Čína není Sovětský svaz. Válka s ní je možná, Američané nechtějí přijít o místo na výsluní | info.cz

Články odjinud

Čína není Sovětský svaz. Válka s ní je možná, Američané nechtějí přijít o místo na výsluní

ANALÝZA | Vše začalo nenápadnou schůzkou, která se loni v říjnu uskutečnila v Bílém domě. Týdeník The Economist ve svém posledním čísle popisuje, jak se zde sešli zástupci několika velkých technologických společností. Čekali na ně dva senátoři – Mark Warner  a Marco Rubio – a taky Dan Coates, který má v Trumpově administrativě na starosti zpravodajské služby.

Zástupci firem museli podepsat prohlášení, které jim umožnilo krátkodobě nahlédnout do přísně tajných dokumentů. Poté Warner, Rubio a Coates začali přítomným ukazovat a popisovat jednotlivé příklady, kdy jejich firmy byly okradeny o některá výrobní tajemství Číňany. „Čína je největší hrozba, které naše země v historii čelila,“ řekl podle The Economist Rubio a následně začal vyjmenovávat oblasti, kam by vůbec Číňané podle americké administrativy neměli mít přístup. Seznam není s ohledem na dění v několika předchozích dnech vůbec překvapivý – umělá inteligence, kvantové počítače a zejména technologie založené na sběru osobních dat.

Čerstvé rozhodnutí Googlu přerušit spolupráci s čínským technologickým obrem Huawei tak nyní působí naprosto logicky. Můžeme jen cynicky poznamenat, že existovaly obavy, že čínské technologické firmy poslouchají stát. Teď vidíme, že zdaleka nejde jen o Čínu.

Mnohem zajímavější ovšem je obsazení schůzky v Bílém domě. Rubio je republikán, Warner demokrat a Coates spolupracovník Trumpa. Téma Číny jako hrozby je zjevně jedním z mála, které politiky Spojených států spojuje a o to mu musíme věnovat větší pozornost. USA nepochybně přijdou do Evropy a budou se důsledně ptát, na čí stojíme straně. Leccos jsme mimochodem mohli vypozorovat už při návštěvě Andreje Babiše. Odpověď bychom měli mít dobře připravenou, v sázce je hodně.

Historické paralely

Mohli bychom dokonce říct, že od pádu Sovětského svazu na začátku 90. let ještě nebylo v sázce tolik. Čína není ekonomicky bezvýznamný Sovětský svaz, ale známe z historie i příklady, kdy začaly válčit dvě ekonomicky zcela propojené velmoci. Stačí si vzpomenout na Británii a Německo v roce 1914. The Economist také upozorňuje na posedlost čínských expertů takzvanou Thukydidovou pastí. Podle této teorie jsou aktuální hegemon a velmoc na vzestupu předurčeni k válečnému konfliktu, tak jako tomu bylo mezi Aténami a Spartou.

Spojené státy jsou dnes nezpochybnitelný hegemon a Čína velmoc na vzestupu, která šlape USA nepříjemně na paty.

V 80. letech minulého století vzájemný obchod mezi oběma zeměmi činil zhruba dvě miliardy dolarů ročně, v současnosti je to stejná částka, jen s tím rozdílem, že se mezi USA a Čínou protočí každý den. Export do Číny představuje 13 procent veškerého amerického vývozu, americká automobilka General Motors prodá v Číně víc aut než v USA. Tohle všechno Američany zjevně notně znervózňuje, přestože za mořem díky tomu dokázali vydělat pořádné peníze. Situace částečně připomíná 70. a 80. léta, kdy podobné obavy vyvolával japonský ekonomický boom. Američtí politici volali po zavádění ochranářských opatření. Mezi oběma zeměmi byl ovšem jeden velmi významný rozdíl. Japonsko nepředstavovalo pro USA vojenskou hrozbu, Čína ji začíná představovat.

Infografika: obchodní válka USA-Čína

Zranitelné zbraně

To je mimo jiné i jeden z důvodů, proč jsou Američané zjevně nervózní. Americká armáda stále znatelněji stojí na velmi sofistikovaných zbraních, vybavených pokročilými technologiemi. Zatímco v minulosti vojenský materiál patřil výhradně státu, dnes jsou Američané odkázáni na dodávky materiálu složeného z komponentů z celého světa. Vyřazení výzbroje hackerským útokem se zcela nepochybně stalo reálnou obavou. Právě obchodní válka a s ní spojená postupná technologická a ekonomická izolace Číny můžou takové hrozbě v hlavách amerických politiků zabránit.

„Mezi ekonomikou Číny a USA může vyrůst železná opona,“ říká bývalý americký ministr financí Henry Paulson, který je považovaný za jednoho z největších expertů na Čínu. Paulson v minulosti již několikrát upozorňoval, že Čína sice bohatne, ale zůstává uzavřena vnějším vlivům, díky nimž by byla pro zbytek planety čitelnější. Světu se podle Paulsona otevírala do roku 2001, kdy se stala členem Světové obchodní organizace (WTO) a od té doby tento trend znatelně zpomalil.

Holubice místo jestřába

Paulson nepochybně patří mezi americké politiky, kteří Čínu vnímají jako hrozbu. Patří mezi ně i bývalý šéf CIA a současný ministr zahraničí Mike Pompeo. Ten před časem prohlásil, že Čína je „jedna z nejhorších zemí v oblasti lidských práv, kterou jsme mohli od 30. let minulého století vidět“. Zjevná narážka na nacistické Německo se týkala informací o koncentračních táborech, kam čínský režim posílá ujgurskou muslimskou menšinu. Bez zajímavosti ovšem není, že americký prezident Donald Trump Čínu kvůli porušování lidských práv příliš nekritizuje. Na první pohled postupuje sice tvrdě, ale může to být on, kdo nakonec uvolní napětí mezi oběma velmocemi.

„Když jde o Čínu tak Trump není takový jestřáb,“ cituje The Economist analytika Michaela Pillsburyho z Hudson Institute. I Trumpovi spolupracovníci se shodují, že prezidenta otázky lidských práv příliš nezajímají a řeší pouze obchod. Dobře je to vidět na příkladu Tchaj-wanu. Pokud mezi oběma zeměmi přeroste napětí v ozbrojený konflikt, stane se tak dost možná právě kvůli ostrovu, na němž žije 24 milionů lidí. Když byl Trump v roce 2016 zvolen prezidentem, neváhal před kamerami telefonovat tchajwanské prezidentce. Od té doby ovšem jeho podpora poměrně uvadla, přičemž zablokoval snahy o osobní setkání s prezidentkou navzdory údajnému nátlaku svých spolupracovníků.

Trump tak nepochybně činí z obav, že by podobné demonstrace podpory Tchaj-wanu poškodily zahraniční obchod. To může být také důvod, proč Číňané zatím nezavedli žádná drastická protiopatření. Americký prezident dost možná chápe celé napětí jako byznysový handl, což je nepochybně i pro Číňany schůdnější varianta než ozbrojený konflikt. Otázkou je, jak dlouho bude schopný odolávat tlaku svých spolupracovníků a dalším americkým politikům. Pokud by podlehl, řítíme se minimálně do studené války, která bude úplně jiná, než ta se Sovětským svazem.

SSSR byl schopen vytvářet rozsáhlé aliance po celém světě, Čína takový potenciál zatím nemá. Má ovšem něco, co sovětští komunisté neměli. Obrovskou ekonomickou sílu, na níž je do značné míry napojen celý svět skrze tamní výrobu a distribuční síť. Tyto konexe nepochybně lze přerušit, ale bude to bolet. Velmi.

STRUNC! Rozhovor s Vítem Vojtou autor: INFO.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud