Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Tajná operace soukromých zpravodajců proti Sorosovi. Kdo a jak pomohl Orbánovi?

ANALÝZA: Tajná operace soukromých zpravodajců proti Sorosovi. Kdo a jak pomohl Orbánovi?

Zpravodajci ze soukromé izraelské společnosti Black Cube se snažili zdiskreditovat George Sorose, maďarského finančníka a filantropa židovského původu. Uvádí to server Politico s tím, že firma vyslala agenty pod falešnou identitou na setkání s jeho spolupracovníky, které tajně nahrávala, záznamy sestříhala, manipulovala a poskytla médiím. Firma Black Cube tak prý činila ve prospěch maďarského nacionalistického vůdce Viktora Orbána, který výstupy izraelské společnosti použil v předvolební kampani. Maďarská vláda odmítla kauzu komentovat.

Střední Evropa byla letos svědkem rozsáhlé zpravodajské operace, kterou tentokrát provedla soukromá firma. Podle serveru Politico totiž najatí izraelští agenti z privátní firmy sháněli zvukový materiál vhodný pro diskreditaci Sorosových aktivit. Orbán a jeho strana Fidesz totiž v letošní předvolební kampani využil George Sorose jako symbol všeho, co budapešťský nacionalistický předák odmítá: kromě jiného občanskou společnost, humánní přístup vůči uprchlíkům nebo třeba jen náznaky multikulturalismu.

Pikantní je, že izraelská média – za všechny třeba internetový The Times of Israel – zkraje letošního roku referovala o „antisemitských podtónech“, které během Orbánovy kampaně zazněly. Právě v souvislosti se Sorosem.

Maďarský specialista v Tel Avivu. A známé firmy

Jak celá privátní zpravodajská akce probíhala? Lidé z firmy Black Cube se pod falešnou identitou a jako zaměstnanci firem založených pro tento účel vydali do Amsterdamu, Budapešti, Londýna, New Yorku a Vídně. Používali arabsky nebo evropsky znějící jména. Setkali se s několika bývalými i současnými zaměstnanci Sorosových nadací. Rozhovory, které si tajně nahrávali, otáčeli k tématům, které bylo možné použít v Orbánově kampani. Zvukové stopy pak experti sestříhali a poskytli vybraným médiím.

Pro (zpravodajskou) úplnost: podle ředitele pražské Nadace Open Society Fund Roberta Basche nikdo jeho zaměstnance v této souvislosti nekontaktoval a o kauze má informace jen z médií. Tato organizace vznikla jako součást mezinárodní sítě nadací založených George Sorosem, již několik let k ní ale bezprostředně nepatří.

Na práci špiónů z Black Cube přitom neukazují jen zdroje serveru Politico. Operace se zúčastnila žena vystupující jako Anna Bauerová, která se na jednom ze dvou setkání se Sorosovými lidmi prezentovala jako spolupracovnice společnosti Tauro Capital. Pod tímto jménem a se stejnou firemní vizitkou už agentka firmy Black Cube – i když při jiné akci – v terénu pracovala. Také londýnská adresa 46 Warwick Street je reportérům povědomá z jiných operací izraelských soukromníků. Už jen drobností se zdá být fakt, že nejméně ve dvou případech lidé žádající o schůzku s pracovníky Sorosových NGO hovořili se silným izraelským akcentem.

Agenti z Black Cube neponechali nic náhodě a pro zdárný chod operace údajně přibrali do týmu maďarského analytika, který byl stále k dispozici přímo v telavivské centrále firmy. V okamžiku, kdy akce skončila, neodjel jen maďarský kolega, ale ohluchly i telefony dosud značně aktivních osob a zanikly webové stránky fiktivních společností.

Symbióza? Maďarští pravičáci i The Jerusalem Post

Výsledkem složité i nákladné operace privátních agentů jsou mediální výstupy nejen na sociálních sítích, ale i v poměrně respektovaných médiích. Jejich články se pak Orbán a jeho lidé mocně oháněli v kampani před volbami, které pro ně zřejmě i díky pomoci z Tel Avivu dopadly příznivě – v parlamentu získali ústavní většinu.

Pro staronovou maďarskou vládu hon na Sorosovy organizace s volbami neskončil. Minulý měsíc schválil budapešťský parlament balíček protiimigračních zákonů, které zavádějí tresty za podporu nelegální migrace a brání příslušníkům „cizích populací“ usadit se v zemi. Těmto právním normám dala sama vláda přiléhavý název. „Balíček zákonů ´Stop Soros´ považuje organizování nelegální migrace za trestný čin. Chceme zabránit tomu, že se z Maďarska stane země imigrantů,“ hájil novou legislativu maďarský ministr vnitra Sándor Pintér.

Co se nejviditelnějších mediálních výstupů týče, tři týdny před maďarskými volbami (v polovině března) se texty inspirované prací Black Cube objevily v maďarském nacionálně konzervativním deníku Magyar Idok. Ten je napojen na vládnoucí stranu Fidesz. Vzhledem k jeho charakteru je tento list přirozeným nosičem podobně fabrikovaných zpráv. List se proti zprávě serveru Politico přesto ohradil s tím, že nebude komentovat „bezobsažné spekulace“.

Tajně pořízené nahrávky si ale našly cestu i do pravicového izraelského deníku The Jerusalem Post. Agenti firmy Black Cube do listu dostali článek dosud dostupný na webu, který je opatřen titulkem „Exkluzivně: Jak Sorosem financované nevládní organizace lobují členské země EU proti sobě navzájem“. Text vyšel 15. března a zpětně viděno spoléhá pouze na informace, které list obdržel do privátních zpravodajců z Tel Avivu.

V tuto chvíli není jasné, zda The Jerusalem Post o operaci věděl a s Black Cube spolupracoval, nebo jen skočil po informaci prodávané jako exkluzivní. Tento deník George Sorose v minulosti občas kritizoval: v předloňském názorovém textu zástupkyně šéfredaktora Caroline Glickové je Soros vinen „megalomanstvím“, přičemž „šíří chaos“ a „podkopává suverenitu západních demokracií“.

720p 360p
Jeruzalém: Proč Svaté město už tisíce let krvácí?

Jako obvykle: Manipulace, přehánění... a také informace

Patrně nejtypičtější manipulací ze společného soustruhu zpravodajců Black Cube a Orbánových píáristů je ta o Sorosově snaze změnit maďarské mocenské poměry. Lidé z Fidesz na sociálních sítích zveřejnili text o údajné Sorosově armádě dvou tisíc „svého druhu žoldáků“, kteří mají jediný cíl – sesadit Orbána. Ve skutečnosti se bývalý finanční šéf miliardářova charitativního fondu před izraelským soukromým agentem zmínil, že všechny Sorosovy organizace po celém světě mají odhadem právě dvě tisícovky zaměstnanců.

Příběh o Sorosových žoldácích se každopádně hodil do kampaně. Lidé nabraní do neexistující armády prý rovněž touží zničit plot, který maďarský kabinet vybudoval v roce 2015 na hranici se Srbskem, aby zamezil cestě uprchlíků do země a posléze na západ Evropy. Během předvolební propagandistické řeže se tak objevily billboardy znázorňující Sorose obklopeného opozičními osobnostmi před rozstřiženým pletivem, na kterém je umístěn nápis „Tito lidé společně roztrhají hraniční bariéru“.

List The Jerusalem Post pak v březnovém textu opisuje záznam ze schůzky mezi privátním agentem a Balázsem Dénesem, šéfem jedné z NGO se sídlem v Berlíně. Soukromý špión se vydával za podporovatele lidskoprávních skupin. Dénes během schůzky vlastně jen konstatoval, že nesouhlasí s tehdy ještě nepřijatým maďarským zákonem namířeným proti nevládkám, protože odporují evropským právním standardům. Izraelský deník tuto událost interpretoval jako Sorosovu snahu rozeštvat jednotlivé státy Evropské unie.

Black Cube: Já nic, já zpravodajec dodržující zákony

Ke zpravodajské operaci se teď nikdo nehlásí a informace o ní proto lze smést ze stolu. Což se také děje.

Maďarská vláda na zprávu zcela odmítla reagovat. PR aparát Black Cube odpověděl podle očekávání: „Firemní politika nám zakazuje informovat třetí stranu o našich závazcích vůči klientům. A zásadně nepotvrzujeme ani nevyvracíme spekulace kolující ohledně naší činnosti. Rádi bychom podotkli, že Black Cube pracuje vždy v souladu se zákonem a postup konzultuje s nejprestižnějšími světovými právnickými kapacitami.“

Mimochodem, podobné formulace používají privátní bezpečnostní služby dodávající opravdové žoldnéře, které jsou pro to tolik milovány nejen obchodními společnostmi, ale i vládami. Také izraelské (státní) tajné služby zásadně nekomentují jim přisuzované operace, ty tak ale činí z pochopitelných důvodů. Izraelská média k tomu dodávají, že se zaměstnanci Black Cube rekrutují hlavně z bývalých vojenských zpravodajců, čemuž odpovídá i výběr poradců. Je mezi nimi několik bývalých vysokých armádních důstojníků.

Aktivity Black Cube jsou nejen (z podstaty věci) nejasné, vzbuzují ale i kontroverze. Časopis The New Yorker loni napsal, že se agenti Black Cube – rovněž pod falešnou identitou – pokusili sehnat kompromitující materiály na herečku Rose McGowanovou. A snad i její kolegyně. Najmout si je měl producent Harvey Weinstein, který tak chtěl zamezit zveřejnění svých sexuálních skandálů, respektive je bagatelizovat. Tento vlivný muž Hollywoodu zneužíval svého postavení k sexuálním útokům na filmové hvězdy a jeho eskapády fakticky odstartovaly hnutí Me Too.

Soukromí špióni z Tel Avivu se podle všeho zapojili i do korupčních kauz v Rumunsku. A měli se dokonce snažit obstarat kompromitující informace na vysoké činitele administrativy bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy. Prý ve snaze podkopat tzv. jadernou dohodu s Íránem. Jen pro kontext: tuto smlouvu tvrdě kritizoval Obamův nástupce v úřadu Donald Trump, který ji také vypověděl. A týž postoj vždy zastávala izraelská pravicová vláda.

720p 360p
„Smrt Americe!“ Na Blízkém východě to vře, spustí pád íránské dohody jaderné zbrojení?

Pravda, tato obvinění vůči Black Cube se zdají být jako vystřižená z učebnice konspiračních teorií. Brittany Kaiserová, druhdy vysoce postavená manažerka společnosti Cambridge Analytica přesto považovala za nutné britskému parlamentu sdělit, že její společnost nespolupracuje s firmou Black Cube. Je na místě poznamenat, že Cambridge Analytica je kontroverzní britská poradenská společnost, která kombinuje tzv. data mining s analýzou získaných informací a strategickou komunikací ve volebním procesu.

Jinými slovy (a přeloženo do češtiny): tato firma byla kupříkladu obviněna, že ukořistila osobní data desítek milionů lidí používajících sociální síť Facebook. Jejich názory pak detailně analyzovala a coby voliče je cíleně ovlivňovala. Experti se domnívají, že tato firma pomohla Donaldu Trumpovi k moci a stoupencům Brexitu k vítězství. Cambridge Analytica působí rovněž v Česku. Kromě jiného spolupracuje s ruskou společností Lukoil.

Soros = nepřítel izraelské pravice

Finančník Soros není populární ani u izraelské pravice. Došlápl si na něj i premiér Benjamin Netanjahu, který ho obvinil z financování izraelských protestů proti deportaci afrických žadatelů o azyl. Svým ministrům Netanjahu s až neurvalou otevřeností i jistou sebelítostí sdělil, že „Obama deportoval dva miliony nezvaných příchozích a nikdo neřekl ani popel“. Měl tím patrně na mysli fakt, že americké úřady i za úřadování předchozího prezidenta vracely zpět nelegální imigranty.

Filantrop židovského původu je v Izraeli obviňován z peněžní podpory domácích, většinou levicově orientovaných nevládních organizací, které kritizují vládu židovského státu z lidskoprávních hledisek. Kupříkladu ve finanční zprávě skupiny vojenských veteránů Breaking the Silence (Prolomit ticho) za rok 2017 se jako donor opravdu vyskytuje Sorosem založená Open Society Foundation, rozhodně ale nejde o jediného – ani hlavního – sponzora. Před nadací se v žebříčku dárců umístilo třeba i švýcarské ministerstvo zahraničí.

O důvodech Sorosovy démonizace se pro svůj domovský server Ynetnews, respektive papírový deník Jediot achronot rozepsal veterán izraelské žurnalistiky Nahum Barnea. „Je nenáviděn pro společenské ideály, které podporuje. Pro názory, které zastává. Je nenáviděn i pro své bohatství a kvůli tomu, že je žid. Pro to samé je nenáviděn také v Izraeli,“ konstatuje novinář. Barnea cituje i filantropova syna Alexandera Sorose. „Používají nás jako univerzální výmluvu. Můžeme za každou krizi. Každou chybu. I každý korupční skandál."

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718