Tání ledovců otevírá nové možnosti pro Arktidu. Část lidstva čeká stěhování na sever | info.cz

Články odjinud

Tání ledovců otevírá nové možnosti pro Arktidu. Část lidstva čeká stěhování na sever

Klimatické změny nepřinášejí jen obavu z negativních následků globálního oteplování. Tání arktických ledovců podle vědců zároveň otevírá úplně nové možnosti ve využívání Arktidy. „Státy jako Rusko, USA či Norsko už dnes počítají s tím, že se Arktida začne osidlovat, stále více lidí tam bude žít natrvalo,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ vedoucí Centra polární ekologie na Jihočeské univerzitě Josef Elster. 

Nedávno jste byl jako vůbec první Čech zvolen předsedou terestrického (pevninského) panelu Mezinárodní arktické vědecké komise (International Science Arctic Committee – IASC). Čím se tento panel vlastně zabývá?

Jedná se o jednu ze sekcí IASC, která je jakýmsi vědeckým nástrojem Arktické rady, tedy sdružení států, jejichž území zasahuje do Arktidy. Rada se za účasti ministrů pravidelně schází a jedná například o využívání arktických přírodních zdrojů nebo budoucnosti osídlení arktických oblastí. A závěry politických jednání se pak přenášejí do IASC, kde vědci z celého světa na základě svého výzkumu „prověřují“ průchodnost těchto závěrů a jejich možný vliv na arktický ekosystém.

Jak se k předsednictví panelu IASC dostane vědec ze středoevropské země, která nemá přístup nejen k Arktidě, ale ani k moři?

Je to mimo jiné určité ocenění tradice české polární vědy a působnosti českých vědců v Arktidě. Podle českého biologa Emila Hadače, který pobýval těsně před válkou v rámci stipendia na Svalbardu, je pojmenována jedna z arktických rostlin, naše výzkumná stanice na souostroví Svalbard zase nese jméno významného, česko-kanadského arktického ekologa Josefa Svobody.

Kdo je Josef Elster?
Doc. Ing. Josef Elster, CSc. (*1958), vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Českých Budějovicích. V Centru polární ekologie na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a v Botanickém ústavu AV ČR, v. v. i., v Třeboni se zabývá ekologií a ekofyziologií sinic a řas polárních oblastí. Podílel se na projektu založení vědecké infrastruktury Masarykovy univerzity v Antarktidě a byl pověřen založením české arktické vědecké infrastruktury „Stanice Josefa Svobody“ na Svalbardu.

O Arktidě se v posledních letech mluví zejména v souvislosti s globálním oteplováním a táním arktického ledu. Spor se ale vede o to, zda jsou tyto změny součástí přírodního koloběhu, nebo k nim výrazně přispěl svou činností člověk. Jaký je váš názor?

O vlivu lidské činnosti a produkce skleníkových plynů zejména na rychlost současných klimatických změn máme dnes tolik věrohodných důkazů, že o něm už snad žádný seriózní vědec nepochybuje. Je to daná věc.

Odpůrci teorie o vlivu člověka na klima ale argumentují třeba příkladem Grónska, které bylo ve vikingských časech zelené a pěstovalo se na něm obilí...

Ano, to je pravda, ovšem nijak to nevylučuje, že k dnešním změnám přispívá člověk. V minulosti skutečně docházelo i v Arktidě k takovým teplotním výkyvům, které po určité období umožňovaly, aby se v Grónsku pěstovalo obilí. Jenže se jednalo o změny dlouhodobé. Dnes jsme právě kvůli nespornému vlivu lidské činnosti na klima svědky radikálních změn klimatu v řádu desítek let. A právě tahle rychlost nás zásadně ohrožuje, nikoliv klimatická změna samotná.

Jak tomu mám rozumět?

Když se měnilo klima v minulosti, vždy to vyvolalo a muselo vyvolat i migraci obyvatel. Lidé se prostě změnám přizpůsobili. Pokud ale bude současná klimatická změna pokračovat dosavadní rychlostí, my na nějaké přizpůsobení nedostaneme čas. V tom je zásadní hrozba nějaké ekologické a humanitární katastrofy. Nejde o to zastavit globální oteplování, to ani nedokážeme. Jde o to zmírnit jeho rychlost. 

Odtávání arktického ledu může podle vědců změnit životní podmínky na celé planetě. Co ale samotná Arktida? Nemůže se z ní nakonec stát docela příjemné místo k životu?

Určitě ano. A státy, které mají přístup k Arktidě, s tím počítají. Oteplování otevírá úplně nové možnosti pro těžbu surovin, rybolov a také, což je důležité, pro lidské osídlení. Na Svalbardu už dnes například trvale žije asi třicetičlenná skupina Taiwanců, původně uprchlíků, kteří si Svalbard dobrovolně vybrali místo pevninského Norska. A určitě budou v budoucnu přibývat i další.

Laická představa života uprostřed polární pustiny, kde se střídá polární noc a den, ale není příliš lákavá...

Navzdory této představě jsou ale v Arktidě v mnoha ohledech už dnes ideální podmínky k životu. Je a bude tam dostatek vody, což se o jiných oblastech zeměkoule říci nedá, zároveň je všude plno surovin a dostatek energetických zdrojů. A jak už jsem říkal, oteplování přináší úplně nové možnosti rybolovu i pěstování rostlin, vhodných jako potrava pro lidi. Dokonce je na Svalbardu dostatek dřeva.

Kde se tam vzalo? Myslel jsem, že na Svalbardu prakticky žádné stromy nerostou...

Rostou ale na Sibiři a v Kanadě, kde dřevorubci házejí pokácené kmeny do řek, aby je pak další lidé na jiném místě z řeky vylovili. Jenže vyloví jen část a zbytek se dostane až do moře, kde se ho ujmou mořské proudy. A ty dřevo zanesou třeba k břehům Svalbardu. Arktida je překvapivě dřeva plná. I my si na naší výzkumné stanici topíme dřevem.

I když je v Arktidě dostatek vody i surovin, přesto si umím představit, že je to stále hodně drsné místo k životu, nevhodného pro každého. To se podle vás změní?

Musíme si uvědomit, že kromě zlepšených životních a přírodních podmínek díky oteplování Arktidy hraje velkou roli také rozvoj technologií. S dnešními technologiemi se žije v Arktidě úplně jinak než v době prvních polárních badatelů a dobrodruhů.

Vaše představa je tedy taková, že se ze stále teplejších a zelenějších oblastí, jako jsou Svalbard či Grónsko, stane jakýsi ráj na zemi, kam budou prchat lidé z vyschlých oblastí zeměkoule?

To nevím. Kdo a kdy do Arktidy přijde, je výsostně politická otázka, o které dnes přemýšlejí všechny státy s přístupem k Arktidě stejně jako další světové mocnosti. Číňané například už dnes staví obrovský přístav v Archangelsku a i jinak investují v polárních oblastech. Dobře vědí, jakou má Arktida budoucnost. Zásoby zemního plynu a ropy, které se nyní kvůli klimatickým změnám otevírají, jsou takřka nekonečné. A už kvůli samotné těžbě se začnou polární oblasti mnohem více osidlovat.

Není to ale paradox? Říkáte, že lidstvo by mělo zbrzdit klimatické změny, na druhou se už ale státy v Arktidě těší na další masivní těžbu fosilních paliv, jejichž spalování podle vědců zásadní měrou přispívá k oteplování planety. Vám to nepřijde jako paradoxní?

Otázka využívání arktických nerostných zdrojů je podle mého názoru trochu složitější. Zásoby nerostných surovin v Arktidě nám mohou dát čas na to, abychom dokázali najít jiné zdroje energie a plně jimi nahradit energii ze současných konvenčních zdrojů. To ale zatím se všemi známými obnovitelnými zdroji, jako jsou třeba solární panely, neumíme. Pokud dokážeme bohatství Arktidy po určitou dobu využívat rozumně, může nám to pomoci k výzkumu a využití nových, k přírodě mnohem šetrnějších technologií.

Nevím proč, ale jako laik příliš slovům o rozumné těžbě v Arktidě nevěřím. Spíše mám pocit, že půjde zase jen o rabování a soutěž v tom, který stát či firma na něm dokáže nejvíc vydělat...

To bude záležet skutečně na jednotlivých státech i vůli mezinárodního společenství. To, co se bude dít s Arktidou v příštích letech a desetiletích, je možné bez nadsázky nazvat jakousi zkouškou vyspělosti lidstva. Pokud v této zkoušce lidé neuspějí a budou přírodní zdroje rabovat a využívat stejně jako v minulosti, může to opravdu znamenat globální katastrofu. Jestliže jsme se ale naopak dokázali poučit z historie, musíme se k Arktidě chovat úplně jinak. Šetrněji, s pokorou a vizí do budoucna.

Infografika: Arktická stezka

Vy jste v otázce budoucnosti Arktidy jako zkušený polární ekolog spíše optimista či pesimista?

Když se dívám třeba na arktickou politiku Norska, šance na změnu k přístupu k Arktidě existuje. Dříve sem chodili lidé jen rychle vydělat peníze na těžbě surovin či rybolovu a rychle zase pryč. Norové ale už dnes mají detailní plán na osídlení Svalbardu a dalších arktických oblastí, který mimo jiné počítá s tím, že v arktických centrech budou i školy a univerzity, vědecká pracoviště, kulturní instituce. Norsko se prostě snaží už dnes vytvořit podmínky k tomu, aby se v Arktidě lidé usadili natrvalo a podle toho také obezřetně a rozumně využívali její bohatství. Jinak by si totiž podřezávali větev sami pod sebou.

Má i Česká republika šanci podílet se nějak na přeměně Arktidy?

Určitě ano, důkazem je třeba právě naše účast v Arktické vědecké komisi. Naše stanice na Svalbardu se přímo podílí na důležitém arktickém výzkumu s praktickým významem. Jednak zkoumáme možnosti pěstování sinic a řas v podmínkách dnešní Arktidy, zabýváme se například i výzkumem parazitů v rybách. Ryby jsou významným zdrojem potravin a bílkovin pro miliony lidí. Výzkum ale reaguje pochopitelně i na to, že do arktických oblastí se stěhují z jihu kvůli klimatické změně i úplně nové rostlinné a živočišné druhy. A některé z nich sem přinášejí i lidé.

Jakým způsobem? V rámci vědeckých experimentů?

Ne, spíše v rámci turismu. Do Arktidy dnes jezdí desetitisíce turistů. A navštěvují i odlehlé oblasti, v nichž byl ještě nedávno člověk naprostou vzácností. Masový turismus ale s sebou přináší i možnosti přenosu organismů, virů a bakterií, které se v Arktidě dosud nevyskytovaly. Nyní se s pomocí lidí a klimatické změny mohou trvale usadit i tam. I na takové změny musí nyní vědci v Arktidě reagovat. 

A politická rozhodnutí? Jakou váhu může mít hlas Česka v debatách o budoucnosti Arktidy a využívání jejích zdrojů?

Pokud vím, Česká republika dostala nabídku přidruženého členství v Arktické radě, ale zatím ji nevyužila. A to je podle mého názoru škoda. Jak už jsem říkal, český polární výzkum má ve světě tradičně dobrý zvuk, což by v určité míře mohlo být výhodou i v politice. Arktida dnes představuje bez přehánění oblast prvořadého významu. A to už jen kvůli tomu, že to, co se dnes děje a bude dít v Arktidě, bezprostředně ovlivňuje klima i v Česku. Takže bychom se měli maximálně snažit o to, abychom se jednání o budoucnosti Arktidy aktivně účastnili.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud