ANALÝZA KARLA SVOBODY | Po zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem a jeho loňské inauguraci se zdálo, že se pro Rusko objevilo „světlo na konci tunelu“. Zatímco Joe Biden nebyl Moskvě vůbec nakloněn, u Donalda Trumpa se vědělo o jistých sympatiích a obdivu vůči ruskému prezidentovi. Imponoval mu hlavně Putinův „macho“ styl a ochota sáhnout k síle tam, kde by jiní pouze jednali. Nicméně už v té době bylo patrné, že zatímco ruští novináři a komentátoři oslavovali Trumpovo vítězství, v Kremlu samotném takové nadšení nepanovalo. Obavy vyvolávala především Trumpova nevypočitatelnost. A jak ukazují poslední vyjádření ruského ministra zahraničí, doyena kremelské diplomacie Sergeje Lavrova, byla tato skepse více než opodstatněná.
Pohádky pro Vladimira i Donalda
Kreml – alespoň zpočátku v některých fázích – dokázal (za)hrát na správnou notu, když Trumpova ultimáta oddaloval podstrkáváním různých obchodních a jiných dohod. Ukrajinská strana nedávno zveřejnila údajný ruský návrh zahrnující obchodní kontrakty ve výši 12 bilionů dolarů – tedy mnohem více, než kolik činí celé ruské roční HDP (2,5 bilionu dolarů).
K tomuto plánu je však nutné dodat, že s ním přišel Kirill Dmitrijev, který má tvorbu podobných „pohádek“ takříkajíc v popisu práce. A přestože i zprávy ukrajinské rozvědky je třeba brát s rezervou, tato informace zcela zapadá do Dmitrijevova stylu. Při prvním setkání mezi ruskou a americkou stranou Dmitrijev například vyčíslil ztráty amerických firem z odchodu z Ruska na 300 miliard dolarů. A stejně tak je nutné připomenout jeho někdejší vyjádření o vakcíně Sputnik V.
Zkrátka – ruská politika byla (a je) postavena na snaze nalákat Trumpa na „bombastické sliby“.
Rošády vyjednavačů
Jeho strategie nacházela odezvu hlavně u Steva Witkoffa, kterému Donald Trump bezmezně věřil a udělal z něj hlavního vyjednavače ve vztahu k Rusku. Witkoff měl přitom za sebou hned několik přehmatů – ať již ve formě chybného reportování o výsledcích jednání, využití ruských tlumočnic či prosté neznalosti problematiky.
Nebylo tedy ani divu, že se po nějaké době na scéně objevil Jared Kushner, který – byť ani on nedisponuje omračujícími znalostmi Ruska – se nicméně daleko lépe orientuje v mezinárodní diplomacii. Nebo alespoň tak působí.
Rusko nemůže být nadšené ani z Trumpových kroků, které jsou z části namířené na konfrontaci s ním. Například celou „grónskou eskapádu“ zdůvodňoval nebezpečím nejen ze strany Číny, ale i Ruska. I když mohlo jít jen o rétoriku, Rusku se určitě dobře neposlouchá.
A k tomu se přidaly sankce: nejdříve na Lukoil a Rosněfť, pak USA začaly stíhat další lodě ze stínové flotily. Nepatří sice celá Rusku – ale i to, že byly některé z lodí zadrženy (Evropa je v tom o dost opatrnější), ztěžuje problémy.
A v neposlední řadě oznámil americký prezident dohodu s Indií, kdy za snížení cel se Indie zřekne nákupů ruské ropy. Není to ale zdaleka poslední z projevů zadrhávání vztahů mezi Ruskem a Spojenými státy.
Jestřábi se vracejí
S tím nejnovějším přišel dlouholetý ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov. Je to zajímavé hlavně proto, že v poslední době byl daleko více slyšet jak Jurij Ušakov, který ruskou politiku pro Putina připravuje, tak Kirill Dmitrijev, vnímaný jako nastupující hvězda, která je schopná účinně hrát na byznysovou notu.
Lavrov varoval, že politika Donalda Trumpa se stále více otáčí proti Rusku a že předchozí nadšení z jeho zvolení úplně neodpovídalo realitě. Není sice zřejmé, jak moc to byla cílená narážka na Dmitrijeva, ale o určitou kritiku dosavadního přístupu šlo.
Russia has criticised the Donald Trump administration in the United States for efforts to prevent India and other nations from purchasing Russian oil.
— DNA (@dna) February 10, 2026
Foreign Minister Sergei Lavrov alleged that the Trump team employed ‘coercive’ tactics including tariffs, sanctions, and… pic.twitter.com/bbwioREQTl
Návrat Sergeje Lavrova do popředí není s vysokou pravděpodobností náhodný. Šlo zřejmě i o reakci na americkou operaci ve Venezuele a tlak vůči Kubě. Lavrov mimo jiné zmínil, že Rusko i nadále ctí „duch Anchorage“, tedy setkání Putina a Trumpa na Aljašce, který však podle něj přestal respektovat americký prezident.
Dle Lavrova – byť to neřekl naplno – Američané Rusy znovu podvedli, když souhlas s tím, že nebudou požadovat i neokupovaná území Záporožské a Chersonské oblasti, neopětovali odevzdáním Donbasu.
Lavrov, jak je již ruským zvykem, nijak nebral v potaz, že se nejedná o území americké, a dokonce ani ruské, ale ukrajinské, a že je tedy nutný souhlas Kyjeva.
Ostrá slova ukazovala na jakýsi návrat k předchozí konfrontační politice, což ostatně potvrdil i povinnou litánií na téma „nacistického režimu na Ukrajině“.
Nutno ale dodat, že ihned po Lavrovově projevu se ozval ruský velvyslanec ve Spojených státech s tím, že obě strany i nadále budují vztahy prostřednictvím různých komisí či jednání.
Je pochopitelně dost času na hlubší hodnocení toho, jestli jde o obrat ve vztazích mezi USA a Ruskem, kdy byznysový Dmitrijevův model opět vystřídal konfrontační Lavrovův tón.
Do značné míry se potvrdily i původní obavy z Donalda Trumpa, který je schopen jeden den za viníka války označovat Rusko a říkat, že mu s ním došla trpělivost; druhý den mluvit o tom, že za válku může Ukrajina; aby třetí den přijal sankce proti Rusku.
🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.
