Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Jak si Peking podmaňuje Evropu včetně Česka a proč se pořád vliv Číny nebere tak vážně

ANALÝZA: Jak si Peking podmaňuje Evropu včetně Česka a proč se pořád vliv Číny nebere tak vážně

Evropané věnují rozšiřování čínského vlivu mnohem menší pozornost než je tomu v případě putinovského Ruska. Čínská hrozba je podceňována, přestože snahy Číny jsou ve skutečnosti mnohem sofistikovanější a svým způsobem účinnější než ty ruské, tvrdí letošní zpráva o čínském koordinovaném pronikání do Evropy.

Autoři této zprávy shrnují, v jakých oblastech a jak konkrétně se čínský vliv v Evropě projevuje, a uvádějí řadu doporučení, jak se Evropa může (respektive by měla) tomuto vlivu bránit.

Rychle rostoucí snahy Číny o získání politického vlivu v Evropě a její sebevědomá propagace vlastních autoritářských myšlenek představují podle nich závažnou výzvu pro liberální demokracii, jakož i evropské hodnoty a zájmy.

Zprávu zpracoval Berlínský Mercator Institute for China Studies (MERICS) a Global Public Policy Institute (GPPI).

Čínský vliv se podle autorů studie projevuje jednak otevřeně (především formou investic a půjček), jednak skrytě, na úrovni zpravodajské činnosti, již lze často těžko odhalit.

Skryté působení může zahrnovat navazování osobních vztahů a vytváření sítí kontaktů posilovaných např. formou pozvání do Číny se servisem „all included“. Pronikání se zaměřuje na tři velké oblasti: na politické a ekonomické elity, média a veřejné mínění a na občanskou společnost a akademické kruhy.

Čínské snahy pak podle zprávy sledují tři hlavní cíle: 1) vytvoření sítě globální podpory k prosazování vlastních specifických stanovisek a politické agendy; 2) oslabení spojenectví Západu, jak v rámci Evropy, tak i přes Atlantik; 3) pozitivnější vnímání Číny ve světě.

Zatímco se v evropských společnostech ozývají „pragmatické“ hlasy, které tvrdí, že nejde o nic jiného než obchod a hospodářskou spolupráci s Čínou, autoři zprávy upozorňují, že „veškeré evropské interakce s Čínou v jakékoli oblasti mají silný politický podtón“ – jak ostatně potvrzují množící se zprávy o ústupcích čínskému režimu ze strany politiků, ale třeba i nakladatelů a soukromých firem:

Třeba podepisování prohlášení o tom, že Tchaj-wan je nedílnou součástí Číny, překreslování map leteckých společností či autocenzura „citlivých“ článků o Tibetu či čínském hladomoru začátkem 60. let 20. století apod.

Obchodní partneři EUObchodní partneři EUautor: Info.cz

Společná zpráva MERICSu a GPPI také uvádí doporučení, co by Evropa měla do budoucna změnit, aby se byla schopna této politické erozi lépe bránit.

První doporučení zní, že by EU měla vůči ČLR vystupovat jednotněji. Silné členské státy, jako jsou např. Německo nebo Francie, by měly upustit od vlastních bilaterálních smluv s Čínou, pokud chtějí do budoucna zabránit iniciativám, jako je východevropské sdružení 16+1.

Další doporučení se týkají investic do oblasti čínských studií, nabídnutí alternativ k čínským investicím v podfinancovaných oblastech – nejen v rámci EU, ale i v jejím sousedství – a vybudování účinných nástrojů ke kontrole zahraničních investic v evropských zemích.

Za strategické oblasti by v případě zahraničních investic kromě např. energetiky a zbrojního průmyslu měla být považována také mediální sféra. Kontrole by rovněž mělo podléhat zahraniční financování politických stran.

Závěrečné doporučení je pak spíše varováním, že snahy o zastavení pronikání čínské politické agendy se nesmějí změnit v kampaň zaměřenou obecně proti Číňanům nebo čínské kultuře jako takové.

720p 360p
Supermoderní čínská stíhačka překvapila svět. Peking masivně zbrojí a Američané nestíhají

China Digital Times nedávno přinesly rozhovor se dvěma z autorů zmíněné zprávy. Tento rozhovor dále dokresluje některé aspekty problematiky čínského vlivu v Evropě.

Jedna z klíčových myšlenek celé zprávy i navazujícího rozhovoru je fakt, že ČLR ve střední a východní Evropě soupeří o financování lokálních projektů s Evropskou unií, přičemž sofistikovaně využívá místních protievropských nálad.

Prostřednictvím Čínou financovaných projektů však čínská vláda a komunistická strana získávají přímý vliv v dané oblasti. I když se jedná o investice soukromých firem, v mnoha případech lze jasně prokázat státní podporu.

CDT jmenovitě zmiňují dvě země, kde ČLR dosáhla obzvlášť významných úspěchů. Jednou z nich je Srbsko, kde čínské společnosti investovaly již přes 3 miliardy dolarů, druhou je pak Česká republika s nechvalně proslulou kauzou prezidentova zmizelého poradce Jie Ťien-minga, bývalého šéfa skupiny CEFC.

Zatímco ve střední a východní Evropě Čína využívá především politický a ekonomický vliv, v západní Evropě, kde je vzhledem k zavedenější liberální demokracii a bohatším finančním zdrojům těžší do této sféry proniknout, se Čína více zaměřuje na oblast médií.

Kromě pokusů o získání rozhodujícího podílu v mediálních společnostech čínská vláda využívá placenou inzerci, aby v nezávislých západních médiích (často těch, jež procházejí finanční krizí a hledají nové zdroje) publikovala vlastní propagandu formou „článků“, které běžný čtenář nerozezná od původní reportáže (tuto praxi ČLR uplatňuje už delší dobu například v USA, ale i u nás).

Typicky se jedná o články o „vzkvétajícím Tibetu“, ale mohou to být i články ekonomického charakteru, články o kultuře apod. Uplatňování soft power, „měkké síly“, se tak někde změnilo na „ostrou sílu“ (sharp power), což naznačuje, že „západní kultura“ je pro zbytek světa natolik přitažlivá, že si svou cestu nachází sama (soft power), zatímco čínská nebo ruská musí sáhnout k ostřejším prostředkům.

Podle Kristin Shi-Kupfer by však bylo smysluplnější výraz „sharp“ chápat ve smyslu „bystrý, chytrý či sofistikovaný“, protože čínský vliv je (narozdíl od ruského) subtilnější a je mnohem těžší jej odhalit, přičemž Čína chytře využívá otevřenosti demokratických společností, pluralismu a svobody tisku k šíření vlastních stanovisek.

Jiným účinným nástrojem čínské „sofistikované měkké síly“ jsou kromě často zmiňovaných Konfuciových institutů, které narozdíl od předchozích let už nerostou jako houby po dešti, zejména různé asociace, svazy, kluby přátelství apod.

Mnohé z nich jsou zakládány Číňany žijícími v zahraničí a často mají vazby na místní čínskou ambasádu nebo např. některé z čínských ministerstev.

Pro většinu Evropanů, včetně politiků, je ale Čína, narozdíl od Ruska, stále příliš vzdálená na to, aby růst jejího vlivu brali vážně.

Text vyšel původně na webu HlídacíPes.org. Publikujeme ho se souhlasem redakce.

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744