Další problém změny klimatu. Stromy rostou rychleji a dříve umírají | info.cz

Články odjinud

Další problém změny klimatu. Stromy rostou rychleji a dříve umírají

Nová studie amerických vědců dospěla k závěru, že je zapotřebí zásadně přepočítat dosavadní modely „záchrany klimatu“ za pomoci vysázení nových lesů. Průměrná doba dožití stromů se totiž celosvětově snižuje, ukazují výsledky nové studie. Ta přitom jen potvrzuje to, co již dlouho pozorují čeští vědci a lesníci.

Jak známo, stromy při svém růstu absorbují kysličník uhličitý. Jakmile ale odumřou nebo jsou pokácené, CO2 „uskladněný“ v dřevní hmotě se při procesu tlení či hoření zase uvolní do ovzduší.

Vysoká technická škola (ETH) ve švýcarském Curychu si proto letos v létě získala celosvětovou pozornost návrhem na dočasné uskladnění lidské „nadprodukce“ kysličníku uhličitého právě v nově vysázených lesích. Pokud by se, podle článku švýcarských vědců otištěném v časopise Science, podařilo lidem zalesnit na zeměkouli území o velikosti Spojených států, nové lesy při svém růstu postupně absorbovaly až dvě třetiny emisí CO2, vytvořených lidskou činností. Uhlík by se sice po postupném odumírání stromů zase uvolňoval, lidstvo by ale získalo čas desítek až stovek let na postupný přechod k „uhlíkově neutrální ekonomice“.

Další studie, zveřejněná minulý týden v časopise americké Akademie věd (PNAS), však se široce citovaným návrhem  švýcarských vědců v mnohém polemizuje. Tým Univerzity v Utahu totiž dospěl k závěru, že stromy na zeměkouli žijí kvůli klimatickým změnám stále kratší dobu a proto se zkracuje i čas, po který jsou schopné absorbovat CO2. Pokud bude trend pokračovat, odhady, kdy se z lesů stane namísto „požírače“ uhlíku jeho producent, se mohou zásadně měnit. „Naše analýzy naznačují, že budeme zřejmě potřebovat výrazně vylepšenou prezentaci úmrtnosti stromů a jejich vlivu na klima,“ píše profesor Kailian Yu a jeho spolupracovníci v článku pro PNAS.

Vědci z Univerzity v Utahu analyzovali data z dlouhodobého vývoje lesních ekosystémů mezi lety 1955 až 2018 na celkem 700 po celé zeměkouli, zkoumali jak tropické pralesy a divokou tajgu, tak i lidmi udržované lesy ve střední Evropě nebo Severní Americe. Výsledek byl jednoznačný, doba dožití stromů se snižuje. „A to zároveň znamená, že lesy už nemohou zadržovat CO2 tak dlouho jako dříve,“ tvrdí tým profesora Kailiana.

Prodloužení vegetační doby

Americká studie však není pro evropské lesníky a ekology žádným překvapením. I v Česku lesníci a vědci už dlouho pozorují, že stromy, s nadsázkou řečeno, rostou rychleji o to dříve však zase umírají. Podle výsledků některých studií se od roku 1987 kvůli oteplování a klimatickým změnám celosvětově prodloužila roční růstová perioda stromů v lesích v průměru o jedenáct dní. Znamená to, že stromy jsou aktivní, tedy rostou, v jednom roce takřka o dva týdny déle, což se pochopitelně projevuje i na rychlejším přírůstku dřeva.

„Délka vegetačního období se v průměru prodlužuje všude, tedy i na horách,“ řekl už dříve zpravodaji INFO.CZ Jan Liška z Výzkumného ústavu lesnictví a myslivosti. Rychlejší růst stromů se však podle něj projevuje stejně jako u člověka, který vyroste příliš rychle, a začnou ho trápit nejrůznější zdravotní potíže. „Stromy jsou pak nejen méně odolné vůči větru, ale také vůči škůdcům,“ uvedl Liška. Strom vypadá mohutně, ve skutečnosti je však v porovnání s předchozími generacemi „mladíkem, odsouzeným k předčasné smrti“.

Důvodů rychlejšího růstu stromů a tím i kratší doby jejich dožití může být údajně hned několik. Vedle globálního oteplování a prodlužování vegetačního období stromy rostou rychleji i vlivem „přehnojování“ lesů dusíkem z ovzduší a srážek. A to paradoxně také kvůli tomu, že lidé v rámci deklarovaného snižování emisí vymýšlejí stále dokonalejší spalování jak v pohonu automobilů, tak třeba v energetice. „Čím  efektivněji ale spalujete, tím více se do ovzduší uvolňuje dusíkatých sloučenin, využitelných v lese jako hnojivo,“ řekl INFO.CZ profesor Jakub Hruška z České geologické služby.

Změny v rychlosti růstu i stáří stromů jsou přitom i v českých lesích na první pohled viditelné, a to nikoliv jen jako důsledek oslabení porostů a kůrovcové kalamity.  I v národních parcích a v pralesech, ponechaných přírodním procesům, jakými jsou v Česku například Boubínský nebo Žofínský prales, lze dnes jen těžko najít stromové velikány, srovnatelné třeba s pověstnými „králi smrků a královnami jedlí“.

Smrk pro Hitlera

Když v prosinci 1970 padl v Boubínském pralese český král smrků, starý 440 let, lesníci změřili jeho výšku na 57,6 metru. Přesto byl nižší než většina jeho předchůdců. Například Zázračný smrk na Boubíně, pokácený v roce 1865, měřil při stejném stáří dokonce 60 metrů. Česko bylo obrovskými jedlemi a smrky pověstné v celé Evropě. Jeden z boubínských velikánů nechal například v roce 1939 osobně pokácet Adolf Hitler pro potřeby májových oslav v Berlíně, německé lesy totiž podobně vznešené „krále smrků“ nenabízely. Nyní se však ukazuje, že éra smrkových velikánů nejen na Šumavě, ale v celém Česku, skončila.

„Smrk podobné velikosti tady dnes neroste a ani to nevypadá, že by vyrostl,“ řekl INFO.CZ ředitel Národního parku Šumava Pavel Hubený. Klimatické změny, spojené s excesy počasí, podle něj vystavují těžké zkoušce právě ty největší, v lese vyčnívající stromy, které podléhají větru a škůdcům. A nemají tedy šanci dorůst do velikosti předchozích „lesních panovníků“. Zajímavé je, že podle odborníků nemají své srovnatelné zástupce  ani další druhy velkých jehličnatých stromů, rostoucích v přírodních rezervacích Severní Ameriky.

Šanci dožít se vysokého stáří ve zdraví mají dnes v českých pralesích zejména takové stromy, které, jak říká Pavel Hubený, nerostou „do nebe“, ale žijí naopak pod neustálým „útlakem a příkořím“. Velmi dlouhou dobu jsou zastíněné okolním porostem, takže nemají dostatek světla, někdy na ně dokonce padne sousední strom, který je na čas zakryje nebo poškodí. „Oni se ale nevzdávají a stále přirůstají, i když velmi, opravdu velmi pomalu,“ uvedl Hubený. V roce 2016 objevili vědci jeden takový smrk v první zóně národního parku nad Plešným jezerem. Ačkoliv jeho kmen měl v průměru „jen“ 60 centimetrů a výška dosahovala dvaceti metrů, analýza určila jeho stáří na 632 let. Přitom se mu o velikosti mnohem mladších „králů smrků“ mohlo jen zdát.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud