Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Lyžování skončilo, zapomeňte. Rakušané se obávají o budoucnost sportu, který jim vydělává miliardy eur

Lyžování skončilo, zapomeňte. Rakušané se obávají o budoucnost sportu, který jim vydělává  miliardy eur

V rakouském Kitzbühlu bude v letošní sezóně stát jednodenní lyžařská permanentka 57 euro (1470 korun), přes hranici 55 euro se dostaly i některé další lyžařské areály v Rakousku. I rakouští odborníci už se tak začínají ptát, zda je budoucnost lyžování jako masové zábavy dlouhodobě udržitelná.

Jestli je totiž v dnešní evropské ekonomice na něco naprosto stoprocentní spolehnutí, pak na každoroční zvyšování cen skipasů. Jen v Rakousku, které je světovou „Mekkou“ lyžařů, se za posledních deset let zvedly ceny lyžařských permanentek o 30 %, tedy o zhruba dvojnásobek inflace. Fakt, že před letošní zimní sezónou zdražilo lyžování na rakouských sjezdovkách v průměru o 3,5 %, už nikoho nepřekvapí.

Například v již zmíněném Kitzbühlu zaplatí lyžař za jeden den lyžování s ubytováním v průměru 124 eur (3100 korun). K tomu je třeba připočíst náklady na cestu, jídlo a další služby. A to není Kitzbühl nejdražším rakouským střediskem. Tím je podle propočtu, zpracovaném rakouským srovnávacím portálem „hometogo.at“ středisko Ischgl. Tam se cena ubytování se skipasem vyšplhá na 132,25 euro (3412 korun) za den. Čtyřčlenná rodina tak může běžně v přepočtu na koruny utratit za týden v lyžařském areálu třeba 70 000 korun.

„Kdo si to ještě může dovolit?“ položil si tento týden řečnickou otázku rakouský deník Der Standard. Rakouské lyžařské areály zatím zachraňují cizinci od Čechů přes Rusy, Araby až ke stále početnější skupině asijských turistů. Domácích návštěvníků ale na sjezdovkách ubývá a to zejména těch, kteří byli zvyklí lyžovat dvakrát týdně. Zatímco třeba Češi si „ušetří“ na týden lyžování v Alpách za rok, řada Rakušanů byla zvyklá lyžovat na alpských kopcích mnohem častěji. To už si ale řada z nich údajně nemůže dovolit.

Nejvíc se ale provozovatelé areálů bojí budoucího nedostatku domácích lyžařů. A to kvůli tomu, že podobně jako v Česku i v Rakousku přibývá škol, které kvůli rostoucím nákladům ruší tradiční školní lyžařské kurzy. A kdo se nenaučí lyžovat jako dítě, nenaučí se většinou vůbec. Vysoké ceny ale podle Der Standard začínají odrazovat i řadu cizinců. A pokud bude trend zdražování skipasů pokračovat, stane se brzy, pokud už se tak nestalo, z lyžování sport výhradně pro bohaté.

Jenže provozovatelé lyžařských lanovek tvrdí, že se jedná o začarovaný kruh, ze kterého nelze vystoupit. Aby bylo v době celkového oteplování klimatu i ubývání sněhových srážek možné celou zimní sezónu lyžovat, je nutné na sjezdovky stříkat tisíce tun umělého sněhu. Ten ale musí někdo také zaplatit. „Umělé zasněžování v Rakousku stojí ročně mezi 120 až 150 miliony euro (3,8 miliardy korun),“ uvedl Erik Wolf, předseda sekce lanovek Rakouské hospodářské komory (WKÖ). Náklady přitom podle něj neustále rostou a promítají do rostoucích cen skipasů. I v alpské zemi, jako je Rakousko, je v posledních letech závislých na umělém zasněžování 70 % všech lyžařských areálů.

Nejdražší areály:
1. Zermatt (Švýcarsko) – 149,65 EURO 2. Courchevel (Francie) – 143 3. Bagueira (Španělsko) – 141,50 4. Garmisch-Partenkirchen (Německo) – 132,75 5. Ischgl (Rakousko) – 130,25 6. Kitzbühel (Rakousko) – 124
Snaha zachránit lyžování v Alpách doslova za každou cenu vede k vývoji a využívání stále modernějších a dokonalejších  technologií. Klasická sněžná děla totiž mohou fungovat jen v mrazu, nikoliv za plusových teplot. Už před dvěma roky se tak například u rakouského ledovce Pitztal začalo zkoušet izraelské zařízení, schopné vyrobit sníh i v teple. „Jakákoliv teplota, jakákoliv doba, nezávisle na počasí. Náš Snowmaker2Go vyrábí sníh při jakýchkoliv teplotách, včetně teplot nad nulou,“ tvrdí na svých stránkách izraelská firma IDE Technologie. Zařízení bylo původně vyvinuto pro potřeby chlazení hlubinných prostor v afrických diamantových dolech. Nyní by mělo sloužit i k výrobě sněhu pro lyžaře v Alpách. Ovšem s jednou vadou na kráse. Pořizovací cena se pohybuje v přepočtu kolem 50 milionů korun.

Růst cen skipasů  ovlivňuje i řada dalších technologií, využívaných dnes k výrobě „bílého zlata“. V Kitzbühlu se letos začíná lyžovat nezvykle brzo, už 22. října, a to také kvůli tomu, že provozovatelé areálu dokázali popřít české pořekadlo: „kdeže ty loňské sněhy jsou“. Na některé sjezdovky totiž jako „základ“ rozvezli loňský sníh, uskladněný přes léto v hromadách, posypaných dřevěnými štěpkami a pilinami a přikrytých speciální bílou plachtou. Při tomto způsobu uskladnění, využívaného už od devadesátých let ve Skandinávii, „přežije“ letní měsíce údajně až 80 % starého sněhu. Ani využití této technologie však není zadarmo.

Nejlevnější areály:
1. Pamporovo (Bulharsko) – 47,25 EURO 2. Schirk (Polsko) – 47,50 3. Berchtesgardener Land (Německo) – 49 4. Bansko (Bulharsko) – 50,08 5. Harrachov (Česko) – 51 6. Borowez (Bulharsko) – 55,25

I v tak lyžování zaslíbené zemi jako je Rakousko proto někteří odborníci a ochránci přírody začínají nahlas pochybovat o smyslu „gigantománie“, přetvářející Alpy v jednu obrovskou výrobnu umělého sněhu. Krajinný ráz velehor narušují stále početnější „chladící věže“, umělá jezera, čerpací stanice, sloužící k přečerpávání vody pro potřeby umělého zasněžování. A i když provozovatelé lanovek podobná tvrzení odmítají, podle některých ekologů umělý sníh poškozuje vegetaci a narušuje přirozený vodní režim. Jeho výroba navíc spotřebuje obrovské množství energie. A také prostředků ze státní kasy, z níž je údržba areálů dotována.

„Vynakládáme obrovské prostředky k tomu, abychom udrželi takový model zimních sportů, který nemá žádnou budoucnost,“ řekl Johannes Kostenzer, „ombudsman“ pro životní prostředí rakouské spolkové země Tyrolsko. I někteří další rakouští ekologové i odborníci na cestovní ruch už dlouho volají po tom, aby  Rakousku místo udržování sjezdovek „za každou cenu“ raději investovalo do jiných forem cestovního ruchu. A připravilo se na dobu, kdy už lyžování jako masový sport prostě udržet nepůjde.

Jenže to se podle provozovatelů lyžařských areálů lehko řekne a hůře udělá. Nikdo si totiž podle nich dnes nedovede představit, jaká jiná „atrakce“ by mohla z hlediska příjmů lyžování v Alpách plnohodnotně nahradit. „Bavíme se tady o 100 000 pracovních míst a zhruba osmi miliardách euro, které lyžaři v Rakousku ročně utratí,“ vypočítal nenahraditelný přínos lyžařské turisticky pro Rakousko Erik Wolf. Jestliže podle něj někdo kritizuje umělé zasněžování a další opatření na záchranu lyžařského průmyslu, měl by zároveň přijít s nějako smysluplnou alternativou k lyžování. „Já si totiž vůbec nedovedu představit, co by si lidé v horských údolích bez naší branže počali,“ uvedl Wolf.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1