Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Křižák je když… Co se dnes Arabové učí o křížových výpravách a proč je stovky let ignorovali

Křižák je když… Co se dnes Arabové učí o křížových výpravách a proč je stovky let ignorovali

Křižáci a křižácké války. Látka z dějepisu a materiál pro historiky, ale i věčný zdroj námětů pro romány a filmy a pro mnohé z nás také synonymum boje křesťanství s islámem. Nálepka využívaná z obou stran, po níž hojně sahali třeba představitelé teroristické organizace al-Ká’ida, stejně jako stoupenci Islámského státu, kteří volali po nutnosti džihádu proti „židům“ a „křižákům“. Hrdinného bojovníka proti křižákům si pro změnu oblíbili arabští vůdcové a někdejší egyptský prezident Gamál Abd an-Násir se tak rád nechával přirovnávat k Saláh ad-Dínovi. Jako tento hrdinný bojovník ve jménu islámu se viděl třeba i Saddám Husajn. Jak ale na celou epochu křižáckých válek nahlížejí obyvatelé zemí, kterých se v dějinách reálně dotkly, a jejich bezprostřední sousedé? Stejně jako naše vnímání dějin, není ani to arabské formováno nikde jinde, než ve škole. A to, jakým způsobem zpracovávají téma křižáckých válek arabské učebnice dějepisu, se, možná překvapivě, zem od země může velmi výrazně lišit.

Okázalý nezájem

V arabské literatuře nemáme k dispozici žádné kontinuální historické zprávy o křižáckých výpravách. Ve 12. a 13. století se nějaké informace objevují, nicméně zůstávají na periferii zájmu, aby pak na dlouhou dobu v podstatě zcela zmizely. Do literatury a politických proklamací se vracejí křižáci až v polovině 20. století.

Z historických pramenů lze, jak píše odborník na Blízký východ Bernard Lewis ve své knize Islam in History, vyčíst, že muslimové na rozdíl od křesťanů nevnímali křižácké války jako cosi význačného. Křižáci pro ně byli jen další z řady nevěřících nepřátel, s nimiž museli čas od času bojovat. S výjimkou jednoho či dvou arabských historiků se ani žádný tamější dějepisec nepokoušel zjistit, odkud vetřelci pocházejí nebo jaké mocné hnutí je vyslalo. Středověcí arabští historici obvykle křižáky nazývali souhrnně „Franky“ nebo „Římany“, což je termín, kterým se už v Koránu označují byzantští Řekové. To, že křižáci dobyli islámská území včetně Jeruzaléma, je v arabských historických pramenech popisováno spíše jako přírodní katastrofa. Křižáci nebyli vnímáni jako zdroj nějakého národního traumatu ani jako zásadní hrozba, proti níž by se museli všichni muslimové spojit, aby se jí ubránili.

Pak ale přišlo devatenácté století, věk naprosto zásadního kontaktu se západním světem. V arabském světě je to období tzv. nahdy neboli obrody. Historie, stejně jako literatura a věda, se začaly věnovat do té doby výhradně západním tématům a používaly při tom západní metody ovlivněné západními normami, úhly pohledu a konceptualizací. V arabské historiografii se tak znovu objevilo takřka výhradně západní téma křižáckých výprav a s nimi i nové označení pro bojovníky, kteří se jich zúčastnili – salíbijjún, doslova „ti, co mají něco společného s křížem“.

720p 360p
Co je Islám? Animace vysvětluje spor mezi sunnity a šíity

Všichni aspoň jednou

V současnosti je téma křížových výprav samozřejmou součástí školních osnov a úplně všichni arabští žáci se s ním ve státním školství setkají alespoň jednou. Obsah podávaných informací, stejně jako věk příjemců, se ovšem poměrně zásadně odlišují. Islamolog Matthias Determann se ve své studii věnované ztvárnění křesťanů v arabských učebnicích zaměřil na knihy ze zemí, které byly křižáckými výpravami přímo dotčeny (Libanon, Sýrii, Jordánsko, Palestinu, Egypt a Tunisko) a kvůli zásadnímu významu pro současný arabský svět připojil ještě texty ze Saúdské Arábie a Libye. Všechny učebnice byly tím nejnovějším materiálem, jaký mají arabští žáci k dispozici a pocházely z druhé poloviny devadesátých let a z prvního desetiletí nového století.

Možná trochu překvapivě má k našemu výkladu příčin, průběhu a důsledku křižáckých válek nejblíž (vedle Libanonu a Tuniska) ten palestinský. Všechny tři země mají společné silné kulturní vazby na Západ a jejich učebnice čerpají jak z arabských, tak ze západních pramenů. Autoři studijních textů se snaží vyhýbat zaujatému striktnímu dělení na arabský/islámský a proti němu stojící západní/křesťanský, přinášejí komplexní obraz vývoje dějin nejen v regionu, ale také v Evropě, hovoří o tom, co tažením předcházelo i tomu, co se dělo během nich.

V Jordánsku a Sýrii je pohled na křižácké války zúženější. Učebnice vycházejí pouze z arabských pramenů a staví proti sobě jasně definované Araby/muslimy proti Evropanům/křižákům. Příčiny válek nejsou hledány v Evropě, autoři je vidí v rozpolcenosti a slabosti uvnitř arabského či islámského světa a v lačnosti Evropanů a křižáků po kořisti. Křižáckým státům není věnovaný žádný výrazný prostor, zájem se soustředí na arabský odpor a odboj. Není bez zajímavosti, že se učebnice v Jordánsku a Sýrii odlišují v použité terminologii. V nábožensky homogenním Jordánsku hovoří knihy o „muslimech“, zatímco v mnohem pestřejší Sýrii o „Arabech“.

Třetím, nejradikálnějším způsobem referují o křižáckých taženích Egypťané, Libyjci a Saúdové. Ti je prezentují jako konflikt mezi morálně podřadným Západem a kulturně a morálně nadřazeným islámským světem, jenž trvá dodnes. Ve středověku představovaly tento konflikt křižácké války s Velkou Sýrií, Egyptem a Andalusií, v moderní době je to pak „imperialistická kolonizace“ arabských zemí, založení státu Izrael (o němž libyjské učebnice hovoří jako o „sionistické kolonialistické entitě“) a vojenské a ekonomické kroky západních zemí vůči těm arabským. Předkládaná látka se věnuje výhradně událostem v arabských zemích, Evropě se zcela vyhýbá a jako příčina křižáckých válek je vnímaná slabost islámského světa a lačnost „imperialistů“. Křižáci jsou vykreslení veskrze negativně a zvěrstva, jichž se dopustili, jsou extrémně zdůrazňována. Naopak džihád, který proti nim byl veden, stejně jako skutky vojevůdce Saláh ad-Dína, jsou výhradně pozitivní. Žáci se navíc dozvědí také to, že byť byli křižáci poraženi, odnesli si z islámského světa rozsáhlé vědomosti, jež umožnily, aby v Evropě proběhla renesance, a daly jí tak prostředky, aby mohla v moderní době vést s islámským světem válku.

720p 360p
Proč se bát al-Káidy? Hrozí další 11. září?

Kdo vypráví dějiny

Přesto žádná z učebnic neprezentuje křižácké války jako boj křesťanství s islámem. Vždy jsou na obou stranách sporu vyznavači víry, nikoli víra samotná. Společná všem je také oslava postavy Saláh ad-Dína, který platí za vzor politického a vojenského vůdcovství. Všechny učebnice se také tak či onak zabývají zásadními změnami, které na Evropu křižácká tažení měla, ovšem pouze ty libanonské hovoří o pozitivním vlivu na obchod díky přátelským vztahům, které křesťané s muslimy navázali. A jdou ještě dál, když (opět jako jediné), říkají: „Libanon zažil v té době kulturní pokrok, těšil se ekonomickému blahobytu a obchod jen vzkvétal.“

Když George Bush mladší nazval po jedenáctém září válku proti terorismu „křižáckým tažením“, vnímal tento termín s největší pravděpodobností jako pozitivní. Arabové, kteří jeho projev poslouchali, to ale vnímali docela jinak. Mohlo se jim vybavit to, co se učili o křižácích ve škole – že jejich příchod byl motivován především touhou po kořisti a pokladech Východu. Mohli si vzpomenout na v učebnicích popisovaný masakr nevinných muslimů při obsazování Jeruzaléma. Obyvatelé Saúdské Arábie, Egypta a Libye se nejspíš děsili další kapitoly v dlouhých dějinách západní agrese vůči muslimům. Termín „křižácké tažení“ může implikovat záslužný boj, a přesně tak jej nejspíš vnímala většina Američanů a Evropanů, ale pro Araby to mohlo být jen synonymum pro nesmyslné vraždění. Tak jako vždy totiž záleží na tom, kdo a jak dějiny vypráví.

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1