Putin chce Rusko v TOP 20 pro byznys. Proč to vázne a co nám žebříčky neříkají? | info.cz

Články odjinud

Putin chce Rusko v TOP 20 pro byznys. Proč to vázne a co nám žebříčky neříkají?

ANALÝZA | Prezident Vladimir Putin vyhlásil za cíl, aby se Rusko dostalo v žebříčku Doing business do dvacítky nejlepších. Pro roky 2012–2018 se mu to nepodařilo, byť země udělala obrovský skok ze 120. místa. Pro Rusko to přináší veskrze pozitivní změny, na pozadí je ale vidět také ruská obsese mezinárodním srovnáním, ačkoli ta je poměrně selektivní, když například index korupce nechává zpravidla všechny, kromě pár novinářů, klidnými.

Úkol dostat Rusko do TOP 20 padá i na ministerstvo ekonomického rozvoje pod vedením tradičně snaživého Maxima Oreškina. Resort připravil plán, jak zlepšit postavení země, a jsou to opatření, proti kterým lze asi jen těžko něco namítat: zjednodušení stavebních povolení, posílení práv minoritních akcionářů či zjednodušení připojení do elektrické sítě. Rusko lze v tomto směru chválit za pokrok i za to, že v daných oblastech zintenzivnilo svoji snahu. Ostatně, i k tomu konkrétní žebříčky slouží.

Problémem ale je, že podobně jako každé mezinárodní srovnání, i žebříček Doing business má své nedostatky, které jsou nakonec terčem výhrad i u nás. Kriticky uvažujícího čtenáře už může leccos napadnout u faktu, že Ruská federace stojí v tabulce zaznamenávající jednoduchost byznysu výše než Česká republika, ale také třeba Japonsko, Švýcarsko či Nizozemsko. A hned do první desítky se dostala třeba Severní Makedonie.

Žebříček totiž ani zdaleka nezaznamenává všechno, s čím se podnikatel v praxi potýká, ale pracuje s daty sebranými většinou u mezinárodních konzultantských společností s dvanácti kategoriemi regulatorního prostředí pro byznys středně velkých firem. Sleduje tato kritéria a podmínky:

•  pro start podnikání – registrace, najímání zaměstnanců

•  fyzické umístění – stavební povolení, elektřina, registrace majetku

•  financování – možnost úvěru, ochrana minoritních akcionářů

•  samotné fungování – placení daní, přeshraniční obchod, v budoucnu ještě státní zakázky

•  právní záležitosti – vymahatelnost kontraktů a insolvenci

Nijak se do ratingu nepromítá například míra korupce a stav právního prostředí se projeví jen okrajově. 

Další slabinou je fakt, že žebříček popisuje situaci v hlavním obchodním městě, v případě velkých zemí ve dvou takových centrech. V případě Česka je to Praha, v případě Ruska Moskva a Petrohrad. Nemusí jít ani o hlavní města – v USA je to New York a Los Angeles, ale například u Austrálie či Kanady jde zase o jediné město atd. Problém je tak ihned zřejmý – situace v konkrétním místě nemusí odpovídat situaci v celé zemi. Pro Světovou banku je to nutné zjednodušení, sběr dat v celém státě by jinak trval neúměrně dlouho. Navíc, část regulatorních opatření je přijímána na celostátní úrovni, proto leccos říkají i o zbytku země.

Ruské ministerstvo ekonomického rozvoje se tak zaměřilo právě na specifické oblasti, ve kterých má země rezervy: moskevské a petrohradské úřady dostaly za úkol ještě zkrátit lhůtu pro připojení k elektrické síti, registrace firem se má ještě zrychlit.

Nejhůře si ale země stojí v kategoriích ochrany práv minoritních akcionářů či placení daní. V nich dokonce v posledních letech zaznamenala sestup, a připravuje proto některá opatření, která by měla situaci zvrátit. Tyto kroky by měly být součástí takzvané regulatorní gilotiny, kterou vyhlásila vláda Dmitrije Medveděva. Její součástí je i zrušení sovětských standardů a norem GOST, o kterém jsem na INFO.CZ již psal tady. Mělo by tak dojít ke zjednodušení procedur, alespoň formálně.

To všechno je bezpochyby pozitivní, ale neřeší to zatím základní problém ruského podnikatelského prostředí, a to situaci s vlastnickými právy, potažmo aktivity silových složek. Ty se postaraly o to, že Rusko má pověst země, kde můžete jednoduše přijít o majetek jako například Bill Browder nebo být zatčen kvůli vcelku běžnému byznysovému sporu jako Michael Calvey. Teď mluvíme o zahraničních podnikatelích, nicméně ani domácí jména jako Pavel Durov (zakladatel služeb VKontaktě či Telegram) nejsou nijak ojedinělá.

Soudy mají specifickou pověst, že rozhodují podle momentální nálady soudce (v lepším případě) a daleko častěji podle vlivu té které strany, přičemž zákony jsou spíše letmou inspirací. Rusko za to platí ohromnou daň v podobě odchodu podnikatelů do zahraničí, a to včetně zemí, které se v Doing business nacházejí až za ním. K čemu vám je, že si firmu můžete jednoduše založit, když o ni pak stejně jednoduše můžete přijít? Investoři se pak Rusku „odměňují“ svým nezájmem.   

Podobná srovnání rozhodně nejsou zbytečná. Pomáhají zaměřit pozornost na problematické aspekty podnikání v zemi, popřípadě i v daném městě. Ostatně, vleklá pražská stavební řízení jsou už legendou. Ale na ruském příkladě se ukazuje, že ani posun mezi papírově nejlepší nemusí nutně znamenat indikátor zdravého podnikatelského prostředí.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud