Čína buduje „Orwella na steroidech“ a mění pojetí lidských práv. Může to dopadnout i na nás | info.cz

Články odjinud

Čína buduje „Orwella na steroidech“ a mění pojetí lidských práv. Může to dopadnout i na nás

Musíme bojovat proti tomu, že se Peking snaží předefinovat pojetí lidských práv, protože by to nakonec mohlo zasáhnout i nás v Česku, říká sinolog Ondřej Klimeš z Orientálního ústavu Akademie věd. Pod záminkou jedinečnosti každé země by pak nemusela některá z nich platit. Právě na to se snaží Klimeš poukázat ve své petici, která zároveň upozorňuje na situaci Ujgurů, kteří jsou po statisících zavíraní do pracovních táborů a stali se pokusnými králíky při budování kybernetické diktatury.

Jste jedním z autorů petice „Výzva k uzavření převýchovných táborů pro Ujgury a další menšiny a k dodržování lidských práv v ČLR“. Co vás k tomu vedlo a co je cílem této výzvy?

Naší iniciativou chceme upozornit na to, že Čína porušuje lidská práva a snaží se přitom předefinovat pojetí lidských práv jako takové. Kdyby se jí to povedlo, pokud by se narušil koncept univerzality lidských práv, mělo by to celosvětově zničující důsledky. Zadruhé jsme chtěli upozornit na alarmující eskalaci represe Ujgurů v  autonomní oblasti Sin-ťiang na severozápadě Číny.

Snažili jsme se pro tuto petici získat podporu odborníků, představitelů think-tanků, nevládních organizací i politiků, a zároveň jsme cílili i na všechny ostatní angažované lidi mimo branži. Podobných výzev poukazující na krizi v Sin-ťiangu, které vzešly většinou z akademického prostředí, vzniklo po světě několik. Naše petice však vznikla u příležitosti dne lidských práv 10. prosince, a proto zohledňuje i porušování lidských práv obecně.

Zatřetí jsme chtěli reagovat na český kontext, protože mnohé aktivity Komunistické strany Číny v Česku i jinde ve světě považujeme za bezpečnostní hrozbu. Výzvu podepsali i někteří politici. Do konce ledna budeme ještě shánět další podporu.

V dalším kroku bychom rádi tuto výzvu představili odpovědným státním orgánům, například ministerstvu zahraničí, obrany, premiérovi, zahraničním výborům parlamentu. Rádi bychom, aby se obsah výzvy dostal například do nějakého oficiálního prohlášení českých státních orgánů. Aby se tato hrozba, tedy tlak Číny na revizi pojetí lidských práv i jiné aktivity čínského režimu, promítla do české politiky doma i v zahraničí.

Ondřej Klimeš
sinolog, specialista na moderní dějiny Číny a Sin-ťiang. Pracuje v Orientálním ústavu Akademie věd ČR. Vystudoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, absolvoval dlouhodobé studijní pobyty v USA, v Čína a na Tchaj-wanu. Mimo jiné tlumočil z ujgurštiny pro Červný kříž na americké vojenské základně Guantanámo, kde jsou zadržováni lidé podezřelí z terorismu. Spoluautor petice „Výzva k uzavření převýchovných táborů pro Ujgury a další menšiny a k dodržování lidských práv v ČLR“.

Jakým směrem chce Čína předefinovat pojetí lidských práv a proč je to podle vás nebezpečné i pro demokratické země?

V Číně lidská práva znamenají něco úplně jiného, než je univerzální pojení lidských práv, které Čína sama podepsala ve Všeobecné deklaraci lidských práv v roce 1948. Čínská lidová republika vznikla hned další rok a čínští komunisté argumentují, že vláda každého státu si může stanovit vlastní definici lidských, politických a občanských práv. Pojetí lidských práv by pak nebylo všeobecné. Problém je v tom, že by to automaticky znamenalo, že teoreticky v budoucnu i některá z českých vlád by třeba mohla říci, že v České republice si můžeme po svém definovat lidská práva. Ve svých důsledcích znamená konec univerzality lidských práv vlastně převrácení celého právního řádu demokratických zemí.

Konkrétně Čína operuje s pojmem jedinečnosti a z toho vyvozuje, že lidská práva nejsou univerzální. Přímo v Číně pro komunistickou stranu Číny je základní lidské právo právo na život a blahobyt. Argumentuje, že v Číně lidská práva dodržována jsou, protože komunistická strana Číny zajišťuje živobytí a ekonomický rozvoj 1,4 miliardy lidí.

Co se myslí tou jedinečností?

Jsou myšleny údajné historické a kulturní odlišnosti Číny od zbytku světa. Podle této definice je Čína jedinečnou civilizací, má jedinečnou kulturní tradici a historický vývoj. Podle této konstrukce tato historická „jedinečnost“ přirozeně vykrystalizovala v podobně jedinečný politicko-společenský model, tedy současný čínský režim. Tento argument je obsažen i v oficiálním názvu současného společenského řádu v Číně, který zní „socialismus s čínskými rysy“. V tomto překladu nevyznívá zcela původní význam, já například spíš v tomto ohledu upřednostňuji překlad vzniklý už v osmdesátých letech – socialismus s čínskou specifikou. Vyjadřuje to lépe onu vykonstruovanou jedinečnost.

Vychází to z čínské historie, nebo jde o novodobý vynález tamní komunistické strany?

Jde o vynález totalitní propagandy obecně. Představa o jedinečnosti čínské kultury a civilizace a vůbec čínskosti byla obsažena už v politickém myšlení císařských dynastií, dávno před vznikem republiky v Číně v roce 1912. Už před vznikem císařství za dynastie Čchin před naším letopočtem chápali čínští političtí teoretici, filosofové a úředníci Čínu jako jediný existující kulturní a civilizační prostor. Čínská diplomacie byla založena na tom, že okolní barbarské státy dobrovolně přijmou tuto kulturu a podřídí se nadřazenosti čínské civilizace. Přesvědčení o vlastní unikátnosti však není nic specificky čínského, existovalo i v dějinách jiných států a kultur. Na konci 19. století přišlo do Číny myšlení o vrozených všeobecných právech v souvislosti s tím, jak se Čína začala seznamovat s politickým myšlením Západu. Někteří čínští reformátoři se pak snažili přejmout model demokracie ze Západu se všemi jeho atributy. Avšak způsob, jakým čínskou historii a kulturu překrucuje a využívá k legitimizaci své moci dnešní čínská komunistická strana, vychází ze sovětských vzorů a čínskými komunisty byl dále zdokonalen.

INFOGRAFIKA: Nová Hedvábná stezkaINFOGRAFIKA: Nová Hedvábná stezkaautor: INFO.CZ

Tady by někteří lidé asi argumentovali tím, proč vnucovat Číně nás model myšlení a zda nejde o tak zvaný kulturní imperialismus.

Jak jsem se už zmínil, pak by vláda každého státu mohla říkat, že může změnit pojetí lidských práv, protože má jedinečnou kulturu a tradici. To by podkopalo univerzalistické základy liberální demokracie.

Ve své výzvě zmiňujete i pronásledování Ujgurů, Kazachů a další muslimských menšin. Co nemuslimové a etničtí Číňané, tedy Chanové? Ti nejsou komunistickým režimem pronásledováni?

Pronásledovány jsou za prezidenta a šéfa strany Si Ťin-pchinga mnohé další skupiny obyvatel, například křesťané nebo právníci zasazující se o občanská práva. Začali jsme s Ujgury a muslimy, protože u nich je situace opravdu akutní. Od roku 2017 pro ně čínská vláda začala zřizovat tak zvané převýchovné tábory. Umírněné odhady expertů mluví až o milionu internovaných lidí. Bez debat, jsou to statisíce. Je to nevídaná situace, snad kromě Stalinova Sovětského svazu nikdy nebyl milion lidí jedné národnosti a jednoho vyznání zavřen do převýchovných táborů.

Tato kampaň cílí především na muslimy v Sin-ťiangu, tedy hlavně na Ujgury a Kazachy. Jsou zavíráni bez jakéhokoliv oficiálního právního zdůvodnění, a v legislativní úpravě byly převýchovné tábory zohledněny až zpětně, a to velmi chabě. To je opravdu bezprecedentní. Posilují také způsoby kontroly a potlačování svobod mimo vlastní převýchovné tábory. Celkově jde o úsilí potlačit náboženskou a etnickou identitu určité skupiny obyvatel radikální plošnou represí a převýchovou. Je zcela na místě používat termín kulturní genocida.

Proč čínský režim zasáhl právě proti nim?

Současný šéf Komunistické strany Číny Si Ťin-pching se snaží zkonsolidovat kontrolu strany nad společností a součástí této politiky je i potlačování odlišností obyvatel, například etnických, náboženských, názorových atd. Ujguři se totiž do ČLR nikdy neintegrovali, Sin-ťiang neboli Východní Turkestán je něco jako Tibet či Vnitřní Mongolsko. Existovaly tam samostatné státní útvary, které často soupeřily s Čínou, tyto oblasti byly jen velmi sporadicky pod volnou a částečnou kontrolou čínských dynastií. Dalo by se říci, že Ujguři jsou nově příchozí do čínské říše a Číny. Od vzniku Čínské lidové republiky komunistická strana Ujgury, Tibeťany a Mongoly soustavně utlačuje, situace je problematická i pro menšiny na jihu a jihozápadě Číny. Si Ťin-pching ale poprvé otevřeně přiznal, že problém v Sin-ťiangu je způsoben etnickými faktory. Předchozí vlády se snažily zásahy omlouvat nedostatečným ekonomickým rozvojem či separatismem. Si ale otevřeně prohlásil, že chce asimilovat Ujgury do většinové společnosti.

Mimochodem, zdůvodnění že Ujguři jsou teroristé, se objevuje i dnes. Není na tom něco pravdy?

Je to pravda, mezi Ujgury je část militantně naladěných jedinců. Považují tamní situaci za asymetrický konflikt. V průběhu některých let opravdu zemřelo při násilných aktech v Sin-ťiangu ročně několik set lidí. Ale naše pojetí terorismu a pojetí terorismu podle čínské komunistické strany se dost liší. Čína považuje všechny, kdo nesouhlasí s její politikou, za teroristy. Zločin je už to, že si v Číně Ujgur oblékne tradiční čepičku “ je to považováno za projev náboženského extremismu.

Myslím si, že rozhodující kritérium, které musíme mít na zřeteli, je to, jestli je útok veden proti veřejnosti nebo proti státnímu aparátu. Útok na civilisty je terorismus. Útok na ozbrojené policisty podle mnoha bezpečnostních expertů není terorismus. Policista má uniformu, je ozbrojen a je aktérem represivní státní mašinerie, která Ujgury systematicky utlačuje, často násilně a nelegálně. Policie v Sin-ťiangu zatýká a zabíjí lidi i na nenásilných demonstracích. Jsou to zdokumentované případy.

Co chce čínský režim se zadrženými Ujgury dělat? Objevily se například zprávy o stavbě krematorií, což by napovídalo tomu, že je chce vyhladit. Pak zprávy o tom, že Ujgurům se odebírají plošně vzorky DNA a mohou být určeni stát se nedobrovolnými dárci orgánů na transplantace. Nebo že Čína chce využít zadržené jako levnou pracovní sílu a řešit tím problém s rostoucí cenou svého zboží.

Zprávy o krematoriích existují, zdá se ale, že krematoria mají sloužit k tomu, aby kremace mohla vytlačit islámskou praxi pohřbívání zemřelých do země. Ohledně odebírání DNA existují obavy, že tyto údaje budou sloužit k nucenému odebírání orgánů vězňům. Je také možné, že tato data mají sloužit „jen“ k vyrábění důkazů, aby se v případě potřeby mohla najít na místě činu DNA konkrétního člověka. Pokud jde o využití vězňů na práci, to už se děje. Americká firma Badger Sportswear vyrábějící sportovní zboží začátkem ledna rozvázala spolupráci s čínským partnerem, protože se zboží částečně vyrábělo právě v těchto táborech. Ale jde většinou o nepříliš složitou výrobu v rozsahu, který nemůže řešit velké ekonomické problémy. Spíše jsou tábory, když použijeme formulací oficiálních čínských dokumentů, součástí „léčby“ pro „nemocný národ Ujgurů“ nakažený „virem národnostní identity a islámu“. Místem nucené indoktrinace a snahy změnit člověka.

Může něco takového fungovat?

Do jisté míry ano, nejde jen o tyto tábory. Čína za Si Ťin-pchinga je dosud nevídaně výkonná totalitní mašinérie, která má k dispozici obrovské zdroje a výkonné technologie. Na rozdíl třeba od Severní Koreje, která nemá takové prostředky a techniku. V Číně vzniká „kybernetická diktatura“ či „kybernetický leninismus“, něco, co tady ještě nebylo. Je to, jak se často píše, „Orwell na steroidech“, sledování je dováděno k dokonalosti. Na ulici rozeznávají systémy identifikace tváří jednotlivce, v mobilu musí mít lidé sledovací software, který si tam musí instalovat, zavádí se různá identifikace, u některých vstupů do domů či soukromých domů jsou zámky na otisk prstu, které může policie sledovat.

Komunistická strana Číny tlačí na vybudování systému společenského kreditu v celé zemi a Sin-ťiang se stal laboratoří kybernetické diktatury. Některé věci už byly zavedeny dříve v Tibetu, ale v Sin-ťiangu se spousta nových věcí zkouší a pak se používá ve zbytku Číny. Pro demokratické země tím vznikají závažné otázky. Jak a zda vůbec spolupracovat s čínskými firmami na technologickém rozvoji. Skoro všichni čínští technologičtí giganti mají spojitost se Sin-ťiangem. Huawei, Hikvision, ale i konglomerát CITIC, které mají partnerství s vládou autonomní oblasti, s městy nebo přímo s veřejnou či státní bezpečností. Jak můžeme spolupracovat s čínským režimem nebo jeho technologickými giganty, aniž bychom tím podporovali brutální represi?

Jak funguje ten tak zvaný společenský kredit a jsou lidé v Číně ochotni se s takovým systémem smířit?

Jde o to, že lidé jsou stále sledováni a ti, kteří se chovají podle měřítek vládnoucího režimu dobře, budou odměněni, a ti ostatní potrestáni. Výchozí bod je ten, že strana chce kontrolovat stále více sfér života, ale uvědomuje si, že to musí udělat po kyberneticku. Jedním z postupů je třeba soutěž o body, nebude už potřeba vyplňovat dotazníky s otázkami, co jste kdy kde dělal. Režim může vědět, o čem se bavíte na internetu, co píšete, co čtete, ale také, jestli jste přešli na červenou. Například v Číně funguje WeChat, který není jen komunikačním nástrojem, ale mnoho lidí přes něj také platí. Je to sociální médium, ale kupujete přes něj potraviny i letenky, a strana tím může sledovat chování lidí. Součástí systému jsou samozřejmě i lidé, kteří sledují ostatní, udavači. Za Si Ťin-pchinga dobrovolná spolupráce s bezpečnostními orgány vzkvétá. Narůstá i bezpečnostní aparát sám o sobě.

V mnoha městech Číny už společenský kredit do určité míry funguje a lidé jsou ochotni se s tím smířit. Spoustě lidí vyhovuje, že mají jednu aplikaci na všechno, vůbec nemají hotovost, a že model vede k zefektivnění veřejných služeb. Tvrdí, že už nás stejně sledují, tak proč proti tomu něco dělat, a také mají důvěru ve stát, že společenským kreditem se jejich životní úroveň zlepší. Systém totiž nabízí i odměny a motivaci. Když je celý mechanismus nastaven jako soutěž, sbírání bodů, spousta lidí to bude schvalovat. Získat můžou například slevové kupony, možnost dostat se na prestižní školu, slevu na školném, rychlejší internet.

Jaký systém se tedy nyní za Si Ťin-pchinga vyvíjí v Číně?

Si Ťin-pchingovo vedení reaguje na to, že během uplynulých desetiletí měla strana stále větší problém udržet moc. Si se snaží obnovit kontrolu strany i nad oblastmi, které se dříve tolik nehlídaly. Například nad vzděláváním, kulturou, uměním, ideologií a médii, nad sektory, které se týkají myšlení lidí. Si Ťin-pching vstoupil do politiky velkým stylem a má od značné části strany mandát být silným vůdcem. V mnoha věcech chce předčít zakladatele komunistické Číny Mao Ce-tunga. Mimo jiné v tom, že se chce zasadit o připojení Tchaj-wanu k Číně a dovršit tak sjednocení údajně „historické“ Číny. Chce rovněž, aby komunistická strana zůstala vůdčí a jedinou silou politického života, a aby Čína byla supervelmocí a předstihla Spojené státy. Za Maa k tomu země neměla sílu. Oproti například osmdesátým letům dnes Čína obnovuje nacionalismus a ideologii nadřazenosti čínského společenského modelu nad liberální demokracií.

Ujgurové autor: Reuters

S posilováním vlády a kontroly ze strany komunistické strany ale souvisí také její ideologie. U nás si pamatujeme, že komunistická ideologie byla snůškou prázdných frází, které jen otravovaly život a vlastně posilovaly skrytý odpor k režimu. Číňanům posilování ideologie nevadí?

V Číně funguje dnešní ideologie lépe než ortodoxní komunistická ideologie marxistických klasiků. Je to proto, že je postavena na konkrétnějších a aktuálnějších pojmech. Nejde už o abstraktní pojmy typu „třídní boj“ nebo „dialektický materialismus“, ale o odlehčené pojmy typu „bezpečnost,“ „ekonomický rozvoj,“ „pokrok“ nebo „vlastenectví.“ S nimi se spousta lidí ztotožní. Velká část politicky „neangažovaných“ lidí, kteří se o politiku tzv. „nezajímají,“ naopak doslova naplňuje to, co řekl Si Ťin-pching: že každý Číňan by se měl stát šiřitelem „hodnot socialismu s čínskou specifikou“.

Má v tom případě vaše petice vůbec nějaký smysl? Jsme malá země, Čína má ohromnou ekonomickou sílu i velkou politickou váhu. Máme se vůbec porušováním lidských práv zabývat?

Má to smysl, protože agenda lidských práv se začíná dostávat do rukou režimů, jako je Čína, Saúdská Arábie, Severní Korea nebo Rusko. A to je pro demokratické země nežádoucí. My navíc nejsme malá země. S deseti miliony obyvatel jsme v Evropě středně velká země a můžeme se tedy na mezinárodních fórech aktivně postavit k obraně demokracie a lidských práv. Na půdě OSN a Evropské unie bychom se měli zasazovat svou diplomacií o to, aby jednotlivé organizace bránily lidská práva a ozývaly se proti diktatuře v Číně, protože tím bráníme i své vlastní hodnoty.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud