Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Analýza: Čínská „kouzelná zbraň“. Pekingu získává vliv v zahraničí a doma kontroluje neposlušné

Analýza: Čínská „kouzelná zbraň“. Pekingu získává vliv v zahraničí a doma kontroluje neposlušné

V zahraničí téměř neznámá čínská organizace ovlivňuje politiky v zahraničí, získává vliv v zahraničních médiích a na univerzitách a v Číně se snaží předělat islám, buddhismus i křesťanství tak, aby vyhovovalo vládnoucí komunistické straně.

Ve středu čínského hlavního města Pekingu na ulici Fuyou stojí neoznačený 200 metrů vysoký mrakodrap hlídaný uniformovanými strážemi. Právě to je podle deníku Financial Times centrum, odkud se šíří vliv Pekingu po celém světě a to i do České republiky. Centrum toho, co si vládcové Pekingu představují jako tak zvanou „měkkou sílu.“

Co si pod tímto pojmem představit? Oproti Západu nejde o snahy získat vliv a přitažlivost prostřednictvím argumentů, kultury a na hodnotách postavené zahraniční politiky. V představách čínských vládců jde spíše o zákulisní ovlivňování médií, ekonomiky, politiků i náboženských představitelů a manipulaci s nimi. A právě k tomu slouží Pracovní oddělení Jednotné fronty se sídlem na ulici Fuyou.

Zaměstnanci tohoto úřadu vytvářejí rozsáhlé sítě spřátelených osob a někdy přímo čínských agentů doma i v zahraničí a zároveň mají na starosti zacházení s „nepřizpůsobivými menšinami“ uvnitř Číny. Působí ve více než 180 zemích celého světa a zřejmě bude mít desetitisíce nebo spíše statisíce zaměstnanců. Letos byl počet jeho personálu zvýšen o 40 tisíc lidí. Navíc už tři roky řídí Pracovní oddělení Jednotné fronty (většinou se používá zkrácené pojmenování Jednotná fronta) přímo prezident a generální tajemník vládnoucí komunistické strany Si Ťin-pching a letos svou kontrolu nad celou organizací ještě posílil. Jednotná fronta se má stát „kouzelnou zbraní,“ která mu má pomoci získat „srdce a mozky lidí“ a naplnit plán „velkého obrození čínského národa.“ Zároveň funguje Jednotná fronta podle příručky pro zaměstnance, kterou získal list Financial Times, jako „železná Velká zeď“ proti „nepřátelským silám v zahraničí“, které chtějí údajně rozdělit Čínu a zbrzdit její ekonomický rozvoj.

720p 360p
Supermoderní čínská stíhačka překvapila svět. Peking masivně zbrojí a Američané nestíhají

Dozorci, špioni a úplatkáři

Jednotnou frontu je těžké pochopit, říkají odborníci na Číní; o její jisté neuchopitelnosti se občas zmíní dokonce i čínští politici. Není to rozvědka či tajná služba, ale občas pracuje metodami tajné policie, podporuje kulturu, ale rozhodně to není organizace na podporu kultury, má spolupracovat s lidmi různých vyznání a různých národností, ale ve skutečnosti je – pokud je to možné – potlačuje a pronásleduje. Oficiálně podporuje spolupráci s cizími zeměmi, ale ve skutečnosti se snaží ovlivnit jejich politiku ve prospěch Číny všemi prostředky včetně úplatků, vypouštění falešných zpráv a podpory pročínských médií. Snad nejvíce se Jednotná fronta podobá Kominterně, sovětské meziválečné organizaci šířící sovětský vliv po světě a vysílající do něj agenty a zabijáky. Kombinované ovšem s něčím co se zase podobá československé Národní frontě, sdružení rádoby nezávislých organizací kolaborujících s komunistickou stranou. To vše navíc zkřížené se stranickým a policejním aparátem pro kontrolu menšin a náboženství.

Proti nepřátelům doma i v zahraničí
Devět odborů Pracovního oddělení Jednotné fronty: 1. Úřad pro práci s politickými stranami: Odbor, který se zabývá osmi oficiálně povolenými nekomunistickými stranami v Číně. Řídí je, vybírá jejich vedení a jejich představitele do čínského parlamentu. 2. Úřad pro menšiny a náboženství: Snaží se potlačit možný separatismus mezi 55 oficiálními čínskými národnostními menšinami a de facto je asimilovat. Speciální úřad je pak pro „práci“ s muslimy a Tibeťany. Zároveň kontroluje náboženské organizace a snaží se, aby byly loyjální komunistické straně nebo aby ji minimálně uznávaly jako nezpochybnitelnou nejvyšší moc. 3. Úřad pro Hong-kong, Macao, Tchaj-wan a zámoří: Snaží se udržet loyalitu zejména Hongkongu vůči komunistické Číně, potlačuje tamní pokusy o separatismus a pečuje o tamní propekingské představitele. Vyhledává a spolupracuje s propekingskými politiky, studenty i podnikateli na Tchaj-wanu a snaží se zabránit vyhlášení nezávislosti ostrova. „Pracuje“ se 60 miliony Číňanů žijících v zahraničí včetně toho, že se ty propekignské snaží podpořit při kandidatuře do cizích parlamentů. 4. Kádrové oddělení: Zabývá se personalistikou, ale asi působí i jako obdoba špionážní sítě. Není známo, kolik lidí v Jednotné frontě a pro ni pracuje a jaký má organizace rozpočet. 5. Ekonomické oddělení: Údajně má získávat podporu chudých lidí v Číně pro politiku strany. Zejména těch, kterým se vyhnul přínos ekonomického rozvoje a podporovat „starou revoluční základnu.“ Ve skutečnosti se ale Jednotná fronta zaměřuje spíše na bohaté podnikatele či lidi ze showbyznysu, kteří mohou posílit vliv komunistické strany doma i v zahraničí. 6. Odbor pro práci s nestraníky a intelektuály: Má získávat podporu mezi intelektuály doma i v zahraničí pro politiku komunistické strany Číny. Zdá se, že se zaměřuje na média a vlivné lidi z různých oborů, včetně vědců.

Obdobou naší Národní fronty je samotná Jednotná fronta, která je jakousi nadstavbou nad Pracovním oddělením Jednotné fronty. Tvoří ji osm nekomunistických politických stran a několik „společenských organizací“ včetně studentských spolků v zahraničí a nově také organizace propagátorů „velkého obrození čínského národa“. Vše kontroluje komunistická strana a vedoucí členové nekomunistických stran jsou zároveň i členy komunistické strany. A aby to celé bylo ještě méně přehledné, Jednotná fronta je zároveň základem Čínského lidového politického poradního shromáždění, jehož členy jsou důležití podnikatelé, náboženští představitelé, zástupci menšin a Číňanů žijících v zahraničí. Není zcela jasné, kdo koho řídí, ale zdá se, že významné osoby v poradním shromáždění se automatický stávají činiteli nebo spolupracovníky Pracovního oddělení Jednotné fronty. Pracovní oddělení Jednotné fronty pak fakticky kontroluje a řídí Jednotnou frontu, i když formálně je to naopak. Jak celý mechanismus funguje, není zcela jasné. Nedávno sice čínské úřady podle hongkongského listu South China Morning Post rozhodly, že Jednotná fronta už nebude působit v utajení ale veřejně, ale jde zřejmě spíš o otevřenost dovnitř čínské komunistické strany než navenek.

V samotné Číně je nejvíce patrné působení Jednotné fronty ve vztahu k tibetskému buddhismu a Tibeťanům jako takovým. Je to kvůli tomu, že Peking se obává i pouhé možnosti odtržení Tibetu od Číny; tibetští budhisté jsou zároveň i náboženskou menšinou, jejíž část navíc jako svého vůdce uznává dalajlamu, který sídlí v zahraničí. Čínští komunisté tak chápou Tibeťany hned jako zdroj trojího nebezpečí: národnostního separatismu, náboženství a ovlivňování ze zahraničí. Generální tajemník čínských komunistů Si Ťin-pching totiž prý bere velmi vážně „poučení“ z rozpadu východního bloku a Sovětského svazu, na němž se podílely i tamní církve i nárůst národního vědomí mezi sovětskými národnostmi. Politika Jednotné fronty má zabránit opakování něčeho takového v Číně a potlačit všechny národností i náboženské menšiny. A samozřejmě jejich napojení na zahraničí.

Novým Bohem je generální tajemník

Jednotná fronta má vychovat z Tibeťanů Číňany uznávající vládu komunistické strany i Siho osobně. Letos v létě tak například zesílila indoktrinaci buddhistických mnichů v Tibetu. Kromě toho, že mniši a mnišky musejí v klášterech absolvovat „politické vzdělávání,“ musí nyní také podstoupit speciální kursy v tibetském hlavním městě Lhase či ve východní Číně. Pro výchovu nových představených buddhistických klášterů slouží klášter a škola fungující přímo v hlavním městě Pekingu – na místě, kde se podobným způsobem snažili kdysi vychovat loajální Tibeťany čínští císaři. Cílem je omezit vliv dalajlamy v Tibetu a vychovat komunistické straně oddané tibetské buddhisty. „Je důležité, aby představitelé Jednotné fronty zlepšili své působení zejména v oblastech, jako je Tibet, kde se snaží proniknout se svým vlivem dalajlamova klika,“ prohlásil Ču Wej-čchün, bývalý zástupce šéfa Jednotné fronty citovaný čínským listem Global Times patřícím vládnoucí komunistické straně.

Pracovníci Jednotné fronty byli také pověřeni výběrem nástupce současného dalajlamy. Pomohli vytvořit seznam 1300 komunisty odsouhlasených „žijících Buddhů“, ze kterých se má vybírat nový dalajlama až zemře současný 14. dalajlama, uvádí list The Financial Times. Podle tibetského buddhismu se totiž dalajlama po smrti reinkarnuje, znovuzrodí. Náboženští představitelé zjistí, kdo je znovuzrozeným dalajlámou a uvedou ho do úřadu. „Reinkarnace musí být schválena čínskou centrální vládou,“ uvádí ovšem prohlášení Jednotné fronty. Dalajlama musí být z Číny a respektovat vládu komunistické strany i její kontrolu náboženství. „Nesmíme v žádném případě připustit, aby jakákoliv zahraniční náboženská skupina nebo jednotlivec měli vliv na náboženství v naší zemi,“ uvádí se v příručce pro pracovníky Jednotné fronty.

CITICCITICautor: Info.cz

Jednotná fronta chce také omezit napojení křesťanských protestantských církví na zahraničí a hlavně omezit vliv papeže na čínské katolíky. Právě zástupci Jednotné fronty jsou těmi, kteří jednají s Vatikánem o jmenování nových biskupů a činnosti katolické církve v Číně. Požadují, aby Vatikán jmenoval jen Pekingem schválené biskupy a de facto rozpustil podzemní katolickou církev v Číně. Pokus vytvořit kolaborantskou prokomunistickou katolickou církev totiž nebyl tak úspěšný, jak si čínští úředníci představovali, a stále existuje i podzemní církev věrná papeži.

Zatím nejdál zřejmě hodlají zaměstnanci Pracovního oddělení Jednotné fronty zajít s islámem, který chtějí rychle „přizpůsobit socialistické společnosti“. V muslimských oblastech Číny jsou konfiskovány i dříve povolené náboženské texty včetně Koránu a zdá se, že straničtí funkcionáři by rádi vytvořili jejich speciální revidovanou verzi, která by byla v souladu s cíli komunistické strany. Vyznavači všech náboženství mají mít víru v souladu s ideologií komunistické strany a mají se „počínštit,“ jak to na posledním sjezdu komunistické strany Číny požadoval prezident a zároveň generální tajemník čínských komunistů Si Ťin-pching. Podle serveru The Diplomat se mají „přizpůsobit“ náboženští představitelé, u významných náboženských staveb mají vlát čínské vlajky, a „počínštit“ se má i jejich architektura. Představitelé Jednotné fronty mluví o tom, že „základní svoboda náboženství se nezmění,“ ale v náboženstvích bude potřeba provést i teologické změny a musí se „vymanit ze sevření tradic“ a „modernizovat se“.

Jednotná fronta od Mao Ce-tunga po současnost
Je to naše kouzelná zbraň, řekl kdysi Mao Ce-tung o organizaci Jednotná fronta a po něm to opakoval i současný prezident a generální tajemník komunistické strany Číny Si Ťin-pching. Pro Maa byla Jednotná fronta jedním z nástrojů, vedle armády a leninistické komunistické strany, jednou ze tří „kouzelných zbraní“, která mu pomohla porazit čínské nacionalisty ze strany Kuomintang a vyhrát čínsku občanskou válku. Jednotná fronta měla spojit síly Čínské komunistické strany a Kuomintangu nejprve proti generálům ovládajícím části Číny ve dvacátých letech dvacátého století a později proti Japoncům, kteří napadli Čínu ve třicátých letech. Zároveň byla ovšem v Maově pojetí organizací, která měla přesvědčit část nekomunistů ke spolupráci s komunisty a rozložit nekomunistické strany a organizace. Podle Si Ťin-pchinga je Jednotná fronta „kouzelnou zbraní“, která má pomoci „obrození čínského národa“ a zlepšit jeho postavení ve světě. Si chce jejím prostřednictvím posílit čínský vliv v zahraničí a kontrolovat Číňany, kteří studují či podnikají mimo svoji vlast. Zároveň má změnit náboženství vyznávaná v Číně na organizace, na které nemají vliv lidé ze zahraničí, třeba na katolíky papež či na tibetské buddhisty dalajlama, a které jsou „čínské“ a dbající pokynů komunistické strany.

Zároveň roste i tlak na národnostní menšiny, které se mají přizpůsobit a asimilovat se. Postupně mizí výuka ve dvou jazycích, národnostní a oficiální mandarínštině, a je nahrazována mandarínskou čínštinou. V čínském Sin-ťiangu je Jednotná fronta navíc přímo odpovědná za boj proti ujgurskému separatismu. Jde zřejmě o jeden z kanálů, kterými je přímo z centra řízena indoktrinace Ujgurů a jejich „převýchova“. Tu provádějí státní zaměstnanci ve střediscích, které často fungují de facto jako vězení. Jak to probíhá, popsali nedávno někteří „převychovávaní“ kanadskému listu The Globe and Mail: podobá se „převýchově“ za Maovy Kulturní revoluce v šedesátých letech minulého století a spočívá mimo jiné v neustálém opakování frází oslavujících čínského prezidenta Si Ťin-pchinga a komunistickou stranu. Ti mají fakticky nahradit Boha i rodinu. Jako nepřátelé jsou přitom označováni všichni cizinci, kapitalismus, Spojené státy a také věřící lidé. Výsledky se prý už dostavily. Ujgurové i v běžném hovoru mimo převýchovná centra používají místo dosud běžného slova inšálláh, tedy dá-li Bůh, sousloví dá-li (komunistická) strana, uvádí kanadský list.

Vyváženost médií po čínsku

Největší obavy na Západě vzbuzuje působení Jednotné fronty v zahraničí. Organizace se totiž věnuje nejen šíření dobrého jména Číny, jak tvrdí, ale také kontrole čínské diaspory, ovlivňování zahraničních médií, vytváření Pekingu nakloněných organizací a v neposlední řadě získávání politického vlivu a nakonec i špionáži. V Austrálii před pár dny kvůli tomu, že se Čína snaží ovlivňovat australskou politiku, přijal tamní parlament nové zákony trestající krádež obchodního tajemství pro cizí vládu či skryté ovlivňování politiky placené cizí vládou. V americkém Senátu zase projednávají zákonodárci návrh zákona o protiopatřeních proti vlivu Číny a čínské komunistické strany v USA. Nový zákon má mimo jiné přitáhnout pozornost ke snahám Pekingu ovlivňovat americká média, vysoké školy a další vzdělávací instituce a americká vláda má podle něj připravit veřejnou zprávu o čínském vlivu a postoji vlády k němu.

720p 360p
Policejní stát, který se vymknul kontrole: Lidé tu mizí po tisících, k zatčení stačí plnovous

Peking se při šíření svého vlivu často opírá o Číňany či občany cizích zemí s čínskými kořeny. Jak uvádí ve svých článcích novozélandská specialistka na čínskou politiku Anne-Marie Bradyová z University of Canterbury, lidé z Pracovního oddělení Jednotné fronty přitom často vystupují pod diplomatickým krytím a spolupracují s čínskými tajnými službami včetně vojenské rozvědky. Pořádají různá setkání krajanů, nabízejí stipendia i pomoc, pomáhají vytvářet různé zájmové organizace. Kromě ovlivňování lidí s čínskými kořeny či Číňanů v zahraničí je ale Peking také sleduje, aby mohl zakročit proti neposlušným či proti jejich rodinám. Například letos byl ve Švédsku zadržen člověk podezřelý z toho, že dodával čínským představitelům v Polsku a Finsku informace o Tibeťanech žijících v exilu v Evropě. K podávání informací o etnických Číňanech a bývalých či současných občanech Čínské lidové republiky slouží i místní pročínští aktivisté, Peking verbuje i novináře z evropských zemí včetně střední Evropy. Cheng Yonglin, bývalý čínský diplomat, který sloužil na čínském konzulátu v australském Sydney a nakonec požádal v Austrálii o politický azyl, popsal pro Radio Free Asia, jak čínská vláda využívá čínské studenty v zahraničí jako stranické informátory. Na jednu stranu na ně tlačí, například vyhrožuje jejich příbuzným, na druhou stranu jim nabízí různé výhody nebo peníze.

V poslední době se ale Peking zaměřil i na nečínské akademiky a média. Snaží se navázat spolupráci se zahraničními vysokými školami, sponzorovat například profesorská místa na západních univerzitách a dostat svůj „pohled na věc“ do západních médií. V českých i některých západních médiích se objevily komerční přílohy oslavující Čínu, které jsou občas těžko rozeznatelné od redakčního obsahu. Propekingské organizace také sponzorují zpravodajství o Číně. V USA například sponzoruje některá vysvětlovací videa na serveru Vox hongkongská nezisková organizace Chine-United States Exchange Foundation. Podle listu Washington Post je přitom šéf této nadace napojen na Jednotnou frontu – prostřednictvím Čínského lidového poradního shromáždění, kde je místopředsedou. Vznikají i pročínské think-tanky či různé zájmové organizace. Podle australského odborníka na Čínu Gerryho Groota think-tank z The Jamestown Foundation využívá Jednotná fronta toho, že média v demokratických zemích hledají „tak zvanou vyváženost“ a chtějí mít různé hlasy. Groot to uvádí na australském příkladu přístupu zpravodajství o čínských muslimech, kde média kvůli „vyváženosti“ vůči vyjádření odpůrců čínského komunistického režimu citují propekingská vyjádření různých organizací vytvořených či řízených Jednotnou frontou.

Komu Peking vybírá poslance

Vedení Jednotné fronty ale hlavně touží ovlivňovat politiku cizích zemí a to nejlépe prostřednictvím pročínských poslanců či dokonce ministrů. V příručce pro pracovníky Pracovního oddělení Jednotné fronty, kterou získal list Financial Times, se uvádí jako jeden z příkladů úspěchu této organizace to, že ve volbách v kanadském Torontu bylo v roce 2003 zvoleno šest z 25 kandidátů čínského původu a v roce 2006 dokonce 25 ze 44. Peking tyto zastupitele považuje za osoby, které budou prosazovat jeho vliv a pohled na svět. Ještě úspěšnější byl v tomto ohledu zřejmě donedávna Peking v Austrálii a na Novém Zélandu. Novozélandské tajné služby prošetřují styky poslance tamního parlamentu Jian Yanga s čínskými komunisty, vojáky a špiony a podle Petra Mattise z think-taku Jamestown Foundation je ve spojení s Jednotnou frontou největší sponzor vládní novozélandské Labour Party. Čína se snaží ovlivnit i australskou politiku, uvádí tajná zpráva vypracovaná před dvěma lety pro australského premiéra Malcolma Turnbulla.

Podle letos publikované knihy australského profesora Cliva Hamiltona přednášejícího etiku na Charles Sturt University mají obě největší australské politické strany sponzory, kteří jsou napojeni na Peking. Hamilton poukazuje na případ australského senátora Sama Dastyariho, který byl nucen odejít z politiky poté, co se zjistilo, že dostával peníze od sponzorů napojených na Peking. Dastyari zastával pročínská stanoviska a dokonce varoval jednoho z čínských sponzorů, že ho zřejmě odposlouchává australská tajná služba. Hamilton dokonce tvrdí, že Austrálie a Nový Zéland jsou testovacím polem pro čínské postupy, jak dosáhnout dominance nad Západem. Na první pohled je to poněkud fantastické tvrzení a také se v Austrálii objevili mnozí jeho kritici. Jenže další recenzenti naopak poukazují na to, že Hamilton jen použil většinou veřejně dostupné zdroje, jeho závěry jsou logické a Čína se skutečně snaží šířit svůj vliv dále, mimo jiné i do Evropy.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744