Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Su Ťij nás zklamala a svět krizi Rohingů přehlížel, říká pro INFO.CZ Wittebrood z Evropské komise

Su Ťij nás zklamala a svět krizi Rohingů přehlížel, říká pro INFO.CZ Wittebrood z Evropské komise

Celých patnáct let působil Cees Wittebrood v Evropské komisi v oblasti humanitární pomoci. Jeho poslední mise vedla za Rohingy, kteří za dramatických okolností uprchli z Barmy do Bangladéše, aby si zachránili život. Jeho názor je jasný: jde o jednu z nejurgentnější současných humanitárních krizí. Prohlubuje ji i citlivá politická situace, v níž se nachází barmská vůdkyně a držitelka Nobelovy ceny míru Su Ťij. „Zklamala mezinárodní společenství. Mohla použít svůj politický kredit – je to držitelka Nobelovy ceny míru a mezinárodní společenství ji obdivovalo. Neudělalo to...“ říká Wittebrood v exkluzivním rozhovoru pro INFO.CZ. Proč si média všímají jen některých humanitárních krizí a je pomoc zneužívána k politickým cílům? Čtěte v rozhovoru.

Během posledních měsíců, kdy jste působil v Generálním ředitelství ECHO (pro evropskou civilní ochranu a operace humanitární pomoci) Evropské komise, jste se zabýval krizí Rohingů. Jde podle vás o jednu z největších humanitárních krizí dneška?

Rozhodně ano. Jen před několika týdny se v Ženevě konala mezinárodní konference, jejímž cílem bylo shromáždit peníze na pomoc Rohingům. Ale nejedná se jen o peníze. Důležité je rovněž získat přístup mezi Rohingy, kteří byli vnitřně přesídlení v rámci Barmy, ale také ty, kteří utekli do Bangladéše. Mezinárodní společenství tento problém v podstatě podcenilo, i když ne všichni. Myslím, že my (ECHO – pozn. redakce) také ne. Věděli jsme, že se tam rodí krize. Problém si ale získal mezinárodní pozornost až ve chvíli, kdy došlo k drastickým akcím ozbrojených skupin.

720p 360p
Rohingové

Barmská vláda byla a je ve velmi komplikované situaci. Tamní lídryni Su Ťij jsme od začátku říkali, že víme, že se jedná o politicky velmi citlivé téma a že rozumíme její snaze vypořádat se s ním moudře. Dosáhlo to ale bodu, kdy už toto nestačí. Mezinárodní společenství a barmská vláda musí jednat. Mezinárodní společnost vnímá tuto humanitární krizi jako jednu z nejurgentnějších v současné době, možná ještě vedle Jemenu, Sýrie nebo Iráku. Jak jsem říkal, nestačí pouze finanční pomoc. Je potřeba nalézt politickou vůli ze strany barmské vlády, aby se vypořádala s potřebami Rohingů. Zapojit se musí i bangladéšská vláda, na jejíž území část Rohingů utekla.

Kdo je Cees Wittebrood?
Cees Wittebrood vedl v průběhu patnácti let několik oddělení DG pro humanitární pomoc (ECHO) Evropské komise v Bruselu. Svou kariéru začal na Amsterdamské univerzitě jako profesor politických věd. V Haagu působil na ministerstvu financí. V Bruselu byl členem kabinetů dvou evropských komisařů zodpovědných za zahraniční vztahy, politickou spolupráci a obchod. Svou práci pro Evropskou komisi ukončil před několika měsíci. Jeho poslední mise vedla za Rohingy, kteří uprchli z Barmy do Bangladéše. V Praze promluvil na Humanitárním kongresu HUKO 2017.

Podle vašich vyjádření je složité přitáhnout k této krizi pozornost. Čím to je?

Na světě dochází k tolika konfliktům, že mezi sebou vlastně soupeří o zdroje. Některým tedy hrozí podfinancování pomoci. Jako celek putuje ročně zhruba 28 až 30 miliard dolarů na humanitární pomoc. Za pomoci jednoduché matematiky zjistíte, že největší část z nich putuje do oblasti několika konfliktů. Další krize jsou prakticky zapomenuty. Pokud by se část ze zdrojů směřujících do Sýrie, Iráku nebo Turecka mohla použít i na dalších místech, byl by podle mě celkový dopad mnohem přínosnější. Jde o otázku priorit. Myslím, že pozornost věnovaná konfliktům by měla být mnohem rovnocennější.

Mluvíte o takzvaném CNN efektu. Ten znamená v podstatě to, že pomoc směřuje do těch míst, která pokrývají média. Je možné tento efekt překonat?

To je velmi složité. O směřování zdrojů rozhodují politici nakonec na základě politického tlaku a veřejného mínění. Pokud se CNN zaměří na nějakou novou krizi, tak politici chtějí být vidět, jak se ji také snaží řešit, jak jsou aktivní. Pokud se projdete po Praze a zeptáte se lidí, jestli vědí o Rohinzích nebo problémech v Kašmíru, tak většina zřejmě nebude tušit. Vědí ale o Sýrii, Iráku nebo migrantech přicházejících do Evropy. A politici tak jednají. Mají omezené zdroje a chtějí dosáhnout maximálního politického dopadu. Řídí se právě tím, ne úvahami, jaký bude reálný dopad pomoci na místě.

V případě krize Rohingů je zásadní překážkou to, že do míst, kde na území Barmy žijí, nemá mezinárodní společenství přístup. Lepší se to?

Popravdě jsem nesledoval úplně aktuální vývoj. Poslední mise, kterou jsem ale podnikl před tím, než jsem opustil ECHO, vedla do Bangladéše. Navštívil jsem tam všechny tábory, kde jsou Rohingové umístěni. Už tehdy nám bylo jasné, že musíme všem říct, že situace není udržitelná. A to bylo ještě předtím, než do země přišlo další velké množství Rohingů. Situace se od té doby ještě zhoršila. V Bangladéši jde především o otázku kapacit. Problém přístupu do oblastí Barmy, kde jsou Rohingové vyháněni ze svých vesnic a měst, kvůli politickým důvodům přetrvává.

Cees WittebroodCees Wittebroodautor: Evropská komise

Barmská vůdkyně Su Ťij, která je také držitelkou Nobelovy ceny míru, byla za svůj neaktivní postoj k řešení krize silně kritizovaná. Je podle vás kritika na místě?

Je pravdou, že zklamala mezinárodní společenství. A nebylo to nutné. Navštívili jsme ji před vypuknutím krize. Bylo už jasné, k čemu to směřuje, ale nebylo to ještě tak dramatické. Diskutovali jsme s ní. Všichni jsme vyjádřili porozumění pro její citlivou situaci. Rohingové jsou nenáviděni. Barmánci je naprosto nesnáší, takže jakákoliv akce na jejich podporu by u nich nevyzněla populárně. Bylo to těžké. Ale vysvětlili jsme, že můžeme nabídnout pomoct vysídleným lidem. Další pomoc by pak byla otevřena všem, nejen Rohingům, každému, kdo by měl potřebu.

Existovala snaha chovat se nenápadně a pomoci. Su Ťij se ale nepostavila za principy humanitární pomoci. Nevyjadřovala se až do chvíle, kdy byla krize tak akutní, že neměla jinou možnost než reagovat a veřejně promluvit. Zklamala nás. Mohla použít svůj politický kredit – je to držitelka Nobelovy ceny míru a mezinárodní společenství ji obdivovalo. Neudělala to a ztratila mnoho podpory, až do té míry, že dnes někteří lidé říkají, že by jí Nobelovu cenu odebrali. To ale není možné. Nic takového se nestane.

Rohingové
Z buddhistické Barmy uprchlo do Bangladéše přes 600 tisíc příslušníků muslimské menšiny. Barmské úřady je považují za nelegální přistěhovalce a dlouhodobě omezují jejich práva. V posledních týdnech Rohingové čelili brutálnímu teroru a odvetě za akce povstaleckých skupin.

Oblast humanitární pomoci se mění. Do hry vstupují noví hráči. K jaké největší změně podle vás za poslední roky došlo?

Pro mě je největší změnou to, co nazývám jako instrumentalizace humanitární pomoci. Stal se z ní nástroj zahraniční politiky. Lídři myslí, že ji mohou využívat. Nevidí ji jako aktivitu samu o sobě, která má za cíl pomoci lidem v nouzi, ale spíše jako nástroj, který bude sloužit politickým zájmům. To jde proti principu nezávislosti a neutrality.

Humanitární pomoc se stala téměř obětí svého vlastního úspěchu. Mnoho let jsme dělali dobrou práci, byli jsme vždy první na místě a dodávali rychlou pomoc, byli jsme vidět. A to nemluvím jen o aktivitách mezinárodního společenství, ale také o práci neziskových organizací. V některých případech jako dnešní Sýrie nebo kdysi Balkán se nelze hnout vpřed. Humanitární akce se tak stala náhradou za politickou akci. Jde o změnu, která je viditelná téměř všude.

Jak v tomto kontextu vidíte pomoc v zemích Afriky nebo Blízkého východu v souvislosti s migrační krizí. Je humanitární pomoc využívána k tomu, aby Evropa držela migranty daleko od sebe?

To je fundamentální problém. Jedním z důvodů, proč došlo k instrumentalizaci humanitární pomoci, je migrační krize. Samozřejmě je potřeba pomoci lidem v nouzi. Dělá se to ale tak, abychom je udrželi dál od sebe, aby nepřišli do Evropy. Celá migrační krize kontaminovala mezinárodní spolupráci. Není to tak jen v oblasti humanitární pomoci, ale i bilaterální nebo rozvojové spolupráci. Všechny nástroje, které máme pro rozvojovou pomoc v severní Africe nebo na Blízkém východě, byly designované tak, aby přinesly odpověď na migrační krizi. Proto se třeba Lékaři bez hranic nepodílejí na světovém humanitárním fóru. Tvrdí, že neplní své závazky a nedodržuje vlastní principy.

Myslíte, že se tento pragmatický přístup může vyplatit? Může fungovat?

Nejsem proti němu celkově. Dává smysl. Rozumím tomu, že by tito lidé neměli směřovat do Evropy. Migrační krize existuje také kvůli dalším tlakům. Některé vlády jsou rády, že skupiny obyvatel odchází. Mají své finanční zájmy a samy na tom participují. Ovlivňují to i nové způsoby dopravy. Dříve se dalo cestovat jen na velbloudovi, dnes můžete letět letadlem. Cestu do Evropy zprostředkovávají kriminální sítě.

Neměli bychom přijmout každého. Měli bychom se snažit využít prostor, který máme, pro ty, kteří opravdu potřebují ochranu. S tím souhlasím. Opravdu věřím, že je potřeba změnit tamní vlády, které se dnes prostě nestarají. Pokud změníte politickou vůli v některých zemích Afriky a Blízkého východu, budou tam moct lidé zůstat a žít. Evropa dnes ale humanitární a rozvojovou pomoc využívá pro své politické záměry. A na to nebyla designovaná.

 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek