Články odjinud

Itálie řeší unikátní kauzu „tyrolských teroristů“. Dostali doživotí, spokojeně ale žijí v Rakousku

Itálie řeší unikátní kauzu „tyrolských teroristů“. Dostali doživotí, spokojeně ale žijí v Rakousku

Je možné, aby v jedné zemi EU žili  v dnešní době bez jakýchkoliv problémů lidé, kteří byli ve druhé zemi unie odsouzeni za vraždy a terorismus? Unikátní případ skupiny „jihotyrolských teroristů“, odsouzených v Itálii na doživotí, takovou možnost potvrzuje.

Italská opoziční strana Fratelli d'Italia (Bratři Itálie) vyzvala oficiálně italskou vládu, aby přinutila Rakousko a Německo k vydání Siegfrieda Stegera a Heinricha Oberleitera, dvou členů skupiny, která se v šedesátých letech minulého století podílela na řadě atentátů a ozbrojených útoků v jižním Tyrolsku. Při útocích zemřelo několik italských policistů, jednoho z nich měl mít na svědomí přímo Oberleiter. Všichni čtyři členové skupiny „Pusterer Bua“ byli v Itálii odsouzeni k doživotním trestům vězení, podařilo se jim ale uprchnout přes hranice do Rakouska. A Italové je odtud už nikdy nedokázali dostat zpět. 

„Italské úřady zapomínají už celá desetiletí na uprchlíky, kteří našli útočiště v Rakousku a Německu, kde se jim vedle beztrestnosti často dostává i úcty,“ napsali poslanci Fratelli d'Italia v tiskovém prohlášení. Italská vláda by měla podle nich co nejdříve zajistit, aby se teroristé vrátili k vykonání spravedlivého trestu do země, kde „zanechali tolik smutku a bolesti“. Jinak by to mohlo vést k domněnce, že zákony, trestající atentátníky a teroristy, platí jenom pro někoho. „Rakousko mělo vždy nejasný postoj k terorismu,“ napsala FdI.

Infografika: antisystémové strany a jejich úspěchy ve volbách

Tři ze čtyř členů skupiny „Pusterer Bua“ stále žijí, z toho dva v rakouských Tyrolích, jen na dohled od italských hranic. Heinrich Oberleiter, odsouzený v Itálii dokonce dvakrát k doživotnímu trestu za vraždu karabiniéra a útok na vlak, bydlí v Bavorsku. Tři jeho děti požádaly už loni italského prezidenta o udělení milosti, ovšem zatím neúspěšně. Siegfried Steger žije v tyrolském městě Telfs a o svém osudu napsal už dvě knihy. První se jmenuje „55 let v exilu“, druhá „Die Puschtra Buibm“, odkazující na jméno odbojové skupiny v tyrolském dialektu.

Jak v italské, tak rakouské části Tyrolska má přitom skupina pověst „hrdinů“, bez jejichž nasazení stejně jako nasazení dalších „odbojářů“ by Tyrolsko nikdy nedosáhlo takové míry autonomie, jaké se ve vztahu k Itálii těší dnes. O mužích, kteří byli italskou justicí odsouzeni k maximálně možným trestům, dokonce vzniklo několik výstav. Italové ale mají na činnost „tyrolských teroristů“ úplně jiný názor. Jejich uctívání a beztrestnost představují z italského pohledu výsměch obětem terorismu.

Údaje o obětech „osvobozeneckého boje“ v Tyrolsku v šedesátých letech minulého století se liší, některé zdroje ale hovoří o tom, že mezi lety 1961 až 1968 zahynulo během nepokojů 15 italských vojáků a policistů. Na druhé straně ale italští vojáci a vyšetřovatelé údajně zabili nebo umučili podobný počet odbojářů.

Ani italská média však nevěří tomu, že by se straně FdI podařilo přesvědčit italskou vládu, aby oficiálně znovu požádala Rakousko a Německo k vydání odsouzených. Tyrolsko je z mezinárodního pohledu příliš citlivá záležitost a nikdo nechce riskovat spor, který by mohl narušit dnešní relativní klid v oblasti, kde naprostá většina obyvatel mluví německy. Tyroláci se nikdy úplně nesmířili s tím, že po rozpadu rakousko-uherské monarchie v roce 1918 připadla jižní část Tyrolska nikoliv Rakousku nebo Německu, ale Itálii. 

Po druhé světové válce přislíbila Itálie jižnímu Tyrolsku na Pařížské konferenci větší díl autonomie, ovšem opak se stal údajně pravdou. Vláda v Římě začala region násilně „poitalšťovat“ a přivážela do něj tisíce italských úředníků a zaměstnanců. Odpor proti „poitalšťování“ Tyrol vedl mezi Tyroláky až k zakládání ozbrojených skupin a bombovým útokům na kasárny nebo dopravní uzly.

Vrchol odporu přišel při takzvané „noci ohňů“ z 11. na 12. června 1961, kdy tyrolští odbojáři odpálili 37 sloupů vysokého napětí s cílem zablokovat přísun elektřiny pro hornoitalský průmysl. Jedna nálož, která vybuchla se zpožděním, však  zabila italského cestáře.

Baskicko a jeho svoboda (ETA)

Po těchto útocích vyslala italská vláda do jižního Tyrolska 24 000 vojáků a 10 000 policistů, kteří se pustili do hromadného zatýkání a potírání nepokojů. Několik členů odbojových skupin zahynulo na následky mučení při výslechu, policisty, kteří za to byli souzeni, však soud osvobodil. To vedlo k další eskalaci napětí. Ještě v září 1966 vybuchla v tyrolském Steinalmu nálož v malých kasárnách italské finanční policie. Při výbuchu na místě zahynuli tři policisté. Konflikt z pohledu odbojářů každopádně splnil cíl, tedy zaměřil na problémy regionu mezinárodní pozornost.

Italská vláda postupně zavedla v jižním Tyrolsku rozsáhlou míru autonomie, separatistické tendence však zcela utlumit nedokázala. Některá tyrolská politická uskupení i nadále usilují o odtržení Tyrolska od Itálie, která podle nich dnes bohatý region finančně vysává a berou mu peníze na rozvoj. Jihotyrolská lidová strana (SVP) například už dlouho požaduje, aby italská vláda poskytla Tyrolsku místo částečné úplnou autonomii.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud