jsem měla povolení k pobytu od Ministerstva školství KLDR. Výslech byl náročný jen po psychické stránce.

Jaké byly vaše pocity během výslechů? Pomyslela jste na to, že by to nemuselo dopadnout dobře a úřady by vás mohly odsoudit podobně jako amerického studenta?

Během výslechu jsem si neuvědomovala případnou možnost uvěznění. Spíše jsem byla děsně rozčílená a to se odráželo i v mé korejštině. Když nám odebírali pasy, tak jsem začala používat ten nejnižší zdvořilostní stupeň. Kdyby nebylo mé kolegyně, která začala s „diplomatickým vyjednáváním”, kdo ví, jak by to celé dopadlo. Ona byla schopná se Severokorejcům omluvit a slíbit, že už to neuděláme. Já jsem omluvy schopná nebyla. Byla jsem moc rozčílená. Tímto bych jí chtěla poděkovat. Díky Markét.

Strávila jste nějaký čas v severokorejském vězení, nebo se vám nepříjemná zkušenost vyhnula? Jak váš příběh nakonec dopadl?

Severokorejské vězení se mi díky bohu – či velkému Kimovi – vyhnulo. Výslech skončil „jen” odebráním pasů a elektroniky. Vše nám bylo za pár dní vráceno, ale musely jsme všechny „nežádoucí fotky” vymazat. Zároveň jsme nedostaly večerní příděl jídla, protože se výslech protáhl. Zpětně vidím, že jsme měly štěstí v neštěstí a nic tak hrozného se nám nestalo. Nicméně bych nikomu nepřála být několik dní bez pasu v této zemi.

Fotografie z cest po KLDRFotografie z cest po KLDRautor: Michal Huniewicz

Jaké jsou podmínky ve vězeních? Jsou zde vězni od sebe striktně oddělení na samotkách?

Podmínky ve vězeních nejsou známé.  Z dostupných informací víme, že jsou cizinci separováni od Severokorejců. Tato separace probíhá i v rámci studia. Nejste rozděleni podle úrovně korejštiny, nýbrž podle národnosti.

Co všechno lze v Severní Koreji vidět? Dostala jste se během svého pobytu zde i do míst, které jsou turistům nepřístupná? Dá se tam vůbec dostat?

Jako studentka jsem měla speciální propustku od Ministerstva školství KLDR, která mě opravňovala k volnému pohybu po hlavním městě. Sice vám je tajná policie vždy v patách – v Severní Koreji totiž nikdy nejste sami – ale je jen a jen na vás, kam se ve volném čase vydáte. Během mých pobytů jsem prozkoumala centrum i periferie města, navštívila severokorejskou mši, poflakovala se po zdejší náplavce a pozorovala zamilované páry, děcka sestřelující americké imperialisty v místní střelnici nebo tančila s dědečky v parku při místních nedělních radovánkách.

Zároveň jsem viděla i odvrácenou stranu města. Plesnivé baráky nebo roztomilé dědečky, kteří se během minuty změnili v tajnou policii. Jednou jsme narazila i na chudé děti, které si od nás vzaly jídlo, daly si ho do pusy a rychle utíkaly před místní policií.

Když dnes sledujete Warmbierův případ, říkáte si, že jste měla štěstí, nebo byste se do země ještě vrátila?

Do KLDR jsem se vrátila i po mém prvním zadržení. Každý mi říkal, že jsem blázen. Špatně se to popisuje, ale Pchjongjang má zvláštní auru a já jsem si ho hned zamilovala. Samozřejmě neschvaluji místní režim a to, co se v KLDR děje, má k demokracii hodně daleko. Zároveň si ale uvědomuji, že Severokorejci nemohou za to, do jakého režimu se narodili.

Fotografie ze Severní Koreje INFO.CZ zveřejňuje se souhlasem Michala Huniewicze.

Prezidentské volby 2018 se blíží. Komplexní zpravodajství můžete sledovat zde>>>